9.kapitola - Lék na stesk

27. srpna 2007 v 14:29 | moreen |  I Love Black
a máte tu další kapitolu k I Love Black. možná se vám bude zdát o ničem, ale je to taková spojka. události, o kterých vypráví, docela slušně naruší dosavadní žití naší hrdinky. mě osobně se moc nelíbí, ale jak říkám, je jí potřeba.. tak čtěte a komentujte
ps. omlouvám se, ale předchozí komentáře tady nejsou. s tim, jak sem si měnila vzhled blogu, se mi to nějak pomotalo a nezobrazovaly se komentáře a tak..

Liz dotáhla Lily na snídani ke klukům. Chtěla se všemi přáteli snídat najednou. Už ji nebavilo, jak mezi nimi pořád pobíhala. Chvíli s Lily, pak s klukama, s Lily, s klukama...
"Nazdar Evansová," zazubil se na ni James a zase ho chytl záchvat nemožnosti, což začalo naprosto nemožným prohrabáváním vlasů. "Přišla jsi mi popřát dobrý ráno?"
Lily začínala pěnit. "Pottere! Samozřejmě, že jsem nepřišla kvůli tobě. Ty jeden sobeckej sebestřednej-"
"To bude dobrý Lil. Prostě si ho nevšímej," připomněla jí Elizabet.
"Máš pravdu. Ahoj Remusi," pozdravila Lily chlapce, který jí byl z Pobertů nejsympatičtější. Občas si s ním přátelsky pokecala a nechápala, proč se baví s takovým... Potterem.
"Dobré ráno holky," pozdravil Lily a Eliz s úsměvem na tváři.
"Ahoj kluci," pozdravila Eliz všechny. Narozdíl od Lily se bavila se všemi, jen Petr se jí nijak nezamlouval. Působil na Liz jako taková vtěrka, která se Pobertů drží jen proto, že jsou oblíbení.
"Nazdar krásko," pozdravil ji Sirius. Mod rád ji takhle škádlil, protože Eliz vždycky trošku zčervenala.
Petr něco zamumlal s plnou pusou a James jen přikývnul. Zdálo se, že studená sprcha od Lily hned po ránu pořádně svlažila jeho ego. 'Však on se brzy oklepe.' Liz už ho za těch pár dní znala tak, že mohla přesně odhadnout jeho chování ohledně jisté rusovlásky.
"Ty jsi tele, Siri," smála se Liz. Někdo (Liz) ho dloubnul do zad a on se začal dusit, načež vyprsknul hromadu dýňové šťávy na celý stůl. "To se jen tak nevidí."
"Nevíš, kdo to byl?" zeptal se rozladěně. Na nechápavé pohledy odpověděl: "No někdo mě šťouchnul pod žebra. To neni k smíchu. Sem se moh udusit," ohradil se a hodil po Jamesovi koláčkem.
V tu chvíli už to Eliz nevydržela a propukla v nekontrolovatelný smích. Lily s Remem se na sebe chvíli koukali a pak se rozesmáli taky. Jen Lily to trochu nezvládla. Protože je to chytrá holka, dala si dvě a dvě dohromady a Lizinu akci pochválila zvednutým palcem. Kdo jiný by to taky mohl být? Vedle Siria seděla z jedné strany Elizabet a z druhé Petr. Ten by na to nepomyslel ani ve snu. A v tu chvíli nikdo okolo nešel.
K Lizině smůle si Sirius pochvalného gesta všimnul. "Takže tos byla ty? Ty potvoro!" vrhnul se na ní a začal ji lechtat.
"Hele máš tu sovu," upozornila ji Lily na velkého výra, který trůnil mezi jídlem přímo před zápasící se dvojicí.
"Siriusi, nech toho," odstrčila Eliz kamaráda. Ten zřejmě sovu bral jako silný argument, a tak se zklidnil. Eliz mezitím roztrhla obálku a začetla se do pergamenu.
Bylo to z Francie. Psala jí Julie, o tom, jak se jí stýská a že nemá ve škole co dělat. Dole bylo i pár řádků od Maxe. Liz se v očích objevily drobné slzy. Měla výčitky, že svým přátelům nic nenapsala. Téměř celý měsíc si užívaala školy s novými kamarády v nové škole. Zatímco oni... Max měl aspoň práci, kdežto Julie zůstala sama v Krásnohůlkách.
"Kdo to je?" zeptala se Lily.
"Mí kamarádi z Francie. Píšou, že se jim stýská," dodala. Jim to přeci klidně mohla říct.
"Chybí ti moc, viď?" zeptal se Remus chápavě.
"Jo, ale kdybych tu neměla vás, tak by to bylo tisíckrát horší," usmála se na svoje přátele. Utřela si oči a zastrčila si dopis pod talíř, že si ho po snídani odnese ložnice.
"Moc ráda bych tu Julii měla," zpovídala se Elizabet Lily. "Víš ona byla mou jedinou a nejlepší kámoškou a fakt to vůči ní není fér. Já tu mám vás, zatímco ona tam trčí sama mezi těma barbínama."
Lily se na ni podívala a vypadalo to, že nad něčím usilovně přemýšlí. "Neboj, něco vymyslíme," ujistila ji a dál namáhala svoje mozkové závity.
"Mám to!" vběhla Lily do ložnici a vzbudila dosud spící Elizabet.
"Lil, proboha, co se děje?" kňučela rozespalá blondýnka zpod deky. Nechápala, co přelétlo její kamarádce přes nos.
"Mám to!"
"A co máš? Mě to takhle po ránu nemyslí."
"Už vim, jak sem tu tvou kámošku dostanem," pronesla slavnostně.
"Lil, to neni sranda. Jestli je to vtip, tak je hodně blbej." Na tohle téma Elizabet nehodlala žertovat. Už pár dní chodila jako tělo bez duše a přemýšlela právě o tomhle. Jak sem Julii dostat za každou cenu. Dokonce i Sirius s Jamesem si všimli, že něco není v pořádku. Z té potřeštěné blondýnky se mžikem oka stala zádumčivá dívčina, co neměla na společné žertíky ani pomyšlení. Co dokáže stesk po nejlepší kamarádce...
"Počkej to neni vtip. Prostě jsem na to přišla. A je to celkem jednoduchý. Výměnný pobyt. Víš co to je? No já na to přišla kvůli Petunii. Mamka mi psala, že teď doma má nějakou němku nebo koho. Tak mě napadlo, že-"
"Lily ty jsi génius!" přerušila jí Eliz a vrhla se jí kolem krku. V tu chvíli by byla schopná ji samou radostí udusit, jak pevně ji svírala.
No jasně výměnný pobyt, že jí to nenapadlo. Vlastně jednoduchý jak facka. Někdo pojede do Krásnohůlek a od nich na oplátku někdo(Julie) přijede sem, do Bradavic! Samozřejmě v rámci zlepšování mezinárodních vztahů.
"No teď už jen musíme za Brumbálem, jestli to projde," dokončila to Lily. Liž doufala, že všechno dobře dopadne. Hned vzala pergamen a napsala Julii dopis. Zatím ho neodepsala, nechtěla v ní vyvolávat planou naději, kdyby to nevyšlo.
Zbývalo promyslet poslední věc. Jak to říct Brumbálovi? Lily ji neustále ujišťovala, že to bude dobrý, ředitel je férový chlabík, se kterým je dobrá domluva. Liz si vzpomněla na jejich první setkání a musela to uznat. Tenkrát se zdál v pohodě.
A protože byla Elizabet dívkou činu, netrvalo ani týden a vyrazila směrem k ředitelně s hotovým plánem v hlavě.
"Sakra, jenže jaký je heslo?" Na tuhle maličkost krapítek pozapomněla. Vzpomínala na léto. Jak to tenkrát Brumbál říkal? Ale to je jedno, stejně už to od té doby určitě změnil.
Pokrčila rameny, s tím nic nenadělá. No co. Žádný no co! Chtěla s ním přeci mluvit. A to se dost blbě dělá, když on je zalezlý nahoře a ona trčí tady před tím pitomým chrličem. Vztekle nakopla zeď hned vedle sochy. "Do háje!"
Zatímco poskakovala na jedné noze a držela si postižený palec na té druhé, ozval se vedle mužský hlas. "Stalo se vám něco, slečno Smithová?" Eliz zvedla hlavu od poraněné nohy a pohlédla do jiskřivých očí za půlměsícovými obroučkami.
"Dobrý den, pane řediteli, já... právě jsem s vámi chtěla mluvit," dostala ze sebe blondýnka a naposledy si promnula pohmožděný palec.
"A přitom omylem zakopla o tuhle starodávnou sochu, která se vám tak neprozřetelně postavila do cesty, nemám pravdu?"
Eliz by se byla zastyděla, jenže v ředitelových očích zpozorovala veselé plamínky. "No, tak nějak," usmála se rozpačitě.
"To se stává. Tak půjdeme nahoru, chtěla jste se mnou mluvit, nebo už to neplatí?"
"Ještě pořád chci," zavrtěla hlavou, až se jí neposlušné vlasy vymotaly z copu.
"Ohnivá whiskey," řekl Brumbál chrliči, který okamžitě uskočil a odkryl tak točité schodiště vedoucí k ředitelově pracovně.
"No totiž, nás napadlo, jestli by nebylo možné uspořádat výměnný pobyt. Jako mezi Bradavicemi a Krásnohůlkami," začala Liz poté, co se na vyzvání posadila do pohodlného křesla.
"Tak výměnný pobyt říkáš?" Zdálo se, že nad tím ředitel uvažuje. A tak Elizabet pokračovala. Jak se říká, železo se má kout, dokud je žhavé.
"Ano. Výměnný pobyt. Pár studentů z Bradavic by odjelo na určitou dobu do Francie a naopak. No, mysleli jsme si, že by to byla skvělá zkušenost pro studenty i profesory."
"Vy jste mysleli?"
"Já a Lily Evansová. Vlastně na to přišla ona."
"A proč slečna Evansová nepřišla také?" zeptal se ředitel zvědavě. "Leda, že by to nebylo všechno, co jste mi chtěla říct?"
"No - já - já jsem," zakoktala se Liz. Najednou jí přišlo sobecké chtít, aby přijela zrovna její kamarádka. Podívala se do Brumbálových modrých očí a vyčetla v nich povzbuzení. "Byla bych vám moc vděčná, kdyby se té možnosti dostalo jisté studentce z Krásnohůlek. Mojí kamarádce Julii Lorainové." Nakonec to ze sebe vysypala. "Myslíte, že by to šlo? Výměnný pobyt tak, aby sem Julie mohla přijet?" podívala se na ředitele psím pohledem.
"No myslím si, že samo o sobě je to dobrý nápad. Něco takového by mohlo zlepšit naše vzájemné vztahy. Ovšem zatím vám nemohu nic slíbit. Bude okolo toho spoustu práce. Ale pokusím se, a pak se vám ozvu, jak to dopadlo." To bylo dobré znamení. Liz doufala, že když o tom takhle uvažuje, mohlo by to projít.
"Děkuju. Mockrát vám děkuju, pane řediteli. Jste strašně moc hodný. Děkuju, děkuju, děkuju." Liz měla opravdou radost. Díky němu měla šanci, že se se svou kámoškou z Francie zase brzy shledá. Ve vší té radosti profesora obejmula.
"No to by, myslím, stačilo," krotil její nadšení veselým hlasem. "Uvidíme se později, slečno Smithová." S úsměvem ji vyprovodil z pracovny. Ty holky mají opravdu dobrý nápad. A s tím se zavřel uvnitř a přemýšlel, co s tím dál.
Liz doběhla do společenky a měla to jen ta tak, aby si vzala učebnice a vyrazila na oběd. Jinak už by to nestihla. Těšila se, až všechno s Lil pořádně proberou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nyttera Nyttera | 28. srpna 2007 v 16:56 | Reagovat

Bezvadný! Jen piš dál! Je to fakt nádherný......Juj mám první koment :-))

2 Ifulda Ifulda | E-mail | Web | 2. září 2007 v 15:11 | Reagovat

Super, honem další!!!

3 Ijo Ijo | 16. září 2007 v 19:45 | Reagovat

Pěkné další snad přibude ne?

4 Pád´o - girl Pád´o - girl | 20. října 2007 v 18:03 | Reagovat

supr!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.