5.kapitola - Tetička z Londýna

27. června 2007 v 19:57 | moreen |  I Love Black
stavte slavobrány, je tu další kapitolka :o) chvilku to trvalo, ale je to tady... když už sem to chtěla dopsat, tak nám kixnul net. to víte, vítr je prevít, zvlášť když nám hází stromy na dráty a ohýbá antény :-(
no nic, nebudu zdržovat. kapitolku věnuju III za první komentář, ale děkuju všem, co je píšou..

"Proč si nás nepřenesla až k tetě?" zeptala se Elizabet babičky, když už pár minut postupovali ku předu po londýnských uličkách.
"Já bych ráda, ale Agnes bydlí v centru, takže se tam pořád motá spousta mudlů. Neboj, už je to jen kousek," pousmála se nad netrpělivostí vlastní vnučky. Zdálo se, že je zvědavá, jaká její dálná příbuzná je.
Starší dáma kráčela vedle blondýnky a v hlavě jí probleskla vzpomínka na manžela. Její oči se zaleskly a ona rychle zamrkala, aby si dívka po jejím boku ničeho nevšimla. Její manžel měl Agnes rád. Ona byla taková zvláštní, trochu trhlá na svůj věk, ale on si s ní vždycky rozumněl. Ona sama se vedle své sestřenice Agnes cítila trochu nesvá, jako by se za její rozpustilost trochu styděla. Přesto ji ml ráda, jako mladé holky toho spolu zažily...
"Jáká vůbec je? Myslím teta Agnes," dodala, když se na ní babička nechápavě podívala. Liz poznala, že byla myšlenkami někde jinde.
"Však uvidíš, a pak si můžeš udělat úsudek sama," napínala ji babi. Zahla za roh a před nimi se objevil malý parčík a bylo vidět světla ulice, na níž bylo dosud plno lidí. "Vidíš ty světla? O ulici dál bydlí Agnes."
Eliz napínala zrak. Začala se rozhlížet, protože na ni najednou dopadla tíha toho, že zde nejspíš prožije dalších několik let. Minimálně jeden než dostuduje. Kdyby nebyla tak unavená, jistě by ji zaujal jak park, tak množství obchůdků a barů na hlavní ulici. Přeci jen byl dnes namáhavý den. Takhle jen pochodovala a přemýšlela, jaká je osůbka, u které bude trávit prázdniny.
"Ahoj děvčata. Tak jaká byla cesta? Asi příšerná, že se vůbec ptám. Přemisťovali jste se ne? Já tenhle způsob cestování úplně nesnášim, vždycky si připadám, jako by mě nacpali do nějaký úzký trubky. Prostě si nemůžu pomoct. Ale vypadáte nějak unaveně. No pojďte dál, pojďte dál. Kávičku si nedáte? Mimochodem zlatíčko, já jsem Agnes, sestřenka tvojí babičky. Jó, když-"
"-jsme byly mladé... Agnes, já myslím, že to počká, až si sedneme, nemyslíš? Dneska byl pro mě i pro Elizabet těžký den a jsme unavené, tak nás nech chvilku vydechnout," zastavila příval tetiných slov babi.
"No jo, jistě, jistě, to počká. Zase moc mluvim, viď? No tak pojďte, pojďte si sednout, ať mi nevynesete spaní. Šup, šup a botky dolů. Tady máte bačkory, aby jste mi nenašlapali. Holčičko sedni si u nás, jako doma. Co to říkám? Vždyť ty tu už od teď doma budeš," to už došli do obývacího pokoje. Poslední věta patřila Eliz, která mileráda uposlechla a posadila se do červené kožené sedačky.
Teta odběhla do kuchyně, pravděpodobně postavit na kávu, a tak Eli využila volné chvíle a začala se okolo rozhlížet. 'Je to opravdu zvláštní dáma, ta naše tetička. Tak trochu ukecaná, zdá se,' usmála se v duchu, zatímco rentgenovala očima obývák. 'S citem pro starožitnosti,' přibyla další vlastnost, když zjistila, že každičká polička či jiná rovná plocha je posetá soškami, porcelánovými servisy. Možná to bylo trochu přeplácané, nicméně pokoj působil celistvým dojmem.
Když pozdě v noci uléhala Elizabet do své nové postele, měla hlavu plnou myšlenek. Ta stará dáma byla doopravdy zvláštní. Trochu upovídaná, ale v jádru milá paní. Eli byla přesvědčená, že bude s Agnes dobře vycházet.
Když si urovnala myšlenky a chtěla už spát. Náhle se jí před očima objevila tvář jejích přátel. Maxe a Julie. "Už teď se mi stýská," posteskla si, a když si vzpoměla i na dědečka, po tvářích jí začaly stékat slzy stesku.
Elizabet s babičkou už bydlely u tetičky tři týdny. Agnes se plně snažila vynhat jim z hlavy chmurné myšlenky, a tak je od rána do večera tahala po Londýně. Jednou šli na nákupy do mudlovských obchůdků, což byla docela sranda, protože Agnes mudly zrovna nemusela, tak si pořád na něco stěžovala. Prostě je nedokázala pochopit.
Eliz navštívila taky spoustu historických památek, a že jich po Londýně a okolí je! Agnes jim ukázala všechno, od Buckinghamu po Tower nebo St. Paul's Cathedral. Liz se hrozně moc líbily korunovační klenoty královské rodiny a byla by schopna u nich stát třeba hodinu, kdyby se pás, na němž stáli, neustále nepohyboval. Takhle jen donutila babičku, aby to s ní projela aspoň dvakrát.
Eli každou chvílí psala dopisy svým přátelům do Francie a ti zase hojně odepisovali. Vesměs obsahovaly to samé. Liz psala, jak moc se jí stýská a kudy všudy ji s babičkou Agnes protáhla. Julie byla na dovolené na Kanárských ostrovech, a tak Liz jednoho rána překvapil pestrobarevný papoušek s pozdravem od kamarádky. Tenkrát se po čase zas jednou od srdce zasmála.
Max si zazoufal, že neví, co má dělat, protože ho rodiče nutí do společné dovolené s rodinnými známými. Jejich dcera Maxe uháněla už pár let a on se statečně bránil. Ale už na to neměl nervy a nejraději by byl někde s těma dvěma - s Liz a s Julií. Liz ho sice litovala, ale momentálně s tím nemohla nic udělat.
Do začátku školy zbývalo už jen pár týdnů a na Liz začaly padat nevyřešené otázky. Co se bude dít? Jaká bude škola a jací profesoři? A co spolužáci, jak ji přijmou? A ke všemu ty zpropadené zkoušky. Eliz měla příští týden nastoupit do Bradavic a předvést, že v Krásnohůlkách nejsou v ničem pozadu. Nemusela být nervózní, protože školu zvládala levou zadní, ale přeci jen tu nějaký strach byl.
Babička i Agnes ji neustále zkoušky připomínaly a chudák Elizabet nevěděla, co dělat. Měla dojem, že kdyby se víc učila, tak už by ji ta hlava mohla odletět, jak byla nafouklá vědomostmi. Ne, že by se nějak šrotila, prostě si jen pročetla poznámky ze své bývalé školy.
Když už to nemohla vydržet, tak se zvedla a chystala se někam vypadnout. "Babi? Já se jdu projít, jo?" křikla do kuchyně.
"Tak jo, zlatíčko, ale ať si za tmy doma," přidala babička podmínku. Eliz si sice nedokázala představit, kde by se měla zdržet, protože bylo teprve něco kolem třetí odpoledne, nicméně neprotestovala. Hodila si do kabelky peněženku s mudlovskými penězi a vyrazila z domu. Měla štěstí, že teta doopravdy bydlela blizoučko od centra a tudíž i od parku.
Elie obešla celý park, a po chvíli už si sedala pod strom na osamělou lavičku. Bylo krásně, sluníčko svítilo, a tak se opřela o opěrátko a vystavila svůj obličej odpoledním paprskům. Z kabelky vytáhla svůj nový Mp3 přehrávač a pustila si do uší svou oblíbenou hudbu. Co na tom, že to zpívali mudlové a přístroj samotný byl jejich vynálezem? Liz si tuhle věcičku oblíbila a děkovala v duchu babičce, že jí ji koupila. Měl to být jakýsi dárek do nového života, aby se sama moc nenudila, než si najde nové přátele. Spolu pak prošly spoustu knížek v tetiččině knihovně, než našly kouzlo, které zajistí, že přehrávač bude hrát i ve škole, kde jinak podle Agnes žádné přístroje, které mají cokoli společného s elektřinou, nefungují.
Začala přemýšlet o událostech předešlých dnů. Sice se jí stýskalo, to ano, ale jen po dvou lidičkách, se kterými si doopravdy rozuměla. Samozřejmě jí chyběl dědeček, ale toho teď nepočítala. Vlastně když se to tak vezme, tak zas o tolik nepřišla. To, že se nevrátí do školy, jí nijak moc nevadilo, jen kdyby tam nemusela nechat Julii. Chudák, co ta si teď sama počne mezi těmi fiflenami? Však ona to nějak zvládne. Aspoň Liz tomu plně věřila. Stejně už to ve škole nebylo jako dřív, od té doby, co odešel Max.. S Julií byla sranda, to jo, ale tak nějak jinak.
Myšlenky se jí začaly stáčet k Bradavicím a ona zjišťovala, že se tam začíná celkem těšit. Nebo spíš byla zvědavá. Doufala, že to nebude jako v Krásnohůlkách a ona si najde nové přátele. Taky chtěla vymyslet způsob, jak zařídit, aby se mohla vídat s Maxem a Julií i o školním roce.
Eliz se po nějaké době probrala ze svého zadumání a zjistila, že se blíží večer. V parku se vylidňovalo a ona tu byla mezi posledními. Větřík, který si předtím pohrával s jejími vlasy a příjemně jí ovíval obličej, byl najednou studený a do Liz se dala zima. Najednou dostala ohromnou chuť čerstvou kávu. K tetě se jí ale moc nechtělo. Sakra, domů se jí nechtělo. Už by si měla zvykat, že teď je její domov u tety Agnes. Elizabet se sebrala a vyrazila k nejbližšímu baru na něco dobrého.
"Co to bude, krásko?" zeptal se jí barman mile, hned když si přisedla k baru. Ke stolku se jí nechtělo, akorát by jí to připomínala, jak moc je v tomhle velkém městě sama.
"Jednu vídeňskou kávičku, prosím," usmála se na něj Liz.
"Hned to bude. A něco ostřejšího, na zahřátí?" nabídnul své služby, když si všimnul, že má Liz na rukou husí kůži.
"To je dobrý, kdyžtak až dýl," ocenila jeho ochotu dalším úsměvem. Vlastně se ani nedivila, že se jí ptal na alkohol, většina lidí, kteří ji neznali, jí typovali minimálně na osmnáct. Nikdo by nehledal v téhle slečně ještě ani ne sedmnáctiletou školačku.
Za chvilku už popíjela svou oblíbenou kávu. Šlehačka na vrchu byla základem, ale Liz ji vždycky labužnicky snědla hned na začátku a pak už jen vychutnávala chuť kávy. "To nemůžeš, takhle to sníst. Holka, jak je možný, že ti to ještě nikdo neřekl?" zaslechla vedle sebe cizí hlas.
Otočila hlavou a spatřila vysokého chlapce, který si přisedl vedle ní k baru. Černé tričko obepínalo jeho pěknou postavu a tmavé vlasy mu roztomile padaly do obličeje. "Ještě jsem tě tu neviděl, to je jistý. Tebe bych si všimnul hned," začal s Liz flirtovat.
"Bezvadný, tak teď tu sem. A piju svojí kávu, takže mi do toho laskavě nekecej, jo? Kup si svou a pij si ji, jak chceš. Mě to takhle chutná," odpálkovala toho frajírka a vrátila se ke svému šálku.
Ten týpek se ale nechtěl vzdát, a tak vybalil to nejjednodušší. "Tak začnem znova ne?" nečekal na souhlas a pokračoval. "Já jsem Sirius a ty?"
Eliz nechtěla být neslušná, a tak přijala jeho nabízenou ruku a taky se představila. "Elizabet."
"Hezký jméno," pokýval hlavou. Liz už ale měla dopito, a tak se zvedla. "Ty už jdeš?" zeptal se poněkud zklamaně mladík. Jeho šarm asi nezafungoval tak, jak očekával. "Počkej, já to zaplatim," zareagoval, když Liz štrachala v kabelce, aby zaplatila svou malou útratu.
Překvapeně se po něm podívala. On jen pokrčil rameny. Liz netušila, jestli je to záblesk galantnosti nebo další způsob, jak ji okouzlit. Přesto.."Dík." Usmála se na něj a odcházela. "Třeba se ještě uvidíme," naposledy se otočila, než vyšla z baru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silencedevil Silencedevil | Web | 27. června 2007 v 20:13 | Reagovat

jeeee sqely a vypada to ze mam prvni komentar hec! sem dobra=D

2 III III | 27. června 2007 v 20:16 | Reagovat

suprový, už se těšim na další

3 Flammea Flammea | Web | 27. června 2007 v 21:04 | Reagovat

super sestři víc nevim co dodat

4 Kaitlin Kaitlin | Web | 27. června 2007 v 21:36 | Reagovat

super, těším se na další

5 romais romais | Web | 27. června 2007 v 22:30 | Reagovat

jéééééééé....já se tak těším na pokráčko =o) =o)

6 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 28. června 2007 v 13:43 | Reagovat

týjo, zajímavá kapitolka! začíná se to pěkně rozjíždět :D je to vážně moc hezká povídka a kapitolky jsou ještě hezčí =o) prosím písní co nejrychleji pokráčko. pls dááááááál!!!! :D

7 Grencle Grencle | Web | 28. června 2007 v 14:00 | Reagovat

teta Agnes? hele, že vy máte taky učebnici Heute haben wir Deutsch....jestli ne, tak je to jenom shda jmen...:-)))

8 Evča Evča | 28. června 2007 v 14:17 | Reagovat

Pěkně ho odpálkovala.... dost dobrý.......

9 moreen moreen | 28. června 2007 v 15:13 | Reagovat

pro Grencle: tu knížku fakt neznám, protože se německy neučim, takže jenom shoda jmena :-D

10 Violette Violette | Web | 28. června 2007 v 16:53 | Reagovat

Je to prostě úžasný, prosím další kapitolu

11 Čuky Baby Čuky Baby | 28. června 2007 v 20:14 | Reagovat

Je to skvělý. Váýně super povídka. Dej sem mocinky byzičko další kapitolku. Zítra už budou prázdniny, tak ať je to tu fakt byzičko, jinak to nevydržím. A ať tam je dost o pobertech, je totiž s Lily miluju.

12 Ifulda Ifulda | Web | 29. června 2007 v 9:42 | Reagovat

Skvělý, moc pěkný, fakt!!! Doufám, že pokračování bude co nejdřív!!! :-D

13 Violette Violette | Web | 2. července 2007 v 11:45 | Reagovat

prosímmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm dalšíííííííííííííííííí kapitoluuuuuuuuuuuuu, jinak se zblázním nedočkavostí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

14 Pitvalka Pitvalka | 4. července 2007 v 13:13 | Reagovat

Chvíli sem o tom přemýšlela a něco se mi tam nezdálo, už vím co ten mp3 přehrávač, co dělá v tom příběhu za doby pobertů? Jinak je to úplně sqělí, i ti nejlepší dělají chyby, i Rowlingová jich má ve svých knihách hoooooooooooooooooooodně, ikdyž někdy je přehlédneš, jak říkám je to naprosto sqělí a asi je to jedna z nejlepších povídek, jaký sem kdy četla  

jen tak dál :D

15 moreen moreen | 4. července 2007 v 19:27 | Reagovat

Pitvalka: za mp3 se omlouvám a dík za upozornění :o)

honem to jdu upravit. teda nejdu, tenkrát asi ještě nic, co by hrálo a bylo to malý nebylo, že? kdyby něco někoho napadlo, tak ať mi to pls napíše do komentů a já to tam opravim :-)

16 Pád´o - girl Pád´o - girl | 20. října 2007 v 15:32 | Reagovat

supr fakt dobře píšeš!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.