3.kapitola: Nepatřím sem

30. července 2007 v 18:02 | moreen |  Just a muggle
no je tu třetí kapitola k překladu Just a Muggle. snad si ji užijete a bude se líbit. momentálně házim kapitoly k povídkám i překladům spíš na web a sem je dodávám dodatečně, takže pokud to chcete mít z první ruky, tak jděte sem. neslibuju, že to bude přibejvat nějakou závratnou rychlostí.. sice jsou prázky ale času se nijak moc nedostává :o)

Pokud by někdo viděl aspoň jednu z mnoha bitev mezi dobrem a zlem, okamžitě by poznal odvahu a odhodlanost dobra a strach a zbabělost zla.

Ale jedna nešťastná bitva se dobra dotkla. Bitva, ve které ztratili svého jediného mudlovského spojence.

Alea Gibsonová neměla šanci. Poté, co bitva skončila, ji Sirius Black vzal do náručí a nekontrolovatelně vzlykal a přitom cítil nesnesitelné množství viny.

Kdyby někdo byl dost blízko, mohl by ho slyšet šeptat.

"Miluji tě, Aleo. Vždycky jsem tě miloval."
~*~*~*~*~*~

Vzbudila jsem se celá zpocená. Byl to můj sen. Noční můra. Předtím než jsem pochopila, že je to pravda, jsem si to slovo opakovala nespočetněkrát. Vstala jsem a prohlédla si svou tvář v zrcadle, jestli tu pořád jsem, jestli ještě existuji. Zamrkala jsem a otřela si pot z čela. 'To všechno byla noční můra,' opakovala jsem sama sobě.

Pomalu jsem se oblékla, trochu jsem se třásla a pak jsem dostala zimnici. Šla jsem dolů ze schodů, když jsem ucítila snídani. Moje ráno většinou začínalo mechanicky, myšlenky byly jinde, ale já dělala to samé. Litovala jsem svého rozhodnutí.

Nebyl to můj svět. Byl mých nejlepších přátel a ti mě sem vzali. Byla jsem zoufalá, že jsem zas jednou částí jejich životů. Zoufalá, že jsem s nimi.

Zoufalá, že mě Sirius miluje. Ráda bych věděla, jestli to byla pravda, to co říkal ve snu. Pokrčila jsem rameny a chtěla na sen úplně zapomenout. James zpozoroval moje divné chování.

"Leo, jsi v pořádku?" zeptal se u snídaně. Pomalu jsem přikývla.

"Jo, dobrý," řekla jsem.

"Okay," řekl nejistě. Vzala jsem si jídlo, hlad byl tak nepohodlný a namáhavý. Měla jsem lepší věci, o kterých přemýšlet. Když jsem skončila, omyla jsem talíř a počkala v obývacím pokoji na schůzku, která měla být za patnáct minut.

Cítila jsem, že si vedle mě někdo sedl. Byl to Sirius. Stočila jsem pohled jinam. Pořád jsem se na něj zlobila za to, že mě políbil. Položil svou ruku na mou a já ji rychle dala pryč.

"Aleo! Řekl jsem ti, že se omlouvám!" řekl rozhorčeně.

"Oh! Promiň, zapoměla jsem, že 'promiň' všechno napraví, a všechno je zase v pořádku!" Povzdechl si.

"Aleo, přišel jsem ti říct, že nemusíš nic dělat, pokud nechceš." Přikývla jsem, proč Sirius dělá všechno tak komplikované. Vždycky jsem nesnášela mít na výběr. Jako puberťák jsem nebyla moc rebel. Držela jsem se rozhodnutí svých rodičů. Nerada jsem měla váhu rozhodování o svém osudu na svých bedrech, bylo to moc svazující a já se toho bála.

"Já vím," řekla jsem a sklopila oči.

"Aleo," začal. Cítila jsem, že začínám brečet. Mohla jsem cítit slabé, nestydaté, slzy stékající dolů z mé tváře. Nikdy jsem nebyla silná osobnost co se týče skrývání citů.

"Já nepláču," řekla jsem tiše. Cítila jsem ruku okolo svých ramen. Nebyla jsem si jistá, jestli ji mám dát pryč nebo dál brečet. Setřela jsem slzy a setřála jeho ruku ze svých ramenou.

"Musím být připravená na tu schůzku." řekla jsem a on přikývl. "Aleo," řekl znovu. Pomalu jsem se otočila.

"Co?" zeptala jsem se. Otevřel pusu, asy něco řekl, a pak ji zavřel.

"Nic." Přikývla jsem a vyšla po schodech nahoru.
~*~*~*~*~*~

O patnáct minut později jsem byla na schůzi. Sedla jsem si na svou židli a nervózně sledovala vlastní nohy houpající se nahoru a dolu. Brumbál se posadil.

"Dobře, nejprve bych rád uvítal našeho nejnovějšího člena a mudlovského spojence Aleu Gibsonovou." Usmála jsem se a sledovala některé lidi, co na mě shlíželi se znechuceným výrazem. Sklopila jsem oči ke svým dlaním, které bezstarostně ležely na mém klíně. Oni neměli rádi lidi jako jsem já... mudly.

"Mudla?" zeptal se muž s tmavými mastnými vlasy. Jeho kůže byla nažloutlá a měl opravdu velký nos.

"Proč bychom měli mít v Řádu mudlu?" Nezvedla jsem oči. Styděla jsem se. Styděla jsem se za to, že tu jsem, styděla jsem se za sebe. Byla jsem mudla. Byla jsem nenáviděná. Nebyla jsem dost dobrá.

"Zavři pusu, Srabusi!" křiknul James.

"Pane Pottere," řekl Brumbál klidně.

"Ne, Albusi. Co je na Alee špatného, doopravdy?!" řekl Sirius hlasitě umaštěnému muži. Začínala jsem upadat do rozpaků. Moje tváře začaly hořet a zbytek obličeje byl taky červený. Opravdu jsem nechtěla dělat scény...

"Co je na ní špatného? Není nic, jen mudla! Je bezcenná! Zvlášť pro Řád!" Zvedla jsem k němu oči, moje pocity a rozpaky přerostly ve vztek. On mě neznal, ale řekl, že jsem bezcenná. Většina Řádu se na mě dívala, pravděpodobně očekávali nějakou reakci.

Upřímně, nevěděla jsem co říct. Nikdo mi tak ještě neřekl.

"Drž hubu." Zabručel Sirius k muži.

"Neříkej mi, co mám dělat, Blacku. Jenom protože se ty zahazuješ s mudlama, neznamená, je musíš tahat zpátky s sebou sem."

"Promiňte?" zeptala jsem se, byla to moje první věta na téhle schůzi. Hrozivě se na mě díval. "Nikdo se neptal na tvůj názor, ty špinavá mud-"

"Dost Severusi!" řekl Brumbál se zvednutím ruky. Postavila jsem se.

"Musím jít," řekla jsem a vyběhla po schodech nahoru. Musela jsem udělat rozhodnutí. Zaslechla jsem klepání na dveře.

"Kdo to je?" křikla jsem.

"Lily." Zaslechla jsem říci hlas.

"Pojď dovnitř." Dveře se otevřely. Lily vstoupila. Podívala se na můj kufr na posteli.

"Aleo, prosím, neodcházej. Potřebujeme tě i navzdory tomu, co si Severus myslí." Potřásla jsem hlavou.

"Nepatřím sem," položila jsem další triko do kufru.

"Prosím," škemrala.

"Mohla bys nám pomoct vyhrát. Můžeš udělat rozdíl. Potřebujeme mudlovskou taktiku. To je to, co oni neznají. Mohli bychom mít výhodu. Prosím, Aleo." Podívala jsem se na ní. "Vaši lidé nemají rádi mudly." Řekla jsem, slovo mudla bylo každou chvílí víc než jen nepříjemné. Podívala jsem se na svoje boty. Ty samé boty jsem měla, když jsem potkala svoje přátele. Předtím jsem byla Alea, ne Mudla.

"Líbí se mi tvoje boty." Řekla Lily. Přikývla jsem. "Děkuju." Podívala se na mě se škemravým pohledem. Vzdala jsem to.

"Dobře, zůstanu." Vykřikla radostí a objala mě. "Díky mockrát, Aleo!" Vzdala jsem to tak brzy. Moje výhra skončila tak brzy. Byla jsem zbabělec. Byla jsem mudla, co jiného čekat? Nic víc jsem si nepřipouštěla.

Noční můra ještě jednou narušila můj spánek. A když jsem viděla svoje bezvládné tělo a vzlykajícího Siriuse, bylo to tak reálné. Zdálo se to samozřejmé. Tak jisté a bolestivé bylo to sledovat.

Vzbudila jsem se křikem. Moje dveře se otevřely a stál tam Sirius. "Aleo!" křikl, "Jsi v pořádku?" "Jo," zalhala jsem. Sedl si vedle mě a viděl můj pot.

"Měla jsi noční můru?" zeptal se. Přikývla jsem. Obejmul mě.

"Nedovolím, aby se něco stalo, slibuju." On věděl, o čem se mi zdálo. Proto jsme byli tak dobrými přáteli. Rozuměli jsme si. Přikývla jsem.

"Jsi v pořádku?" zeptal se.

"Jo," řekla jsem znovu a on se zvedl a váhavě odcházel.

"Dobrou noc," řekl.

"Dobrou noc," odpověděla jsem mu.

Věřila jsem Siriusovi. Měla jsem ho znát líp. Ale co můžu říct?

Byla jsem jen mudla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 30. července 2007 v 18:58 | Reagovat

Moc krásný překlad, těším se na další kousíček..=D

2 Blackes Blackes | E-mail | Web | 2. srpna 2007 v 10:22 | Reagovat

je to pěkný...vím, že je to překlad, ale jaktože tam je Srabus? Já myslela, že to byl aktivní smrtijed teda na začátku...no ale dyť to je jedno, taky si vymýšlím dějové linie, takže mi to nějak nevadí..jenom jsem se nad tím zasekla...

3 III III | 5. srpna 2007 v 13:13 | Reagovat

Krásné

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.