Chimerical - 1/2

2. července 2007 v 15:30 | bloodyrose978, překlad by moreen |  Chimerical
autor: bloodyrose978
omezení: 12+
žánr: romantické
období: Bradavice
postavy: Draco, AUTP
páry: Draco/AUTP
Vídávala ho každý den, přestože si myslela, že on nemá žádné tušení o její existenci. Její přátelé jí říkali, že není nic, jen pohádka a ona by neměla plýtvat svým časem. Ale ona se nestarala o to, co si její přátelé myslí... hlavně protože oni nevěděli, že všechno, aby byla spokojená, je vědomí, že on ví, že existuje. Ale Stefanie hodlá získat víc, než v co kdy mohla doufat.
originál povídky je na harrypotterfanfiction.com tady: Chimerical
a tady je obrázeček k téhle povídce:

Stefanie si načechrala vlasy. Snažila se to udělat správně; dnešní večer měla naději získat chlapce, po kterém v tuto chvíli hodně toužila. Rizikem bylo, že on vůbec neví, že existuje... ale to se mohlo brzy snadno změnit. Měla svoje fígle, jak ovlivnit názory chlapců ke své vůli. Někdo jen říkal, že má v sobě vílí krev, chlapci k ní byli často jednoduše přitahováni. Nebylo to nic, co by Stefanie přesně podporoval od té doby, co kvůli tomu ztratila několik kamarádek. Jejich kluci byli náhle Stefanií okouzleni a ... věci rychle nabíraly směr.
V Havraspáru zůstalo bylo jen pár dívek, které zůstaly se Stefanií kamarádky už od prvního ročníku, Nicol Millerová a Alyssa Flanaganová. Nyní byly v šestém ročníku; takže všem třem bylo šestnáct a byly neprůhledné jako zlodějky. Vešly ve známost jako Bradavické Plastiky díky dívkám, které opovrhovaly trojicí a jejich popularitou a jejichž chlapci jim byli ukradeni.
Všechny tři byly dost populární a měly to rády, jen vzácně je bylo vidět bez zástupu chlapců, kteří je obklopovali. Vypadaly s nimi tak přirozeně.
Nyní jsme odbočili z cesty. Stefanie D'Amoreová měla v sobě italskou krev. Její vlasy byly tmavě hnědé, silné a rovné, padaly jí do půlky zad. Její oči byly nejčastěji pronikavě modré, ale příležitostně získávaly jasně zelenou barvu. Obě barvy jí slušely; záleželo jen na výběru oblečení. Její kůže nebyla světlá, ale ani extrémně opálená. Bylo to něco mezi tím, střední barva. Měří přes pět stop, jen nepatrně míň na svůj věk.
Nicol Millerová měří o dva palce víc než Stefanie. Má blonďaté vlnité vlasy po ramena. Její oči jsou vždycky světle modré, nikdy tak pronikavé jako ty Stefaniiny. Má světlou kůži, která se snadno spálí, přesto miluje sluníčko.
Alyssa Flanaganová měla právě o jeden palec víc než Stefanie a o jeden míň než Nicol. Její oči jsou medově hnědé a krásně odráží barvu jejíc hvlasů. Ty jsou hnědé, světlejší než Stefaniiny, jsou zvýratněné blonďatou a jsu vlnité, stejně jako Nicoliny. Také jsou po ramena. Lidé říkají, že je neustále opálená; její kůže je vžždycky mírně opálená a nikdy nebledne.
A zase jsme mimo. Napravme tuto chybu! (pozn. moreen: omloluvám se, mě tyhle poznámky moc nesedí, ale v originálu jsou, tak je překládám)
Nicol a Alysa seděly na Stefaniině posteli a sledovaly její přípravy. Ony už byly hotové přes čtvrt hodiny a neviděli, co jí trvá tak dlouho.
Alyssa začala skuhrat, "Stefanie, se chystáš končit? Čekáme tu už roky."
"Oh, mlč. Není to ještě víc než patnáct minut, co jste se oblékly do šatů." Stefanie vždycky mluvila slušněji, než bylo nutné a její kamarádky jí někdy škádlily, že to zní jako když mluví stará lady.
"Tom a Miles se budou divit, kde jsme!" Nicol vypadala dost netrpělivě.
"Fajn, dejte mi ještě dvě minuty navíc." Stefanie divoce prohrabala svůj kosmetický kufřík, jak něco hledala. Pak to našla, "Ano!" Popadla to a vplula do koupelny. Dívka si nanesla oční linky okolo očí; dostatečně je obkroužila, ale tak, aby zabránila tomu, aby vypadala jako mýval. Neměla ráda, když vypadala, jako tolik bradavických dívek, zamilovaně.
Upustila tužku na koupelnovou poličku a hlasitě si zanadávala. Na tom nezáleželo. Její oční linky obkolopovaly její očii a to jí stačilo. Stefanie pak uchopila malé červené oční stíny. Dobře se podívala, přidržujíc malou věc u svých šatů. Ne, to nebude dělat. Bylo by to moc červené. Linky jejím očím stačily. Ale... tohle! Tady to bylo. Zvedla tvářenku, která ležela na jejím pudru, a nanesla ji lehce na své tváře. Nabraly světý nádech růžové, přesně jak chtěla.
Šestnáctiletá dívka se vynořila z koupelny a vzdychla, "Vy dvě ještě nejste hotové?"
Nicol po ní hodila polštář, ale minula, "O čem to mluvíš? My jsme hotové!"
Alyssa položila svou ruku na Nicolinu paži, "Ona jen kecá, Nicky."
"... Já to vím."
"Dobře, tak můžeme jít!" Stefanie si klekla, aby si rychle zapnula boty ještě předtím, než se vydali z ložnice po schodech dolů.
Když stanuly na základně schodiště, dole v Havraspárské společenské místnosti, oči všech se upíraly na trio.
Tom a Miles tam stáli, oba si kousali rty a zahldívali se doustarně do dály. Oba chlapci měli černá kvádra. Košile, které vykukovali zespodu, byly bílé a jejich vázanky byly černé. Když spatřili dívky, spadly jim čelisti.
Nicol měla světle modré šaty, podobné barvy jako její oči. Krásně se doplňovali. Tom to okamžitě okomentoval, "Vypadáš úžasně, Nick." Podal jí ruku a ona ji vděčně přijala, jen aby si jí k sobě přitáhnul a ovinul jí ruku okolo ramen.
Stefanie si nemohla pomoct a sama sobě si musela říct, jak kouzelně spolu ti dva vypadají. Tom byl o pár palců vyšší než ona, kluk s krátkými hnědými vlasy. Jeho oči byly také modré.
Miles nic neříkal, vykročil směrem k Alysse a políbil ji přímo na rty. Oba se při polibku usmívali, byl to jasný náznak, že byli výborný pár. Miles byl také o pár palců vyšší než Alyssa. Měl hnědé vlasy, tak často vypadal jako její bratr. Ale způsob, jakým se k sobě chovali, zaručoval, že nejsou žádní sourozenci.
Stefanie se cítila sama. Obě její nejlepší kamarádky měly schůzku a ona ne. Prostě musela získat chlapce, kterého chtěla. Pokud ne, její reputace, stejně jako její srdce, se může zlomit. Znělo to hrozně, ale cesta, s jakou tento chlapec okupoval její myšlenky a sny, to muselo jistě být něco důležitého. Nebylo nic lepšího, než zjistit, jestli je nebo není důležitý tak, aby snášela jeho kroky v osamělých nocích. Byl to úžasný nápad podle Stefaniina názoru. Bylo to jako testující let na koštěti. Vezmi si hona pár hodina a koukej, jak létá, koukej, jak podtrhuje tvou osobnost, a jestli to je nebo není něco, co by sis mohl nechat na víc než jen na testovací let.
Bylo kruté takhle mluvit o chlapci, ale byl to jen rozbor jejích myšlenek. Zdálo se, že to takhle jejím myšlenkám pěkně vyhovovalo. Pokud byl opravdový snob, jak slýchávala tak často od tolika jiných studentů, tak by se ho musela okamžitě zbavit dřív, než by něco mezi nimi nastalo. Ale, samozřejmě, pokud je milý, takový miláček, jak měla Stefanie u chlapců ráda, mohl by se na chvíli okolo zdržovat.
Pohodila vlasy; připoutávajíc tak pozornost, "Jdem dolů do Velké síně, ne?"
Nicol, Alyssa a jejich doprovody přikývnutím souhlasili.
Stefanie razila cestu, čtyři ostatní šly za ní jako doprovod. Byla v čele, Nicol s Tomem hned za ní, po boku Miles a Alyssa.
Mladší studenti upřeně hleděli, jak si razí cestu halou. Pětice postupovala skrz chodby a zdálo se, že v okamžiku vstupují do Velké síně. Obrovské dubové dveře byly široce otevřené. McGonagallová stála na jedné straně. Podala jim ruku, rychle je přehlédla a pak jim povolila vstoupit.
Poté, co jí minuly, se Stefanie otočila po zvýšeném hlasu McGonagallové.
"Vy ne! Zastavte se a vraťte se na kolej." Zastavila chlapce z pátého ročníku dožadujícího se vstupu do sálu.
Povzdechl si, připravený zahájit rozsáhlá vysvětlování, "Ale profesor-"
"Žádné ale, pane Creevey. Zpátky do Nebelvírské věže."
Svěsil hlavu a šel pryč.
Stefanie vzpomínala na svůj pátý ročník, to bylo vloni. Úspěšně se jí podařilo proplížit se na bál, který byl pořádán jen pro šesté a sedmé ročníky. Byla to velká legrace. Její rande na tu noc, chlapec, který ji opustil s nějakou studentkou z Mrzimoru, byl okouzlující, přestože dlouho jako její přítel nevydržel. Ona si tenkrát ples užila.
"Dobře, vy čtyři běžte tancovat. Já mám ještě něco na práci." Široce se usmála předtím, než všem zamávala, ujišťujíc se, že všichni vypadají nejlíp, jak mohou. Byla jako máma slepice, vždycky se starala o svoje nejbližší přátele.
Teď byla Stefanie sama, ale opravdu zářila. Její vlasy zůstaly rovné, jinak by se to zdálo nepřijatelné. Její oči vypadaly dobře, s konturou černých linek. Rozhodly se zůstat pro tuto noc pronikavě modré. Její šaty byly rudé s úzkými pásky a extrémně dlouhé. Téměř se dotýkaly podlahy, ale zůstávaly právě palec nad jejími chodidly. Po většinou padaly rovně dolů, přesto opisovaly křivku jejího hrudníku, protože tam byla ... žebra, po všem její menší křivky. Byla to mladá dáma ladných tvarů v těsných šatech, které přesně přiléhaly na těch správných místech.
Stojíc v dubových dveřích, mohla Stefanie zhodnotit celý ples. Většina studentů tancovala, pár ostatních posedávalo a postávalo u svých stolků nebo se občerstvovalo u stolu s jídlem přistaveného u zdi.
Pak ho konečně uviděla. Tři jiní chlapci a hlavně dívka, která se držela jeho paže. Její vlasy byly slabé, krátce střižené a hodně černé. Šaty, které měla, ochable vysely z její kostry a byly naprosto nepříznivé k její postavě. Jak Stefanie koukala, viděla, že šaty Pansy Parkinsonové sklouzli trochu níž a odhalily mnohem víc z Pansy, než kdy vůbec chtěla vidět. Bylo jisté, že to způsobí víc než pár nočních můr.
Chlapci obklopující objekt Stefaniina zájmu byli okolo něj vždycky. Bylo vzácné najít ho samotného. Blaise Zabini, Vincent Crabbe a Gregory Goyle. Později byli jen párem hňupů. Nebylo lepší slovo k jejich popisu. Přes léta se jejich vzhled nepatrně změnil a vypadaly dost upraveně na tuto noc, ale byli to stále jen hňupové. Blaise na druhé straně byl trochu atraktivnější. Měl velmi tmavou pleť, byl vysoký a dobře stavěný. Vzhled vždycky nemůže mluvit o osobě. Měl tendence chovat se jako velký sukničkář. Využíval holky a ony s ním byly vzácně délé než na týden.
omlouvám se, že to takhle utrhnu, ale stejně by se mi to sem celé nevešlo. na to, že je to jednorázovka je to sakra dlouhý, takže vás čeká přibližně stejně dlouhá 2.část. dám ji sem hned, jak to přepíšu, ale protože to víceméňe překládám až teď, tak nevim, kdy to bude. mno snad to stihnu ještě dneska. zatim se mějte a komentujte, ať vim, jak na tom mý překladatelský schopnosti jsou
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rozajda rozajda | E-mail | Web | 2. července 2007 v 15:34 | Reagovat

na mem blogu prave probiha bleskovka!!

2 III III | 2. července 2007 v 15:48 | Reagovat

pěkný

3 Violette Violette | Web | 2. července 2007 v 19:25 | Reagovat

suprový, ty jo to si fAkt přeložila? seš dobrá!!!! A ten příběh je taky suprovej

4 já | 2. července 2007 v 19:33 | Reagovat

Supr!!!! Kdybych možná dávala v Anglině pozor, tak si můžu přečíst povídku od Melindy Leo- prej píše jako J. K. Rowling a tohle je její stránka kdyby se někdo chtěl juknout http://www.melindaleo.com/

5 Čuky Baby Čuky Baby | 2. července 2007 v 19:43 | Reagovat

Super. Přelož tu druhou část prosím tě co nejdřív a když tak ji sem pak hned dej. A napiš prosím tě pokraování I Love Black.

6 Violette Violette | 2. července 2007 v 19:57 | Reagovat

taky prosím o pokráčko I love black

7 Lenča:) Lenča:) | Web | 2. července 2007 v 20:02 | Reagovat

Jsem v soutěži ONB pls dejte mi hlásek dekuju prosim moc

http://soutezky-a-bleskajdy.blog.cz/rubriky/souteze-onb

přezdívka je Lenča-a blog srandicky1000x.blog.cz

prosíííííííím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.