7.kapitola - Noví spolužáci?

10. července 2007 v 15:14 | moreen |  I Love Black
máte tu další kapitolku. venku prší, tak co taky jinýho dělat než psát, že? no nicméně je tu a možná přidám ještě nějakou, protože o víkendu odjíždím na týden pryč. ale není to jisté.. teda ta kapča, to že odjíždim, vim na sto pro :o)

Byl podvečer posledního dne v srpnu, poslední prázdninový den. Elizabet Smithová pochodovala po svém pokoji a nevěděla, co dělat. Druhý den měla odjet do své nové školy a neměla ani zdání, jak to všechno dopadne. Snad už tisíckrát zatěžovala svou blonďatou hlavu s tím, jaké to všechno bude a co ji asi tak čeká.
V každém případě už před sebou měla jen poslední rok, takže i kdyby si s novými spolužáky nijak zvlášť nerozumněla, nějak to přetrpí a pak.. kdo ví?
Liz se sebrala a šla do kuchyně. Tušila, že tam na někoho narazí, v tuhle chvíli měla abnormální chuť si s někým popovídat. Prostě jen tak, aby se nenudila.
Jen si to přiznej. To vůbec není tím, aby ses nenudila. Prostě seš nervózní a takhle jenom chceš na chvíli zapomenout na to, co tě zítra čeká, promlouvala Elie sama k sobě.
Byla to pravda, ale na to teď nemínila myslet. V kuchyni našla Agnes, jak popíjí pravidelnou dávku kofeinu, bez kterého podle jejího mínění nemohla žít.
"Ty jsi doma?" zeptala se jí teta s překvapením v hlase.
"No jasně, kde bych měla být?" nevěděla si Eliz rady s tím, co právě slyšela.
"No nic, to je v pořádku. Jen jsem si myslela, že když zítra odjíždíš, tak si budeš chtít dnes někam vyrazit," pokrčila Agnes rameny.
"Ale-" chtěla něco namítnout.
"Žádné ale, holčičko, běž se upravit a vyraž si do města. Já tě ráno vzbudím," mrkla na ni Agnes šibalsky.
"Tak co to bude?" zeptal se Elie barman s úsměvem. Seděla na barové stoličce a přemýšlela o výběru pití. Dnes měla neskonalou chuť experimentovat, a tak nahlédla do nápojového lístku - přesněji řečeno na míchané koktejly. Nemusela si dělat starosti, už párkrát tu byla a alkohol jí nalijou bez sebemenších vytáček.
"Sex on the beach?" mrkla na něj s mírnou otázkou v očích. Barman kývnul hlavou, jako že rozumí.
Najednou se od dveří ozval veselý smích. Eliz otočila hlavu oním směrem a spatřila dva chlapce přibližně stejného věku. Jeden z nich měl na hlavě nekontrolovatelný rozcuch a na nose brýle. A ten druhý...
Při bližším prozkoumání si uvědomila, že jej zná. Ano, určitě je to ten týpek, co ji tenkrát poučoval o tom, jak pít kávu. Takže ten další je jeho kámoš a asi bude stejné povahy.
To už si to kluci razili k barovému pultu. Liz se otočila právě včas, kdy před ní barman postavil sklenici s objednaným koktejlem.
"Co to bude pánové?" zeptal se kluků. Liz natočila hlavu a zjistila, že sedí hned vedle ní. No bezva, teď jen stačí, aby se se mnou chtěli začít bavit, a budu v sedmym nebi, fakt, prolétla jí hlavou ironická myšlenka.
K jejímu štěsí, nebo spíš smůle, to vypadalo, že jí snad někdo slyšel či co. Ten týpek, Sirius? jo tak se jmenoval, na jména měla vždycky dobrou paměť. Takže ten kluk se právě otočil jejím směrem.
"Hele neznáme se?" nadhodil. Vypadal trochu zaskočeně, jakoby nevěděl, zda se už viděli nebo ne. "No tak, já s tebou mluvim." Před Liziným obličejem se objevila dlaň a mávala, zřejmě aby ji upozornila na svého majitele.
"A co má být?" zeptala se lhostejně a napila se svého drinku.
"No jasně, už vím. Ty jsi ta holka s tím kafem, že jo?" na tváři se mu usadil škádlivý úsměv, když si vzpoměl odkud ji zná.
"A ty jsi ten, co mi vnucoval svoje 'vědomosti'," vrátila mu Liz.
"Nono. A jak se vede? Zase v baru, zase sama..," začal se vyptávat Sirius.
"A co ty? Zase v baru, tentokrát s klukem..?" ukončila svou odpověď otázkou.
"No dovol. To je můj kámoš," odpověděl poněkud popuzeně a mávnul rukou směrem ke klukovi, který je s pobaveným výrazem pozoroval. Z tónu jejího hlasu sice mohl tázaný poznat, že šlo jen o planou otázku, přesto měl pocit, že se musí bránit.
"Mimochodem, sluší se, abys nás představil," vmísil se onen mladík do rozhovoru těch dvou. Byl zvědavý, kdo je ta holčina, která je schopná Siriuse usadit každou větou pronešenou z jejích úst.
"Tohle James Potter, můj nejlepší kámoš," představil Sirius brýlatého chlapce. Ten podal Liz ruku a ona ji vřele a s úsměvem přijala. "A tohle je... hm, jakže se to jmenuješ? Promiň, já jsem nějak pozapomněl," přiznal se s provinilým výrazem na tváři.
"Elizabet Smithová, pro přátele Liz, Eliz a tak..," představila se sama. Po Siriusovi hodila na oko uraženým pohledem, že zapomněl její jméno.
"Těší mě," odpověděl James podle společenské etikety. "Vlastně jsem ještě nepotkal moc holek, který by se se Sirim bavily takovym způsobem jako ty," pobaveně se ušklíbnul.
"Jak to?" nechápala Elie. Pokud věděla, tak se chovala jako ke každému jinému, kterého dostatečně nezná. Tak trochu ostražitě, nechtěla si ho připustit moc blízko.
"No, abych řekl pravdu, tak mu většina holek ze školy padá k nohám a ani ve snu by je nenapadlo takhle odporovat."
"Páni, tak to by mě fakt zajímalo, do jakýho blázince to oba chodíte," nadhodila Liz. Byl to způsob, jak z kluků vylákat nějakou tu informaci. Jenže téma škola jim, zdá se, moc nesedělo, a tak rychle odvedli směr hovoru jinam.
Večer v baru se celkem rozjel a Liz došla domů až kolem první hodiny ranní. Je třeba poznamenat, že se chudák trošku motala a nějak nemohla trefit klíčem do dírky, aby si odemkla, ale co.
Byl to její poslední den prázdnin a ona měla právo si ho užít. A taky si ho užila. S těma dvěma byla celkem legrace, dobře se doplňovali a Liz nezpozorovala, že by se nějak nudila. Vlastně to všechno odstartoval ten první drink. Kluci si chtěli připít na seznámení, a tak koktejl brzy skončil v Lizině žaludku. Elie nebyla zvyklá pít, a tak ji tahle dávka alkoholu trochu povznesla. A kluci objednávali další a další pití. Padlo pár panáků, nějaký ten koktejl..
Každopádně se dobře bavila. O klukách se toho moc nedozvěděla, zjistila jen, že ve škole zůstávájí po celou dobu a domů jezdí jen na velké prázdniny, že je škola baví a jsou nejlepšími kamarády. James je jedináček a Sirius má sice velkou rodinu, ale ta ho zavrhla a on od nich utekl - od těchle prázdnin bydlí ve vlastním bytě tady v Londýně a James je u něj právě na prázdninách. Siri ve škole často střídá holky a James marně touží po lásce jedné rusovlásky.
Eliz na sebe prozradila, že žije sama s tetou a babičkou v Londýně, rodiče i dědeček už jí umřeli. Zítrá má odjet do nové školy a je z toho trochu nervózní. Kluci na tyhle novinky zareagovali jen další objednávkou pití se slovy "Jdeme zapít tvůj žal" a poťouchlým úsměvem, který napovídal o jejich stavu.
V průběhu večera si sedli k osamělému stolku v rohu baru a povídali si. Liz si i přes otupělé smysly všimla, že o ní Sirius má zájem a párkrát došlo i k nahodilým dotekům. Elie si uvědomovala, že je to příjemné, ale Siri je pěkný frajírek a kdo ví, co by bylo dál.. Vlastně nic, oba zítra vyráží do školy a už se neuvidí. Nevěděla, jestli má být ráda nebo ne, v tu chvíli stejně nebyla vhodná chvíle k dlouhému přemýšlení.
"Liz. Elizabet! Vstávej!" někdo klepal na dveře jejího pokoje a postupně zvyšoval hlas.
Eliz se pomalu probrala a posadila se na posteli. "Hups, to asi nebude to nejlepší," konstatovala, když se jí zatmělo před očima a zamotala se jí hlava. "Takže teď opatrně, holka, žádný prudký pohyby," radila sama sobě. Byla to její první kocovina, ale chovala se téměř jako profesionál.
"Už jsi vzhůru?" křikla teta Agnes, teď už bezpečně poznala její hlas.
"Jo, jsem a nekřič, prosím tě," odpověděla Liz, která se pomalu došoupala ke dveřím a otevřela je.
Teta se na ní podívala a zjišťovala, co se stalo. Po chvíli se jí na tváři objevil chápavý výraz a s úsměvem prohodila: "Já myslela pobavit se, ne opít se." Mrkla na Liz a jí bylo jasné, že to teta babičce neřekne. Obě si docela dobře představily ten tyátr, kdyby se to dozvěděla. "Počkej, něco ti na to přinesu. A ty se zatím obleč, za chvíli musíme vyrazit," sdělila jí Agnes a odešla.
Když se vrátila, držela v ruce lahvičku se zářivě fialovým lektvarem. "Já vím, nevypadá to vábně, ale na kocovinu to zaručeně zabírá," podala jí flakónek a odešla do kuchyně, aby Liz měla soukromí na přípravu.
*
"Tak se měj hezky, holčičko a moc nevyváděj. Chovej se slušně a brzy nám napiš. A hodně štěsí!" promlouvala babička na svou vnučku, která na ní mávala z okna Bradavického Expresu, který ji měl odvést do její nové školy.
Liz měla kupodivu dobrou náladu. Lektvar od Agnes zcela spravil její duševní i fyzický stav a ona se začínala do Bradavic těšit. Když spatřila zářivě červenou lokomotivu a dlouhatánský vlak, do kterého měla nastoupit, chytila se jí jakási slavnostní nálada a ta ji až doposud neopustila.
Naposledy zamávala babi a Agnes, které začínaly mizet v dálce. Pohodlně se usadila a vytáhla z kufru učebnici lektvarů. Přeci jen to byl její oblíbený předmět a ona byla zvědavá, jak bude probíhat jejich výuka v Bradavicích.
Po nějaké době se dveře do jejího kupé otevřely a z chodby sem vtrhla banda rozdováděných kluků. Už byli převlečení do školních hábitů a tak viděla jen hromadu černé látky.
To byla další věc, na níž se těšila. Černé školní hábity. Někomu mohly uniformy vadit, ovšem Liz byla nadšená, protože měla možnost nosit oblečení ve své nejzamilovanější barvě každičký den. Ne jako v Krásnohůlkách fialovou, brrr.
"Je tu volno?" zeptal se jí jeden z těch kluků.
Liz k němu zvedla oči a dívala se do tváře milého kluka, který vypadal trochu moc unaveně a strhaně na svůj věk. "Jo, jasně," odpověděla mu.
"Hej kluci, nechcete se trochu mírnit? Tichošlápku, už buď zticha," klidnil svoje přátele, "nejsme v kupé sami." Tím upozornil zbývající tři na Lizinu přítomnost a oči všech se na ni upřely.
"Liz?" ozvalo se překvapeně.
"Siriusi? Jamesi?" Teď se tvářila naprosto překvapeně i ona. Zírala na ně div ne s pusou dokořán a oni na tom nebyli lépe. "Neřekli jste mi, že jste kouzelníci," vytkla jim.
"Tys nám to taky neřekla. Takže Bradavice jsou tvou novou školou?" když kývla, Siri pokračoval. "A jdeš do sedmého, viď? Takže to budem spolužáci, paráda!" usadil se mu na tváři spokojený výraz.
Zbylí dva chlapci překvapeně těkali očima mezi svými kamarády a onou neznámou. James si to po chvíli uvědomil a představil je.
"Tohle je Remus Lupin," ukázal na onoho unaveně vyhlížejícího chlapce. Remus se na ní povzbudivě usmál a podal jí na stvrzení přátelství ruku, kterou ihned stiskla. "A tohle je Petr Pettigrew," ukázal James na menšího chlapce s pískovými vlasy. Ten se na ni trochu plaše usmál a kývnul na seznámení.
"Pánové, tohle je Elizabet Smithová, naše nová spolužačka," představil Elie slavnostně Sirius, když ses vzpamatoval z počátečního šoku.
Po zbytek cesty si povídali v přátelském duchu, jen Remus musel po chvíli odejít dopředu, aby dostál svým primuským povinnostem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 III III | 10. července 2007 v 15:48 | Reagovat

Supr

2 Kaitlin Kaitlin | Web | 10. července 2007 v 18:30 | Reagovat

naprosto skvělý..=D

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 10. července 2007 v 19:19 | Reagovat

wow, naprosto faktastickýýýýýýýýýý!!!!! moooooc se mi to líbí! pls přidej co nejrychleji další kapču! nemůžu se dočkat :D

4 Polgara Polgara | E-mail | Web | 13. července 2007 v 16:38 | Reagovat

Skvělá kapitolka. Šup sem z další

5 Violette Violette | 14. července 2007 v 19:10 | Reagovat

JE to úúúúúúúúúúúplně nejlepší!!!!

6 romais romais | Web | 15. července 2007 v 0:23 | Reagovat

tyjo už jsem to četla odpoledne a jak jsem toho měla moc,tak jsem ti sem ani nedala komentář,takže to hned musím napravit=o) je to fakt skvělý...už se moooooooocinky moc těším na další kapitolku=o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.