6.kapitola - Bradavice poprvé

3. července 2007 v 22:31 | moreen |  I Love Black
jojo, je to tady.. fakt se vám to nezdá :o) i když musim přiznat, že sem se musela překonat, abych to sem dala. celý sem to psala až teď zfleku, tak si toho važte. no vzhledem k času doufám, že jsem tam nenasekala moc chyb. předem se za ně omlouvám :)
myslim, že se nový kapitolky nedočkáte dřív jak v pondělí, protože odjíždím a nedostanu se k netu..

"Tak jak se tam dostaneme?" ptala se zvědavě Elizabet v pondělí ráno. Měla před sebou srovnávací zkoušky ve své nové škole a teď by jí zajímalo, jak se do ní vůbec dostane. Věděla, že je to trošku pozdě, zvlášť, když ji ředitel očekával už za hodinu, ale tak nějak si pořád nepřipouštěla, že by se mělo dít něco závažného. Spíš to vědomě potlačila, aby pak nezačala zmatkovat.
"No můžem se přenést, ale jen do Prasinek," odpověděla jí teta Agnes. Babi tu s ní dnes nemohla být, protože byla náhle povolána zpět do Paříže kvůli pozůstalostem po dědovi.
"Prasinek? Promiň, ale já fakt nevim, o čem to mluvíš, Agnes," podívala se po ní Liz.
"Jej, moje chyba. Promiň holčičko. Prasinky jsou zcela kouzelnickou vesnicí a je to nejbližší místo k Bradavicím, kam je možné se přemístit. V samotných Bradavicích a po celém areálu jejich pozemků je protipřemisťovací bariéra, takže až tam se dostat nemůžem. No, možná by šel letax," zamyslela se po chvíli Agnes.
"Ne teto, prosím. Moc ráda bych se podívala do té vesničky. Musí to být opravdu kouzelné. Vlastně si nedokážu představit, jak to na takovém čistě kouzelnickém místě může vypadat," Eliz přemlouvala tetičku právě k téhle možnosti cestování. 'I když letax by byl pohodlnější,' musela sama sobě přiznat.
"Tak dobře. Vlastně se ti nedivím, je to opravdu pěkné místo. Aspoň se trochu projdeme a vyčistíme si před tím dramatem trochu hlavu," připustila Agnes. "Tak tu buď připravená tak za půl hodinky, ano? To by mělo stačit, abychom do školy dorazili včas."
"Ale teto, to pak neuvidím tu vesnici, nemyslíš?" nedala se odbýt Liz. Představa kouzelnických obchůdků ji nesmírně lákala.
"Prohlédnem si to, až budeš hotová, souhlasíš?" navrhla teta jiné řešení. "Aspoň budeš mít motivaci, abys ty testy napsala, co nejrychleji. Nevím, co bych tam jinak dělala. Neposlouchej mě, zlatíčko," vzápětí se napomenula. "Samozřejmě nejvíc záleží na tom, jak to napíšeš, ne kdy."
"Já vím, teti, já vím. Ale mám dobrej pocit," čímž Liz vyjádřila svoje přesvědčení, že víc do přípravy už dát nemohla.
"Tak domluveno. Za půl hoďky tady a pěkně se obleč, ať uděláš dobrý dojem. To víš, první dojem dělá divy. A nezapomeň, že tě bude zkoušet samotný ředitel, na toho byl měla dobře zapůsobit."
"Neboj. Tak já už jdu," vytratila se Elie z tetiny přítomnosti. Chtěla se ještě nachvilinku natáhnout, a jak měla za poslední dobu možnost zjistit, když se s Agnes někdo pustil do řeči, nemohla se zastavit a byla schopná mluvit věky.
"Páni, to je skvělý místečko. Tady se mi bude líbit," poznamenala Elizabet, když dopadla po boku Agnes doprostřed neznámé vesničky. Vlastně teď už známé. Jak že to teta říkala? ... jo, Prasinky.
Rozhlížela se okolo a nespouštěla oči z okolních domků. U Tří koštat, Medový ráj, U Taškáře... hezké názvy. Co se za nimi asi skrývá?
"Pojď, Elizabet, pak budeme mít spoustu času. Teď alou na hrad," zažertovala Agnes.
Po chvíli chůze se před nimi začala otvírat scenérie jako z pohádky. Nekonečný les, rozsáhlé louky, romantické jezero a na kopci... "To je krása!" vykřikla Liz překvapením. Tedy věděla, že má čekat krásný hrad, ale tohle bylo něco víc. Nemohla najít patřičná slova, kterými by vyjádřila obdiv k této stavbě.
"Vítej v Bradavicích, holčičko," usmála se Agnes. Věděla, že nemá cenu něco říkat, protože ještě nejméně pět minut bude tahle dívka neschopná slova. Je to poněkud známá reakce u lidí, kteří poprvé spatří tento impozantní hrad. Ona sama na tom před mnoha lety coby nováček mezi studenty nebyla jinak.
Když prošli obrovskou bránou, Elizabet se najednou zastavila a jako omámená se začala otáčet kolem dokola. Chtěla si vrýt podobu její nové školy do paměti, aby měla o čem ve zbytku prázdnin přemýšlet.
"Vítám vás, slečno Smithová, vítejte v Bradavicích," podával blondýnce ruku starší pán s dlouhými vlasy i vousy. Měl půlměsícové brýle, za kterými zářily oči plné veselých jiskřiček. "Jmenuji se Albus Brumbál a mám na starosti tuto školu." Eliz ruku přijala se zdvořilým "Těší mě".
"Zdravím tě, Agnes. Jak si se měla?" zavedl zdvořilou konverzaci s dívčinou tetou.
"Dobře Albusi. Tebe se ptát nemusím, vůbec jsi se nezměnil," usmála se na něj. "Ale kvůli mě tu, myslím, nejsme," podotkla.
"Pravda. Takže slečno, dnes vás čekají zkoušky. Asi nemá cenu to prodlužovat, že?" Liz zavrtěla hlavou. "Dobrá, tady si sednete a vyplníte test před vámi. Máte na to 90 minut. Myslím, že by to mělo stačit. Je to všeobecný test z předmětů, které jste uvedla, že jste studovala. Cílem je zjistit, jak na tom jste. Pokud budete po babičce, soudím, že mě ohromíte svými výsledky," usmál se na ni povzbudivě.
Elie se vděčně pousmála a zasedla ke stolku, který se před ní najednou objevil. Poznala, že jej profesor vykouzlil. Profesor mávnul hůlkou a objevilo se před ní zadání testu. Jak zjistila, bylo na několik stránek, přesto si tím nemínila kazit náladu.
"Tyhle hodiny vám budou odpočítávat čas," postavil před ni Brumbál přesípací hodiny. "Nuže slečno, můžete začít, hodně štěstí."
Liz se chopila brku, který se před ní objevil přesně na čas a začala psát. Otázky jí šly rychle pod ruku a ona jen psala a psala. Vlastně se zastavila jen asi u dvou otázek, ale na odpovědi si vzpoměla po několika málo vteřinách, takže se nijak nezdržovala.
"Hotovo," ozvala se Liz znenadání. Oba přítomní dospělí se po ní překvapeně podívali.
"Opravdu? Jsi si jistá, zlatíčko? Měla by sis to ještě jednou pročíst," naléhala na ni Agnes. Nemohla uvěřit tomu, že by to stihla všechno vyplnit za tak krátkou dobu, relativně krátkou, když uvážíme obsah testu. Podle hodin ještě zbývalo nějakých 25 minut.
"Nojo, teti, já už to fakt mam, dokonce jsem si to i přečetla," zatvářila se nechápavě. Teprve když sledovala její pohled k přesípacím hodinám pochopila. Stihla to nějak rychle. Ale nevadí. Byla si jistá, že odpověděla podle svého nejlepšího mínění.
"V tom případě slečno, musím vám oznámit, že takhle rychle bych to v žádném případě nečekal. Navíc to vypadá, že jste odpověděla na všechny otázky," pokyvoval Brumbál hlavou, když zběžně prolistovával zadáním. "Myslím, že by vám do hodiny měla přijít odpověď, ale už teď mám jasné tušení, že je to všechno správně," usmál se na Liz.
"V tom případě zbývá poslední zkouška," podíval se na blondýnku s tajemným výrazem ve tváři.
Elie na něj nechápavě hleděla. Ještě jedna zkouška? O tom ji nikdo neřekl. S otázkou v očích se podívala na Agnes. Podle jejího úsměvu však pochopila, že se nejedná o nic strašného.
"Náš Moudrý klobouk," usmál se na dívku. Zvedl ze stoličky prapodivný uzlík látky. Po chvilce už Liz pochopila, že jde o daný klobouk, ovšem co s ním, o tom neměla ani páru.
"Musí vás zařadit do koleje. U nás máme čtyři. Jsou jimi Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel. Sedněte si ještě na chvilku a on vám řekne, kam patříte," vysvětlil jí profesor.
Liz ho uposlechla a za chvilku už měla na hlavě onen klobouk.
"Ale, kohopak to tu máme?" ozval se Elie v hlavě zvláštní hlásek. Správně si domyslela, že s ní mluví právě ten kus látky, který ji zakrýval výhled do Brumbálovy pracovny. "Hmm, jsi tu nová viď? A já bych tě měl zařadit.. Takhle v půli prázdnin, kdo si to vymyslel? No nic, teď bych měl přemýšlet, kam jen s tebou... Ano, myslím, že už přesně vím, kam patříš. Bude to NEBELVÍR!" poslední slovo už vykřikl, takže jej zaslechli i dospělí.
Elie nevěděla, co si myslet, ale podle tetiny šťastné reakce poznala, že je to v pořádku, dokonce se zdálo, že je to víc než dobré.
"To je skvělá zpráva, Elizabet! Nebelvír. Já jsem si to myslela, ty s tou svou povahou tam přesně zapadneš," mluvila Agnes a bylo vidět, že ji rozhodnutí Moudrého klobouku opravdu těší.
Profesor Brumbál na ni mrknul a uklidil klobouk zpět na své místo. "Takže se těším na setkání s vámi v září, slečno Smithová," podal ji ruku na rozloučenou. Ne že by je chtěl vyhazovat ze svého soukromí, ale chápal, že teď asi tahle mladá dáma bude chtít dělat určitě něco jiného než promlouvat se starým páprdou, jako je on sám.
Když dorazila blondýnka v doprovodu starší paní zpět do Prasinek, dívka byla najednou k neudržení.
"Agnes, můžem se jít podívat tam? A támhle? A teto, co je támhle v té budově?"
Starší dáma si mohla nohy uběhat, aby své mladší společnici mohla ukázat všechny taje této vesnice. Nakonec si zašli na máslový ležák ke Třem košťatům. Liz se nemohla dočkat, až o všem poví babičce. Doufala, že až se vrátí do Londýna, tak už bude zpět, aby si mohly popovídat jako babička s vnučkou.
Když je Agnes přemisťovala zpět domů, byla Elie obtěžkaná taškami plnými hračiček od Taškáře a cukrovinek z Medového ráje. Liz cítila, že takhle dobře se ještě dlouho nebavila a těšila se, až to všechno napíše přátelům do Francie.
Doma na ně babi už opravdu čekala a Eliz se na ní, hned jak ji uviděla, vrhnula. "Babíí, já to zvládla!" vítala ji s nadšením v hlase.
"Já to věděla, holčičko, vždycky jsem ti věřila," usmála se na vnučku. "A jaké to jinak bylo? No tak, povídej.." vybídla ji ke slovu. Ale to nevěděla, co dělá. Jindy nemluvná drobná dívenka se zjevila v novém světle, jako sdílná čertice, která se ne a ne zastavit. Babička se tak rychle dozvěděla všechny podrobnosti. Když zahlédla šťastný úsměv Agnes, uvědomila si, že se jí Liz trochu podobá. Když chtěla, dovedla o něčem živě vyprávět neskonale dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 4. července 2007 v 9:19 | Reagovat

týjo, zajímavé. a moc hezká! :D fakt nádhera!!!! moooooooooc se těším na pokračvání, je to skvělá povídka =o)

2 Violette Violette | Web | 4. července 2007 v 11:00 | Reagovat

no tak už se těším na další, protože je to všechno jako vždycky super!!!!

3 III III | 4. července 2007 v 11:16 | Reagovat

SKVĚLÝ!!!

4 Čuky Baby Čuky Baby | 4. července 2007 v 11:52 | Reagovat

Super.

5 Kaitlin Kaitlin | Web | 9. července 2007 v 15:36 | Reagovat

moc hezký..=D

6 Pád´o - girl Pád´o - girl | 20. října 2007 v 15:47 | Reagovat

alspon´ nákej pokrok to by jí asi vyhodili kdyby ve škole nemluvila!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.