8.kapitola - Jak to chodí

24. července 2007 v 22:21 | moreen |  I Love Black
máte tu kapitolku k i love black. to sem ale hodná, co? už je to dneska třetí článek. já se snad upíšu. někomu to možná přijde tak nějak o ničem, ale já prostě měla pocit, že musim uvýst, jak se lizi seznamovala s bradavicemi.. no tak tady to je

"Co mu je?" zeptala se Liz Siriuse při večeři. Už delší dobu zasněně zíral do jednoho místa.
"Vidíš tu zrzku? To je Evansová, Jamesova celoživotní láska," odpověděl jí.
Blondýnka chápavě kývla hlavou. Vzpoměla si na společně strávený večer v baru a Jamesovo nekonečné vyprávění o báječné Lily Evansové. Tak to je tedy ona. Doopravdy moc hezká.
James se zvednul a křiknul: "Tak jak to jde, Evansová?"
Zrzka byla zrovna na cestě k nim a brýlatý chlapec byl na vrcholu blaha. Že by změnila názor?
"Šlo to celkem dobře, dokud jsi nezačal strkat tu svou zabedněnou makovici do mých věcí," odbyla ho. Takže žádná změna.
"Ahoj, já jsem Lily Evansová, primuska," představila se a podávala Liz ruku. Ta ji stiskla a taky se představila. "Kdybys chtěla, tak tě tu můžu provést," nabídla zrzka své služby.
"To nebude nutný, Evansová, my to tu Liz ukážem," vmísil se do hovoru James.
"V pohodě, Jamesi. Já půjdu raději s Lily, kdo ví, kam byste mě zavedli," odmítla jej Liz. Kluci byli skvělí kámoši, ale Liz chtěla poznat tuhle rusovlásku. Však ona jim to vynahradí, ale před Lily to nechtěla rozvádět.
"No dovol? To je zrada, nás přeci znáš líp," ohradil se tentokrát Sirius.
"No právě," usmála se na něj Elizabet. "Tak se zítra nějak domluvíme, jo?" otočila se zpět k Lily. Ta kývla na souhlas a šla si sednout zpátky na svoje místo.
Uběhl týden a Liz si v Bradavicích připadala jako doma. Měla tu Lily a taky Poberty. Díky nim znala po chvíli hrad jako své boty. Lily jí protáhla veřejnými místy a nakonec jí s pýchou zavedla do knihovny. Liz se knihovna sice líbila, ale že by zde musela trávit všechen svůj čas..
Díky Pobertům poznala Elizabet hrad i z jiné stránky. Ukázali jí tajné chodby a vzaji jí i do kuchyně plné domácích skřítků, kteří byli schopní je nacpat až po hlavu dobrotami.
Stejně jako Lily si nechali to nejlepší nakonec.
"Nezabloudili jste náhodou? Kde to jsme?"
"To uvidíš, tohle je ta nejlepší místnost v celém hradu," zatvářil se Sirius tajemně a Remus s Jamesem přikyvovali.
Liz myslela na nějakou další tajnou chodbu nebo tak něco, a tak se pořádně rozhlédla. Na jedné stěně visel gobelín s výjevem nějakého bláznivého kouzelníka a obra. Odhrnula jej, ale nic pod ním nebylo.
"Tak kde to máte?" zeptala se netrpělivě, když viděla jejich rozesmáté obličeje. Sirius začal mlčky přecházat sem a tam podél zdi. Když tudy prošel třikrát, objevily se před ním dveře.
"Voilá!" pokynul Liz rukou.
Ta překvapeně stiskla kliku a zůstala stát na prahu místnosti s otevřenou pusou. Jamie do ní strčil, aby šla dovnitř. Kluci jí následovali a zavřeli dveře.
"Vítej v Komnatě nejvyšší potřeby, krásko," prohlásil Siri slavnostně.
"Co to je?" ptala se Liz s nevěřícným výrazem v očích.
"Slyšela jsi. Musíš si představit, jakou místnost potřebuješ, a přesně taková se objeví," vysvětloval James.
"Páni, klucí, pokud je to pravda," horlivé přikyvování jí o tom přesvědčilo, "tak je to fakt skvělí," vypískla Elizabet nadšením.
Liz si užívala přátelského prostředí, a tak ji mírně zarazilo zjištění, že ji některé dívky v určitých momentech propichují pohledem. Po nějaké době jí to došlo. Pokaždé, když s klukama někam vyrazila nebo se s nimi jen smála u jídla, se na ni upíraly závistivé oči spolužaček.
Hodně dívek považovalo za drzost, že si Poberti, tedy hlavně James a Sirius, vybrali zrovna jí. Byli to podle mnoha nejlepší (nejhezčí) kluci na škole a ona jim je jako nováček ve škole vyfoukne!
Když to rozebírala s Lily, obě se nasmály. Siri byl sice pohledný a zábavný (dokonce hodně od obojího), ale měl taky oprávněnou pověst největšího sukničkáře.
A James.. Podle očekávání se Lily po vyslovení Potterova jména načepýřila a začala řádit.
Elizabet tušila, že to je jen maska, kterou její kámoška nasazuje, aby si nemusela přiznávat pravdu. Že James je milý a pohledný kluk. Možná trochu ztřeštěný, škodolibý, někdy trochu frajírek. Ale Liz už stihla vypozorovat, že se James takhle chová pouze v Lilyině přítomnosti.
Stačilo odstranit některé jeho chybičky. To by bylo, aby je nedala dohromady. Zvlášť když věděla, že jedině tak budou oba její kamarádi šťastní. Sice tak ostatním studentům ubyde zábavná podívaná v podobě jejich hádek, ale..
"Proč ho tak nesnášíš, Lily?" zeptala se rusovlásky.
"Nesnáším? To snad ani není to správné slovo. Občas mám chuť ho přetrhnout na dva kusy. Nebo ho rozcupovat, zmačkat do kuličky a hodit hodně daleko. Jinak nic," pokrčila rameny.
Eliz se rozesmála. Lily se bravurně vyhnula odpovědi. Takže ona ho vlástně ne-nesnáší, jen má chuť ho zabít. No fajn. Dát ty dva dohromady bude hračka.
V pátek měli první lektvary. Byla to čtyřhodinovka a Liz se náležitě těšila. Tenhle předmět by jí možná bavil, protože měla na lektvary přirozený talent. Ovšem krásnohůlská profesorka jí je poněkud zprotivila. Protože Elizabet nesnášela, tak jí vždycky napařila sáhodlouhá pojednání jako zvláštní úkol.
Ku podivu zjistila, že na lektvary chodí James, Remus i Sirius. Společně se setkávali jen v pár předmětech. Lily se stala samozřejmou součástí jejího života, a tak je pouze pozdravila a sedla si s ní do předních lavic. Ona ssama by si raději vybrala některou z těch zadních. O své kamarádce se už dozvěděla, že je považována za lektvarouvou královnu.
Byla tu ještě jistá konkurence. "Hele Srábek. Nazdar Srabusi," ozvalo se od Pobertů. Liz se podívala stejným směrem a spatřila chlapce ve zmijozelském hábitu s neuvěřitelně mastnými vlasy, hákovitým nosem a nažloutlou pletí. "Co takhle studenou sprchu po ránu?" navrhnul James a mávnul hůlkou, z které se začal valit proud studené vody.
"Pottere! Ty arogantní ubožáku! Mohl bys svými debilními vtípky bavit někoho jiného?" vykřikla Lily potom, co narychlo vytvořila před oním studentem štít.
"Proč mu pomáháš, Evansová?" zeptal se ublíženě James. Jemu by nikdy nepomohla.
"Možná proto, že ti nic neudělal a tys na něj bezdůvodně zaútočil," vrhla po něm vražedný pohled. "Dobrý?" otočila se na chlapce.
"Nech mě být, ty mudlovská šmej-" ohradil se prudce, ale nestihl to doříct. Právě k němu dolétl paprsek z Jamesovy hůlky a on okamžitě ztuhnul a nemohl pohnout ničím jiným než očima.
"Už nikdy jí tak neříkej, jasný Snapee? Nikdy," pohrozil mu James. Naneštěstí se zrovna v tu chvíli otevřely dveře a do učebny vstoupil profesor Slughorn.
"Pane Pottere? Uděluji vám školní trest. Nikdo nebude útočit kouzly při mých hodinách, rozumíme si?" řekl, zatímco vyslal na Snapea neverbální kouzlo, aby jej zbavil neviditelných pout.
James pomalu přikývl na znamení, že porozuměl, a očima pořád provrtával Snapea. V tuhle chvíli byl ochotný nechat si napařit trest na celý školní rok, hlavně aby si ten parchant ze Zmijozelu uvědomil, že Lily Evansové už nikdy nebude nadávat.
Eliz byla trochu rozladěná, protože onen "Srabus" si svůj trest zasloužil. James ho vlastně jen vytrestal. Tohle ale profesor vědět nemohl.
"To bylo milý,ne? Jak se tě James zastal," nadhodila po hodině Eliz a čekala na Lilyinu reakci.
"Myslíš? Já ho znám, frajírka jednoho. Byla to jen záminka, aby mohl zaútočit na Snapea."
"Když myslíš..." Liz schválně větu nedokončila, aby poskytla rusovlásce možnost pokračovat v konverzaci. Jenže ona se nasupeně řítila do Velké síně na oběd a na nikoho nebrala ohledy. Dokonce srazila nějakému prvákovi 5 bodů za to, že nedával pozor a vrazil do ní, i když to ve skutečnosti bylo naopak. Lily prostě byla úplně vyvedená z míry.
Po obědě už se trochu uklidnila, a tak vzala Liz s sebou na návštěvu k Hagridovi. Byl pátek a odpolední vyučování už bohudík neměli.
"Nazdar Lily," kývnul na ni poloobr. To byl zřejmě Hagrid. Lily už Liz upozornila na jeho původ, ale nezapoměla opomenout i to, že je sice poloobr, ovšem se srdcem na správném místě.
"Vořechu, ke mně!" zařval najednou. K holkám si to hasila velká obluda. Pravděpodobně to byl pes, ovšem neidentifikovatelné rasy.
Lily už na psa byla zvyklá a on vrtěl ocasem radostí, že ji opět vidí.
Zato Eliz vybuchla nekontrolovatelným smíchem. "Vořech" bylo opravdu správné jméno. Liz byla zvyklá, že se některým psům říkalo Voříšek, platilo to obzvlášť pro tzv. pouliční směsky. Ovšem tihle čtyřnozí kamarádi byli menšího vzrůstu, kdežto Vořech musel měřit aspoň metr. Liz pojala podezření, že na něj někdo použil zvětšovací lektvar.
Svým smíchem na sebe strhla pozornost. "Ahoj Vořechu," poplácala psa po boku.
"My se eště neznáme. Ty si ta nová, že jo?"
"Dobrý den," pozdravila Liz.
"Jaký dobrej den. Všici mi tu tykaj. Sem Hagrid," podal jí obrovskou ruku. Liz měla, co dělat, aby ji ruku při stisknutí nerozdrtil.
"Elizabet Smithová."
Zbytek dne proběhl v klidu, Hagrid seznámil Eliz s veškerou svou zvířenou, poptal se Lily na prázdniny a uvařil holkám velký korbel čaje, ke kterému podával mírně řečeno tvrdé griliášové hrudky vlastní výroby.
"Milý člověk. Teda ne člověk. No vlastně-" holky se rozesmály a upalovaly do školy, aby to stihly ještě před večerkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 25. července 2007 v 9:15 | Reagovat

krásná kapitolka, opravdu moc hezká :D tahle povídka se mi hrozně líbí, těším se na další =o)

2 Kaitlin Kaitlin | Web | 25. července 2007 v 12:05 | Reagovat

nádherná kapitolka..musím jen souhlasit s pasu..=D

3 III III | 25. července 2007 v 14:24 | Reagovat

Perfektní!!

4 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 25. července 2007 v 15:48 | Reagovat

Super.

5 Evča Evča | 25. července 2007 v 21:02 | Reagovat

Promiň, že sem tady dlouho nebyla, už sem si to tady všechno přečetla a je to pěkný..jako vždy..

6 Pád´o - girl Pád´o - girl | 20. října 2007 v 16:20 | Reagovat

supr!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.