20.kapitola - Šípková Růženka

30. července 2007 v 18:08 | moreen |  Známá neznámá
po dlouhý době je tu kapitola k známé neznámé. mě osobně přijde tak trochu sladká a postavená na hlavu, ale občas se ze mě stává šílenej snílek a právě v takovym rozpoložení jsem psala tohle. takže pokud to někomu přijde trochu nereálný, tak žádný strachy, nejste v tom sami :P

Uběhl asi týden a Mell se začalo po Dracovi ukrutně stýskat. Ještě pořád se nerozešli, ale Mell si hrála na uraženou, takže se nestýkali. Přitom oba dobře věděli, že ona taková není. Odpustila mu už v ten den, kdy jí vše vysvětlil.

Jen jedna malinkatá částečka mozku ji nutila chovat se odměřeně. Zkráceně, zkoušela Draca. Jestli ji doopravdy miluje, bude bojovat o její přízeň. Byly to tak trochu předpotopní myšlenky a Mell tomu tak moc nevěřila, ale.. byla tu ta neustále hlodající myšlenka.

Byla sobota a ona neměla klidu. Pořád někde bloumala jako tělo bez duše. Ani snaha kamarádky Alex nepomohla a Mell byla pořád smutná. Byla moc ráda, že se se svou nejlepší kámoškou zase baví, přesto se nedokázala přenést přes to, že se jí Draco vyhýbal. Ono se není, čemu divit, když vezmeme v potaz, že ho od sebe několikrát odehnala.

"Tak si s ním promluv. Uvidíš, že všechno bude zase v pořádku," promlouvala jí Alex do duše. Nesnesla pohled na nešťastnou brunetku. Pokud jí mohl vrátit ony pověstné jiskry do očí jen ten.. Malfoy, ať je po jejím. Alex už překonala svou nechuť k zmijozelskému princi, ovšem nestal se jejím vzorem pro ideálního přítele do nepohody. To, že o něm dokázala mluvit bez známky zášti a opovržení, bylo samo o sobě úspěchem.

"Jenže to nemůžu. Za prvé, je pořád obklopený tím stádem tupců (=Crabbe a Goyle) a za druhé-" zasekla se v půli věty. Mell nevěděla, čím jiným argumentovat. Už jí přestávala bavit hra na ledovou královnu. Promluví si s ním a bude.

"Něco bych zkusit mohla," zamyslela se a v tu ránu vyběhla do ložnice. Za chvilinku byla zpět ve společence teple oblečená. Venku už v tuhle dobu nebylo zrovna nejtepleji. "Nevím, kdy se vrátím. Kdyžtak dej po večeři Merlinovi trochu jídla, jo?" otočila se s prosbou na Alex.

"Ok. Mazej a koukej to dát do pořádku," vystrčila ji Alex portrétem na chodbu.
Mell upalovala k lesu. Ne že by přímo běžela, ale nasadila svižnou chůzi. Doufala, že ho najde. Že ho najde na jejich místě. Znamenalo by to, že na ní pořád myslí.

U jezera potkala pár osamělých dvojic, které vychutnávaly romantiku podvečerní procházky po bradavických pozemcích. Mell se nezastavovala a šinula si to dál.

'Uf, už jsem tu. Doufám, že tu někde jsi. Prosím!' pomyslela si Mell. Těsně poté spatřila ve vyšší trávě vedle vzrostlého stromu stočenou šelmu.

Byl to on. Její černý levhart. Chlupatý kamarád do nepohody. S jeho lidskou podobou to sice bylo trochu komplikovanější, ale přesto jí milovala víc než cokoli jiného na světě.

Mell se pozorněji podívala a zjistila, že spí. Nebudila ho, aspoň získá nějaký ten čás na rozmyšlenou, co mu říct, až se probere. Najednou si uvědomila, že před chvíli jednala pěkně zbrkle. Aspoň, že se pořádně oblékla, venku se začalo stmívat a ochlazovalo se.

Dívka se stulila ke spící šelmě a brzy usnula. Mimoděk hladila velkou kočku po hebké srsti a ze spánku se šťastně usmívala.
Draco se probudil, když už byla tma. Pořád ještě ležel u lesa ve své levhartí podobě. Uvědomoval si váhu u svého boku, a tak tím směrem stočil svůj kočičí pohled. Oči přizpůsobené tmě umožnily jejich majiteli identifikovat ležící postavu. Opatrně se pohnul, aby ji neprobudil.

Rozhodl se posvítit si na neznámého hůlkou. Poznal, že vedle leží dívka a v srdci mu zaplála naděje. Je to ona?

Myslil na ni neustále a nešlo mu do hlavy, proč jej pořád odmítá. Asi měla právo ho vydusit, ale co je moc.. 'Ne neměla na to právo, všechno jsi jí vysvětlil,' ozvala se malfoyovská část mozku. Po několika marných pokusech o sblížení se uzavřel do sebe a už jí nevyhledával. Jeho špatnou náladu pocítili hlavně mladší studenti, které napadal při každé příležitosti.

"Lumos," zamumlal a namířil paprsek hůlky směrem na dívku. Spatřil ty nádherně kaštanové vlasy, jichž se tak rád dotýkal. Její vzhled znal dokonale a byl schopen si v okamžiku vybavit všechny společné strávené chvilky.

Hůlku nechal rozsvícenou a přikleknul k hnědovlásce. Pomalu s ní zatřásl. Nepomohlo to, ani když přidal na intenzitě. Vzpomněl si na jistou pohádku a hned ho napadlo řešení.

Sklonil se nad svou lásku, zlehka ji políbil a poté o něco silněji. A světe div se, ona se probrala. Poznal to, když mu začala polibky opětovat. Oči měla stále zavřené, ale její ruce se pomalu ovinuli kolem jeho krku, čímž si přitáhla svého prince blíž. Ten se po chvilce odtrhl

"Vítej mezi živými, Šípoková Růženko," usmál se na ni.

"Ahoj. Teda já-" zasekla se. "To není fér. Já, přemýšlela jsem o tom, co ti říct a jak, a ty na mě takhle," zakňučela, když si uvědomila, že se konverzace ubírá jiným směrem než chtěla.

"Tak mi to řekni teď," poradil Mell jednoduché řešení. "Ale přiznej, že to bylo hezké probuzení," dotíral na ni s veselými jiskřičkami v očích.

"Noo-" protáhla, "jo, bylo. Vlastně je to takhle jednodušší, víš?" Na chvilku se odmlčela. "No prostě jsem se ti chtěla omluvit, Dráčku. Tak a je to venku."

Zapitvořil se nad tím oslovením. Mell věděla, že ho to dráždí, ale jí to přišlo náramně roztomilé. Možná použila právě tohle, aby odlehčila vážnost svých slov. "Mell, to nemusíš-"

"Ale jo, musim. Chovala jsem se jako blb. Jako pyšná princezna, madam urážlivá. Přitom jsem se na tebe ani nezlobila. Já fakt nevim, co to do mě vjelo," s provinilým výrazem pokrčila rameny a ořima sledovala každičký pohyb blonďatého chlapce. "Vždyť víš, že tě mám ráda."

Draco ji místo sáhodlouhých vět o tom, že se na ni nezlobí a má ji taky rád, vášnivě políbil.

Mell polibek všele opětovala. Po chvilce se stulila do jeho náručí a přemíšlela. Vše bylo jako dřív. Měla svého prince, který ji miluje, a svou nej kámošku, která ho plně respektuje.
Draco cítil, jak se mu znovu otevírá cesta k Mellině srdci. Znou a znovu proplétal svoje prsty jejími hedvábnými vlasy a přemýšlel, co je asi čeká. Z myšlenek jej vytrhlo mírné zachvění, které projelo Melliným tělem. "Není ti zima?"

"Trochu," přikývla brunetka. Teprve s jeho otázkou si uvědomila, že má úplně prochladlé končetiny. Zima jako taková jí nebylo, protože ji zevnitř hřálo něco krásného a zaplňovalo to každičký kout její duše.

"Měli bychom se vrátit," připustil Draco neochotně a pomohl své přítelkyni na nohy. Přitulila se k němu a ruku v ruce pokračovali k rozsvícenému hradu.

"Víš, mohli bychom si opožďěně udělat tu soukromou oslavu, co měla proběhnout po plese," zadumal se Draco nahlas. "Stejně už je po večerce a na chodbě by nás mohl někdo chytit a byl by z toho průšvih," Draco se očividně svého nápadu chytil a teď Mell přemlouval, seč mu síly stačily.

Vyjmenoval ještě pár argumentů a Mell brzy podlehla svodům krásně vykreslených představ o společném večeru. Navíc byla sobota a zítra se nemusí vstávat, tak proč chodit spát tak brzy?

"Ok, ale jestli nás někde načapá Filch s tou svou vypelichanou kráskou, tak tě snad přetrhnu." Oba věděli, že jsou to jen plané výhružky. Pravděpodobně by se jim nic moc nestalo, protože Draco byl primusem.

"Neboj, povedu tě cestami, které Filch určitě nezná. Nebo aspoň nepoužívá," mrknul na ni se záhadným leskem v očích.

"Veď mě, můj princi," řekla trochu nadneseným tónem.

"Následujte mě, má paní," vrátil ji zdvořilou odpověď a nabídl své dívce rámě.

"Ó děkuji, šlechetný pane," Mell udělala pukrle a s potměšilým výrazem nabízené rámě přijala.

"Odpusťte mi mou neslýchanou zvědavost, ale smím vědět, kam mě to vedete?"

"To vám, vzácná krasavice, nemohu s čistým svědomím prozradit. Vyčkejte pravé chvíle překvapení a ponechte mi prozatím mé malé tajemství. Ostatně již brzy se dočkáte odpovědi na svou otázku."

Byla to jen bezcílná konverzace na ukrácení dlouhé chvíle. Oba věděli, kam jdou. K podobné příležitosti mohla v Bradavicích sloužit jen jedna místnost. Komnata nejvyšší potřeby.

"Smím vás poprosit o chviličku strpení?" zeptal se Draco a začal přecházet sem a tam po chodbě v sedmém patře. Naproti starému gobelínu se v mžiku objevily dveře. "Račte vstoupit, mylady," pokynul Mell rukou, když otevřel.

"Děkuji," odpověděla podle společenské etikety. "To je - krásný!!" zareagovala Mell. Odhodila zbytky zdrženlivosti a z čiré radosti lípla překvapenému Dracovi pusu.

Večer se po několika sklenkách vína hezky rozjel a mladý pár si dosyta užíval vzájemné blízkosti. Došlo na nějaký ten taneček i na vášnivé polibky. Nakonec se usadili na pohodlné pohovce a povídali si. Mell si lehla a položila svou hlavu do Dracova klína. Ten po chvíli zjistil, že usnula. Draco chvíli pozoroval její šťastnou tvář a pak ji přenesl na velikou postel. Lehl si vedle ní a přikryl je oba dekou. Mimoděk ji obejmul a přitisknul blíž k sobě. Mell se zavrtěla a slastně vzdychla. Draco se usmál a po chvilce se i on pohroužil do sladkých hlubin spánku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 30. července 2007 v 19:02 | Reagovat

jéé, to je hezký!! jsem moc ráda, že se usmířili..=D

2 Grencle Grencle | Web | 2. srpna 2007 v 18:53 | Reagovat

no tak musím říct, že tohle je fakt moc moc pěkný...moc moc moc moc...

3 III III | 5. srpna 2007 v 13:24 | Reagovat

Nádhera!!!

4 Lucííík Lucííík | 9. srpna 2007 v 15:32 | Reagovat

souhlasím s ostatníma....mě se to taky moc líbí....:-)

5 Čuky Baby Čuky Baby | E-mail | Web | 10. srpna 2007 v 22:16 | Reagovat

Skvělé.

U mě na blogu máš řetězák, promiň, ale jinak jsem nemohla bylo tam 6 blogů a tys mě prostě napadla.

6 Jennys Jennys | Web | 18. srpna 2007 v 22:59 | Reagovat

No, nějak jsem nestíhala číst, tak jsem to dneska vzala rovnou přes deset kapitolek tohohle příběhu. Moc hezký Mooren ;-) vyřid sestřičce Leničce, že jestli nepřidá další kapču na Flammee, tak že si za ní dojdu domů a at si mě pak nepřeje  :oD

7 moreen moreen | 19. srpna 2007 v 21:35 | Reagovat

for jennys: tak to bych ráda, jenže ona mě prostě neposlouchá, jinak už by tam byla kapitolka už před měsícem. ale klidně přijď =o) taky dík za pochvalu

ten dík platí pro všechny!!

8 Goddy Goddy | E-mail | Web | 12. září 2007 v 18:53 | Reagovat

Další dílek,prosííííííííííííííííííííííííím :)

9 kytiti kytiti | 12. listopadu 2007 v 18:37 | Reagovat

bombastickýý, pokračuj prosííím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.