Chimerical - 2/2

3. července 2007 v 19:41 | bloodyrose978, překlad by moreen |  Chimerical
no máte tu tu druhou část .. omlouvám se, že mi to trvalo trošku dýl, ale přes den tak nějak nemam čas a včera sem musela rychle vypnout pc, protože byla bouřka a já bych nerada, aby mi vyhořel. no nic. je to tu, tak si to užijte.
ps. myslim, že kapču k I Love Black přidám brzy, páč pak odjíždim. tak se mějte

. . . . . . . . . . . . .
Pansy, Blaise, Crabbe a Goyle byly hluboce zaměstnáni rozhovorem.
Ale jediný, na kom opravdu záleželo, Draco Malfoy, se rozhlížel po Velké síni. Vypadal znuděně a nešťastně vedle Pansy. Náhle se podíval směrem ke Stefanii a jejich oči se setkaly.
Stefaniiny tváře se nabraly rozčilením rudou barvu. Viděl ji? Dobře, jasně. Uh. Jejich oči se setkaly. On ví, že existuje! Její srdce náhle bilo rychleji a ona odtrhla svoje oči z jeho upřeného pohledu. Kdy naposledy bilo její srdce tak rychle pro nějakého chlapce? Stefanie se na chvíli zastavila a ptala se sama sebe na tuto otázku.
Výsledek zněl, "Nikdy." Řekla si to slovo pro sebe nahlas a stejně to neznělo dobře. Znělo to jako výmysl. Lhala sama sobě. Musela. Proč by mělo její srdce bít tak rychle pro čistokrevného hlupáka? Pss. Stefanie sama byla čisté krve. Ale Draco byl jaksi odlišný.
On byl drak, připravený zaútočit na kohokoli, kdo by mohl ohrozit jeho postavení nebo hrdost. Budoval si nenávist vůči všem, kteří mu mohli odporovat nebo se dělat lepším než je on. Nikdy předtím se nevídal s někým, kdo nebyl synem nebo dcerou Smrtijeda. Vždycky byl jen s ostatními Zmijozelskými čisté krve.
Náhle se světla ztlumila a studenti vítali nověnalezenou tmu.
Byl to úplný opak Stefanie. Měla čistou krev, ano, ale nebyla vedena k tomu, aby se vyvyšovala nad ostatní. Upřímně, Nicol a Alyssa byli z rodin dvojí krve! Vždycky s nimi byla za nejlepší kamarádky. Nebylo to tak, že by absolutně zbožňovala všechno na světě, byla trochu hrubší a s někým na ostří jako on. Přesto nebyla tak uhlazená.
Co ta náhlá zbabělost. Stefanie se s ním chtěla setkat a ... pokrok v nějaké části... vztahu s tím po tak dlouhé době! Nyní jí tuhly nohy a ona byla zcela připravená se vytratit.
Když ucítila ruku na své paži, Stefanie vyskočila a vyjekla.
"Opravdu jsem tě polekal?"
Pevně zavřela oči, otočila se napravo, k ruce, která se jí dotýkala. Bojíc se, kdo to byl, Stefanie otevřela jedno oko a poté i druhé. Byl to on. Našel ji skrz hlasitou hudbu a ztlumené osvětlení. Proč všechny ty problémy? Musel se střetnout s řadou lidí a pravděpodobně pošlapal pár dívčích nožek. Jak dokázal se dokázal oddělit od věčně přilepené Pansy Parkinsonové? Riskoval pro ni?
"Uh... Ahoj." Slova vypadla tak jednoduše. Stefanie si stále ve své hlavě neustále pokládala otázky, ale slova náhle přicházela tak jednoduše. Věděla, že se ho mohla dotknout rukou. Bohužel! Její hrdost se vrátila. Jak skvělé.
"Viděl jsem tě přes Síň. Jsem Draco."
"Já vím, kdo jsi, Draco." Stefanie se trochu usmála; ledový zevnějšek jejího těla pomalu tál a ona vůči němu pookřála. Byl jen člověk, stejně jako ona. "Ale opravdová otázka je, jestli ty znáš moje jméno. Znáš?"
Zarazil se. "Upřímně nemůžu říct, že znám."
"Stefanie D'Amoreová," Usmála se odhalujíc tak svoje bílé zuby.
"Je tu trochu hluku. Nechceš jít někam jinam?"
"Nepodíváš se po Pansy? Mohla by si všimnout, že chybíš."
"Pansy? Proč bych se o ni staral?"
"Je těžké si nevšimnout, že na tobě lpí..." Odmlčela se. "Pořád."
"To nemá nic společného s tím, jestli ji mám nebo nemám rád. Věř mi, Stefanie." Její jméno znělo z jeho rtů tak přirozeně. "Pansy není nic pro mě. Ráda by si myslela, že je."
Stefanie naklonila hlavu s úšklebkem hrajícím na svých rtech, "Jistě, pane Malfoyi? Nechci se zaplétat s někým, kdo už je s někým jiným, jestli víš, co myslím." Její rozpustilá povaha, která dovedla svádět, byla zpět. Led už roztál.
"Absolutně, slečno D'Amoreová." Draco nabídnul Stefanii paži.
Vděčně vložila svou ruku do té jeho a spolu tiše opustili Velkou síň. Poté, když už byli odtamtud venku, je ticho udeřilo do uší. Chodby byly tiché.
"Projdeme se venku?"
Stefaniin souhlas nebyl nutný. Mohl poznat, že milovala procházky po venku. Pár se zastavil v letní noci a obklopovalo jej příjemné teplo.
Venku byly i jiné páry. Mnoho z nich šlo dolů směrem k nově 'instalovaným' zahradám blízko Zapovězeného lesa. Zahrady měly všechny druhy květin, mnoho květin nebylo původem z Anglie. Byly očarované, aby přežily v tomto klima. Zahrady se podobaly bludišti s nízkými zdmi. Tady byli trochu stranou a Stefanie už slyšela od pár přátel, kteří nemají být jmenováni, že jsou zahrady dost vhodným místem pro pár polibků i víc.
Draco a Stefanie šli cestou dolů k jezeru. Tu noc byl úplněk. Měsíc měl přesnou zrcadlovou kopii ležící pod jezerní hladinou. Bylo to jako alternativní vesmír skrytý hluboko ve vodě. Jeden, který odrážel jejich vlastní, jen tenhle jeden pár, Draco a Stefanii, by neexistoval a Draco by jistě miloval Pansy. Byl to jen nápad ve Stefaniině hlavě. Ujišťovala sama sebe, že to není reálné a Draco chce skutečně být tady s ní a ne s Pansy. Pansy byla jenom nějaká obyčejná dívka. Stefanie byla něco zvláštního, vzácný drahokam jenom k tomu, aby byl milován drakem.
"Po všechny moje roky tady, jsem ještě niky neviděla jezero zářící měsícem tak nádherně, jako se to zdá dnes večer."
"Jo... je krásný, že?" Draco se usmál. Rozhlížel se okolo, "Není to moc vhodné..."
Předtím si mohla Stefanie dělat těžkou hlavu s tím, o čem to mluví, jak chtěla, Draco přivolal Acciem odněkud deku. Roztáhl ji po zemi a sednul si dolů. "Nebudu kousat, slibuju."
Stefanie se rozesmála, "Toho se nebojím."
Draco pozvednul obočí, "Oh?"
"Ne. Vážně ne." Svalila se pozadu na deku, přímo na záda. Stefanie se upřeně dívala nahoru na měsíc. Mohla by na něm vidět hráz a trhlinu, která existovala tak dlouho. Muselo tam být mnoho kráterů od počátku, kdy vznikal vesmír. Všechno všude výřilo a naráželo do všeho ve svých drahách.
"Přemýšlíš o něčem?"
"Ani ne."
Bylo mezi nimi ticho. Nebylo to nepříjemné, navzdory jejich pouze formální schůzce. Zdálo se to normální, jako kdyby se spolu scházeli roky a docílili přátelského ticha, které bylo vždycky příjemné a snadno udržitelné.
"Stefanie?" Dracův hlas jemně narušil ticho. Šeptal.
"Mm?" Nemohla sebrat žádná slova. Najednou jí nynější situace znovu udivovala a ona pochybovala, že se to děje.
"Mohl bych..." Odmlčel se, "Tě políbit?"
Z toho, co už Stefanie slyšela o Dracu Malfoyovi ve Stefaniině světě, Draco nebyl typ, který by žádal o polibky, ale raději je kradl. Bylo úžasné, že se zeptal.
Stefanie přikývla před tím, než si uvědomila, že by nebyl schopen to slyšet, "Myslím, že bych byla ráda."
Draco se přes ni naklonil, zakryl její výhled na měsíc. Jejich oči se setkaly a najednou byly jeho rty nad jejími. Po jedinečném polibku, sklonil svoje ústa ještě jednou.
"Myslím, že se mi to líbí," Stefanie se smála mezi polibky a ušklíbla se.
"Myslím, že mě taky."
Odtrhly se od sebe a minul krátký okamžik, který jim dovolil popadnout dech. Pak byli zase spolu.
Mezi polibky Draco něco mumlal, "Žertoval jsem," jejich rty se setkaly, "Vždycky jsem znal," jejich rty se opět setkaly, "Tvoje jméno."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Violette Violette | 3. července 2007 v 21:35 | Reagovat

úúúúúúúúúúúúúúúúúúúžasný sqěle překládáš a ta povídka je taky supr!!!!

2 Čuky Baby Čuky Baby | 4. července 2007 v 11:45 | Reagovat

Skvělý.

3 Kaitlin Kaitlin | Web | 9. července 2007 v 15:13 | Reagovat

mooc krásný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.