10.kapitola - Čekání

28. září 2007 v 14:57 | moreen |  I Love Black
ahoj ahoj. omlouvám, se dřív sem to fakt nestihla. ale teď je to tady. 10.kapča. snad se vám bude líbit. a komentujte, však už to znáte

****
Uběhlo několik týdnů, byla půlka října a blížil se Svátek všech svatých. Eliz už byla známá téměř po celé škole. A že neměla zrovna skvělou pověst.. Tedy jak pro koho.
Hodně kluků ji obdivovalo. Za to jak rychle se aklimatizovala ve zdejším prostředí. Na škole se objevil někdo další, kdo se nebál porušit pravidla pro nějakou tu legrácku. A navíc, byla to hezká holka. Což u mužské části studentů samozřejmě vedlo. K jejich všeobecnému rozčarování však "ta nová" neměla o kluky zájem a všechny nabídky odmítala. Eliz zatím žádného přítele nehledala, jen rozšiřovala kruh svých přátel.
A co se týče holek.. Většina nebyla dvakrát nadšená z toho, že se objevil někdo, kdo upoutal pozornost Pobertů. I ony si uvědomovali Lizinu krásu, neotřelou tvář a všudypřítomnou dobrou náladu. Zdálo se, že si s klukama opravdu rozumí a to vyvádělo z rovnováhy hlavně fankluby Siriuse Blacka a nebelvírského chytače Jamese Pottera.
Liz však s ničím z toho neměla problémy. S Poberty si rozumněla a našla v nich spolehlivé přátele. Její nejlepší kamarádkou se stala Lily Evansová, spolu řešily věci, které se dají řešit jedině s kamarádkami. A navíc teď Elizabet dohazovač. Snažila se urovnávat spory mezi Lily a Jamesem, jak jen to šlo. A prvním úspěchem bylo, když se ti dva přestali hádat (= Lily přestala ječet na Jamese).
****
"Ty Lily.." vzpomněla si Eliz u snídaně.
"Ano?" zareagovala zrzka.
"Nevíš, kdy jsem byla u toho Brumbála?" Na tváři se jí usadil zamyšlený výraz.
"Přesně nevim, ale pár tejdnů už to bude," pokrčila Lily rameny. "Proč?"
"Zdá se mi to nějak dlouho, víš? A pořád se nic neděje," vzdychla. Dnes to bylo poprvé, co si po dlouhé době vzpomněla na problém s výměnným pobytem. "To vypadá, že na mě Brumbál zapomněl. Řikal přece, že mi dá vědět."
"Tak za ním po obědě zajdeme, jo? Stejně nám odpadlo odpolední vyučování," navrhla Lil.
"Tak jo," souhlasila blondýnka a pustila se do jídla.
"Ahoj holky," ozval se příjemný hlas jejich kamaráda.
"Čau Reme. Kde máš zbytek?" zajímala se Elizabet.
"Ále, myslim, že se jim nechtělo moc vstávat. Budil jsem je než jsem šel sem. Však oni dorazej," mávnul rukou a nandal si na talíř snídani.
Jeho slova se splnila ve chvíli, kdy se trojice zvedala, že půjde pomalu na hodinu. Kluci vrazili do Velké síně s křikem, který by probudil i mrtvého. "Stůj Tichošlápku!" křičel zrovna James na svého kamaráda. Ale už bylo pozdě.
Sirius se otočil: "Seš pomalej!" a... Vrazil přímo do profesora Sluhgorna.
Vedoucí zmijozelské koleje se šel podívat, kdo dělá takový rozruch, když tu do něj jeden z výtržníků narazil, div ho neporazil na zem. "Pane Blacku? Můžete mi vysvětlit, co to tu vyvádíte?" zeptal se mladíka, který se právě zvedal ze země.
Sirius se však k odpovědi zrovna neměl. V tu chvíli se na ně upíraly zraky všech přítomných. Profesor se zamračil a prohlásil: "Odebírám Nebelvíru 10 bodů za každého z vás za to, že tu děláte po ránu takový rámus. A vy," ukázal na mladého Blacka, "nastoupíte dnes v osm hodin na školní trest."
"Ale-" chtěl protestovat jmenovaný.
"Žádné ale. Uvidíme se večer, pane Blacku." A s tím odkráčel do sklepení.
"Ksakru, že zrovna my na něj máme takový štěstí," postěžoval si Siri kamarádovi, když se za pobaveného pohledu několika studentů vydali k nebelvírskému stolu, aby se nasnídali.
"To se vám povedlo," prohlásila na uvítanou Elizabet. Kluci se jen zašklebili a rychle se začali cpát, aby stihli včas první hodinu.
****
'Proč se mi Brumbál ještě neozval? Ksakru, tohle mě zničí. Kdybych věděla zrovna, že to nevyjde. Však by jsme s Lily něco dohromady daly, aby se sem Julie dostala. Jenže teď nevim, na čem jsem. Proč mi nedal vědět?' uvažovala Elizabet. Na tváři se jí zračil rozladěný výraz a oči zamyšleně hleděly do dálky.
"Slečno Smithová?" rozlehl se třídou ostrý hlas.
'Co to má znamenat? Brumbál je chytrej, kdyby to vyšlo, tak už by se přeci něco dělo.'
"Slečno Smithová?" ozval se onen ženský hlas podruhé. Ale jmenovaná nezareagovala ani mrknutím oka.
"Liz," zašeptala Lily ke své sousedce a zároveň do ní pod stolem dost šťouchla. Eliz se s trhnutím probrala a poplašeně se dívala okolo, co to má znamenat.
'Do háje,' ulevila si sama pro sebe. Tak tohle zrovna nezvládla. O Brumbálovi přemýšlela už od rána, ale nějak nepostřehla, kdy se dostala takhle mimo. Nepozornost v hodinách profesorky McGonagallové byla netolerovanou věcí a popravdě - na jejích hodinách dávali pozor všichni. Liz vzpomínala na začátek výkladu, pak ještě chvíli vnímala aspoň na půl ucha ale pak..
"Ano, paní profesorko?"
"Odebírám Nebelvíru 5 bodů za vaši nepozornost. Slečno, pokud vás můj výklad nebaví, měla jste si vybrat jiný předmět. Nestojím tu o nikoho, kdo se o Přeměňování nezajímá." Profesorka vrhla po své žákyni zvláštní pohled.
Liz upadla do rozpaků a sotva slyšitelným hlasem zamumlala: "Promiňte, nějak jsem se zamyslela. Už se to víckrát nestane."
"V to doufám. A když dovolíte, pokračovala bych ve výkladu." S tím začala vyprávět o jakémsi starobylém rodu mágů, jež se dokáží přeměňovat v jiné osoby bez kouzlení pomocí hůlky.
Liz se opravdu snažila a dávala pozor. Alespoň si to myslela až do té doby než se ozvalo ono osudné "Slečno Smithová, už toho mám dost. Dnes v osm hodin nastoupíte na svůj školní trest." Naštěstí pro Liz hodina končila za pár minut, takže se nestalo nic horšího. Podle jejího rozpoložení by se jí dnes určitě povedlo získat trest minimálně na týden.
****
Celá nebelvírská partička seděla ve společence na obvyklých místech u krbu a všichni plánovali, co všechno v Prasinkách podniknou. Toho odpoledne totiž přibylo na nástěnce oznámení o chystaném výletu do kouzelnické vesničky. Vycházelo to přesně na výkend před Svátkem Všech Svatých (píše se to takhle? mě se vždycky velký písmena pletly:)).
Něco před osmou se Elizabet zvedla, aby stihla svůj trest. "Počkej, půjdu s tebou aspoň kousek," ozvlalo se z pohovky.
Liz pohlédla nechápavě na černovlasého chlapce. A pak ji to došlo. Sirius přeci dostal trest hned ráno! "Tak mákni, nechci si to u McGonagallky rozházet ještě víc."
"Vždyť už jdu," protáhl Siri nevrle. Očividně by si raději dál hověl na vyhřátém místečku u krbu než nastupoval trest. Zvlášť u Slughorna ne. O něm bylo známo, že posílá studenty do lesa pro zásoby do lektvarů. Jindy by se docela těšil, ale dnes schytal trest sám, bez Dvanácteráka.
Sirius se odpojil těsně před kabinetem profesorky a pokračoval směrem ke sklepení. Eliz zaklepala a po vyzvání vstoupila. "Už jsem vás očekávala, slečno Smithová. Ne, nejdete pozdě," poznamenala profesorka, když si všimla Lizina pohledu na velké nástěnné hodiny. "Pojďte, ve Vstupní síni na nás čeká pan Filch."
'Tak to teda bude něco, by mě zajímalo, co budu muset s tim vypelichanym individuem dělat,' přemítala blondýnka. Vzápětí vrhla po profesorce zmatený pohled, když zpozorovala její letmý úsměv. 'Že by mi četla myšlenky? Blbost, to přece nejde. ... Smithová! Jasně, že to jde, žiješ přeci v kouzelnickym světě!!'
"Běžte s panem Filchem, myslím, že na vás už profesor Slughorn čeká."
"Prosím? Profesor Slughorn?"
"Ano, slečno. Něco není v pořádku?" zeptala se profesorka s povytaženým obočím.
"Jo. Totiž ne. Já - všechno je v pořádku, paní profesorko," odpověděla Liz trochu zmateně. Tohle se jí ještě nestalo. Aby jí jeden profesor poslal na trest k jinému. Ale co, aspoň tam nebude tvrdnout sama. U Slughorna si přeci odpykává trest i Sirius.
****
"Hej! Nech toho, varuju tě!" křikla Elizabet na svého 'spolutrpitele'. Od doby, kdy ji sem Filch přivedl uběhla minimálně hodina a oba tu teď na profesorův rozkaz čistila kotlíky. 'To si to ty prasata nemůžou vyčistit sami??'
Plác! Mokrý hadr se rozplácl blondýnce na zádech. "Slyšíš?" otočila se s ošklivým výrazem na mladíka, který se ležérně opíral o lavici a pozoroval ji.
"Nebo?"
"To radši ani nechtěj vědět," zašklebila se na něj Eliz. V jejích očích teď hrály jiskřičky škodolibosti.
"Ale, ale, Lizzie, došly ti slova, že zkoušíš tyhle planý výhružky?" zeptal se vesele.
Lizzie. Tak jí říkal jen Sirius. Líbilo se jí to, ale ani za nic by to nepřiznala. Navenek se vždycky zapitvořila na znamení, že na ni mluví jako na tříletou holčičku.
"Tak to se pleteš, Siriusku," vrátila mu zdrobnělinu. Sirius nad tím oslovením zůstal, jak se říká, stát s otevřenou pusou a Liz toho využila. Shýbla se a ránu mu vrátila s tím, že namočila svůj i ten, co po ní hodil on.
Elizabet chytnul záchvat smíchu. Siri se leknutím zhroutil na lavici a teď se tam válel s mokrou košilí. "To ti nedaruju!" křiknul na ní. Popadnul oba hadry, pořádně je zmačkal do velké špinavé koule a začal se k Liz přibližovat. Ta začala opatrně ustupovat před jeho přímým pohledem. Nevěděla, co má čekat. A pak najednou do něčeho narazila - za ní už byla jen zeď.
"Siri, neblbni, přece to byla legrace, ne?" zkoušela to zahrát do autu.
"Vlastně jo - byla." A v tu chvíli už - Svist! - proletěla koule vzduchem a Sirius minul. Naneštěstí byla nad Elizabet police plná sklenic s neidentifikovatelným obsahem. Jedna z nich pod nátlakem praskla a její obsah začínal stékat dolů, na Lizinu hlavu.
"Ty seš ale - pitomej, fakt! Koukni jak vypadám."
"No já myslim, že roztomile," usmál se Sirius mile.
'Mile? Sirius Black se nikdy nesměje mile jen tak! Co má za lubem? Ksakru, proč se pořád tak připitoměle usmívá?' Liz byla trochu zmatená, ale nedávala to na sobě znát. Nasadila masku praštěné kamarádky, kterou nic nerozhází.
'Hele, už je moc blízko. To se mi nezdá. Blacku, co to blbneš? Hej, ne, to ne, on mě snad chce- Ne to určitě ne. Vždyť je to tvůj kámoš, co by s tebou asi tak dělal? Smithová, ty seš fakt praštěná. - Ale kdyby snad chtěl, já bych se nezlobila. - Cože? Tobě vážně hrabe.' Liz se utápěla v očích mladíka s havranními vlasy, který stál tak moc blízko. Jeho oči měly zvláštní lesk. Elizabet přemýšlela, jestli se má začít bát nebo to bude jen další z jeho vtípků.
"Siri, já-"
"Pst." Přitiskl jí na rty ukazovák, aby zarazil další příval slov. Naklonil se k ní a jeho obličej se začal přibližovat. Jejich rty už byly jen pár centimetrů od sebe. Když v tom-
"Au!" Liz vykřikla bolestí, když ji na hlavu dopadla sklenice s tmavou polotekutou hmotou.
"A teď vypadáš ještě roztomileji!" Sirius se otočil a odcházel pryč, protože už měl splněno. Svou půlku kotlíků už vydrhnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 29. září 2007 v 10:24 | Reagovat

bezvadná kapitolka..=D teda, ta chudinka musí vypadat, po tom co všechno na ní v tom sklepení skončilo..=D

2 more-best-girl more-best-girl | Web | 29. září 2007 v 12:22 | Reagovat

to byla supa kapolka fakt čekam na dalši tak dělej nebo to nevydržím!!!!!!:D

3 III III | 29. září 2007 v 14:12 | Reagovat

skvělá!!!

4 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 6. října 2007 v 21:57 | Reagovat

Úžasná kapitola, ale takhle chudáka Liz zašpinit, chudák a já se těšila, že už bude něco mezi ní a Sirim, ale ne tys ji nechala krásně se umazat! Tak sem se těšila a nic=(

No co nic s tím nenadělám. Těším se hrooooozně moc na další=)

5 Peťula Peťula | E-mail | Web | 18. října 2007 v 22:22 | Reagovat

To je krásná povídka a tato kapitolka taky. Budu moc ráda když napíšeš co nejdřív další. Je to vážně super.....

6 Pád´o - girl Pád´o - girl | 20. října 2007 v 18:30 | Reagovat

supr!!!!

7 Pád´o - girl Pád´o - girl | 3. listopadu 2007 v 21:16 | Reagovat

neva že si Tě dám do oblíbek????

www.pado-girl.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.