4. Zbabělost

29. srpna 2007 v 15:54 | moreen |  Just a muggle
ahoj :) tak sem si najednou všimla, že jedna kapitola k 'just a muggle' je už dávno přeložená i napsaná počítači... no takže tady ji máte. v originále se jmenuje Cowardice - přeložila jsem to jako zbabělost. pěkný čtení =)

"Hloupá holko!" Zasyčel a zvedl hůlku.

"Myslíš si, že by ses mi doopravdy mohla postavit, ty bezvýznamná mudla?" Schoulila se zpátky ke zdi. Kamenná zeď, která byla posledním zbytkem po Ústředí řádu.

"Prosím," prosila, když na se ni členové řádu s hrůzou dívali.

"Žebrání neposlouchám," odplivnul si.

"Fajn, tak nemusíš," řekla dívka vzdorně.

"Nejsi nic, jen zbabělec."

"Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit, mudlo." S máchnutím hůlky vyřkl nesmyslné slovo k dívce, odešla.

Zelený paprsek světla udeřil přímo do jejího hrudníku, a pak se její tělo zhroutilok zemi bez dalšího náznaku života.

Vlastní křik mě vzbudil z dobře známého snu. Nikdy jsem ještě neviděla způsob, jakým zemřu. Slyšela jsem výkřik, z kterého mi tuhla krev v žilách a který mě neustále pronásledoval. Zastavila jsem se a těžce oddychovala.

Dveře se otevřely, aby odhalily Lily, Jamese, Siriuse a Remuse. Začala jsem vzlykat. Cítila jsem něcí paže kolem svých ramen a těsně jsem se přivinula k osobě, která mě držela. Sirius.

"Ššš, to je dobrý Leo, je to dobrý." Zatřásla jsem hlavou.

"Ne, Siriusi, není. Zabije mě. Viděla jsem to ve snu."

"Kdo tě zabije?" zeptala se Lily.

"Ten, ten muž. Ten, o kterém všichni mluvíte. Zvednul hůlku a řekl Avard.. něco."

"Avada Kedavra?" Otočila jsem se k Remusovi.

"Jo, to je ono." Vyměnili si pohledy.

"Poslouchej Aleo, nikdy ho nemusíš spatřit, okay? Nevystavíme tě takovému druhu nebezpečí." Přikývla jsem, ale moc jsem tomu nevěřila. Odešli. Kromě Siriuse.

"Chceš, abych tu s tebou zůstal?" zeptal se. Přikývla jsem. Usmás se a složil se na přikrývku. Převalil se přes ni, takže jsem ho neviděla a zavřela jsem oči.

"Vím, že mi nevěříš, ale nedopustím, aby ti někdo ublížil, Aleo." Neodpověděla jsem. Stiskla jsem k sobě víčka pevněji.

"Hej, Aleo? Co si celkově myslíš o mě a věcech řádu? Vím, že nevíš moc o ty-víš-kom, ale divím se ti.." zastavil se. Upoutal mou pozornost, otevřela jsem oči.

"Ano?" zeptala jsem se stěží slyšitelným hlasem.

"My-myslíš, že jsem dost silný?" podíval se tak vážně a opravdu znepokojeně. Přikývla jsem.

"Siriusi jsi. Samozřejmě. Jsi úžasně statečný. Já-"

"Nechci vědět, jestli jsem statečný. Vím, že to je skoro stejné. Mám na mysli, jestli jsem silný?" Šokovaně jsem na něj pohlédla. Nevěděla jsem, co říct. Studovala jsem jeho znepokojenou tvář. Odpověděla jsem. Pomalu, opatrně.

"Ano." Přikývl.

"Vím, že jsi, Siriusi. Staráš se o své přátele. Můžu to říct. Každý by mohl. Bojoval bys za cokoli, co miluješ." Pak se usmál. A já věděla, že to byl upřímný úsměv. Něco, čím jsem byla ohromena a co zničilo mou obranu, omráčilo mě to. Viděla jsem ho už někdy se upřímně smát? Byl už někdy opravdu šťastný?

A proč by byl šťastný v dobách jako je tahle?

"Dík Aleo," řekl, vzal mou ruku a lehce ji stisknul.

"Žádný problém. A na oplátku, bojovala bych za kohokoli z vás, kluci. Vždycky. I když jsem jen mudla," řekla jsem a také se usmála.

"Ty nejsi mudla. Jsi Alea."
*~*~*~*

"Aleo! Vstávej!" Otevřela jsem oči a podívala se před sebe.

"Aleo, musíme teď jít," řekl James a já přikývla moc unavená na to, abych o tom diskutovala. Přešla jsem k Jamesovi, který držel můj kufr.

Podívala jsem se na něj, naklonila hlavuo téměř o 90 stupňů a uvažovala, jak moc rozdílné to bylo.

"Potřebuju svoje šaty," řekla jsem nejistě a chňapla po starém zavazadle. Dal ho přyč z mého dosahu.

"Aleo, ty mi nerozumíš. Musíme jít. Teď." Uvědomila jsem si nervozitu v jeho očích, přešla do rohu místnosti a obula si boty.

Moje boty. Vklouzla jsem do nich s klidem, ignorujíc fakt, že jedna nohavice od pyžama byla v botě a druhá přes. James natáhnul ruku. Poslušně jsem ji stiskla a on mě vzal pryč z domu s opatrností na každém kroku. Jeho dech byl napjatý a tvář chmurná.

"Přicházejí," zašeptal a já jeho ruku stiskla pevněji. Začal utíkat a pak uháněl ke dveřím, když se ozval krutý, vysoce intenzivní rámus, který se zdál být hlasem.

"Pottere, jak je hezké, že jsi nás navštívil." Rychle jsme se otočili. Byli jsme tam, tváří v tvář čistému zlu. Častý návštěvník všech mých snů. Ten muž. To zlo. Zařvala jsem a James mi stiskl paži a přitáhl si mě k sobě blíž.

"Plýtváš svým časem s mudly, Pottere? Myslím, že je to horší než ta tvá přítelkyně s mudlovskou krví."

"Buď zticha!" zařval James pozvedajíc hůlku. Muž se zasmál. Ostatní se okolo nás semkli blíž.

"Vydrž, Aleo," řekl James přes sevřené zuby a pak se to zase stalo. Cítila jsem, jak se okolo uzavírá vír a jak se mi zvedá žaludek, jako když se pořád dokola točím.

A pak jsme byli uprostřed něčeho, kde se míhali růžní členové řádu a vypadali velmi úzkostlivě. Zhroutila jsem se na zem a okamžitě začala zvracet.

Nevěděla jsem, jestli to bylo nervozitou nebo jenom těmi věcmi okolo přemisťování, jak tomu Sirius říkal. James se vedle mě sklonil a podržel mi vlasy dozadu.

"U Merlina! Jamesi!" vykřikla Lily a běžela k nám.

Všimla jsem si, že s Lily jdou i Sirius a Remus.

"Proč tam byl, na ústředí?" zeptala jsem se ohromeně. "Proč se nás snažil zabít?" zeptala jsem se ještě jednou.

"Někdo nás prozradil," řekl Sirius zamračeně. "A oni nás ještě nechtěli zabít, chtěli naše plány, aby je mohli použít proti nám."

Zvracela jsem.

"Kdo vás zradil?" zeptala jsem se.

Zvracení.

"Nevíme," řekla Lily a pak vrhly James a Sirius významné pohledy na Severuse.

"Jestli si myslíš, že jsem to byl já, tak nemáš rozum, Pottere! Víš, na které jsem straně!" vylítnul Severus přicházejíc k nám.

Zvracení.

V tu chvíli zrovna na Severusovy boty.

"Ty špinavá nechutná-" Naráz se zvedly tři hůlky. James, Sirius a Remus. Severus se afektovaně usmál.

"Chystáš se mi ublížit, Blacku? Za urážku tvojí přítelkyně? Nevím, proč se vždycky zdržuje okolo nebo proč chceš právě ji, tuším, že je to pravděpodobně proto, že ses s ní ještě nevyspal-"

"Expeliarmus!" Kouzlo narazilo do Snapea a podtrhlo mu nohy. Kouzlo vyslané Remusem. Postavil se a chtěl být připraven.

"Už nikdy, ty špinavý polo-" Byl zastaven Brumbálem.

"Prosím, Severusi a Remusi, poslední věc, kterou potřebujeme, je víc násilí." Zastavili se. Postavila jsem se a cítila se neuvěřitelně ponížená. Můj prst vědomě vystřelil do mých vlasů.

Vzpomněla jsem si, že mám jenom svoje pyžamo. Podívala jsem se do nervózních tváří a nadechla se. Divila jsem se, proč jsem tam byla. Ještě jsem jim ani nepomohla. Budu mít někdy tu šanci?

"Aleo," řekl Brumbál a já zvedla hlavu.

"Mohl bych se tě na něco zeptat, v soukromí?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 29. srpna 2007 v 18:50 | Reagovat

fakt bezva..těším se na dalěí..=D

2 III III | 29. srpna 2007 v 20:21 | Reagovat

hezké

3 jane245 jane245 | Web | 29. srpna 2007 v 23:02 | Reagovat

peknucke :) tesim sa na dalsie pokracovanie

4 Jennys Jennys | Web | 31. srpna 2007 v 19:12 | Reagovat

tak sup sup sup :o))

5 Arcona Arcona | 14. září 2007 v 13:50 | Reagovat

krásná kapča :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.