19.kapitola - Následky

28. června 2007 v 15:10 | moreen |  Známá neznámá
mam takovej pocit, že ty komenty tu sou nějak rychle. teda, já vás hlavně chtěla donutit, aby ste je psali, to byl účel toho limitu. ale najednou zjišťuju, že mě to svazuje, protože každej den neni posvícení a paní múza u mě doma nebydlí.. :o) a když pak nevím, co psát..
no nic limit rušim, ale doufám, že to neznamená, že přestanete komentovat. za chvililinku začínají prázky, tak už snad budu mít víc času na psaní :-D

Lhal ti.
Ne, nelhal.
Ale jo, lhal o smrtijedech.
Nelhal, já se ho neptala. Být jím tak se tím taky moc nechlubim.
To nemění nic na tom, že ti to měl říct.
Jo, já vim. Ale řekl mi to teď.
Jak víš, že ti zas nelže.
Prostě to vim, poznám to.
A žes nic nepoznala předtim?
No a.. Momentálně jsem si jistá, že mi řekl pravdu.
A to mu věříš i to s tou matkou? Neni to nějak moc náhod najednou?
Třeba byla nemocná, nebo tak něco.
Když myslíš..
Jo, myslim. Prostě to tak je. A už toho nech.
Mell trpěla vnitřním rozporem. Jedna část (mozek) tvrdila, že už mu nemůže věřit. Ta druhá (srdce) naopak věděla, že mu věří, že jí Draco řekl pravdu. Zatímco takhle přemýšlela, seděla na stromě, kam vyšplhala, a houpala nohama. Ani si nevšimla, že se někdo vplížil do její blízkosti.
"Mell?"
Hnědovláska se otočila po hlase a zůstala s pusou dokořán. Vytřeštěné oči zíraly na dívku stejného věku.
"Alex, co ty tu děláš?" zeptala se překvapeně, když se trochu vzpamatovala. Seskočila ze stromu a sledovala svou bývalou kámošku. Uvědomovala si, jak ráda by zas byla s ní, jak moc jí chybí. Jenže ona žádnou chybu neudělala, jen bránila svého kluka. Teď rozhodně první krok k usmíření dělat nebude.
"No.. já.." nemohla se k ničemu rozhoupat. Na jednu stranu byla ráda, že se konečně odhodlala k tomu přijít, ale na tu druhou jí to najednou přišlo jako šílený nápad. Co když se s ní už nebude chtít bavit?
"Co ty? To si za tu dobu zapomněla mluvit?" rýpla si Mell. Chtěla Alex popohnat, aby se vyjádřila. Jenže to vypadalo, že ji to spíš zarazilo. "Chtěla jsi mi něco říct?" zeptala se rovnou, protože nerada dlouho chodila okolo horké kaše.
"Já.. Nevim, jak bych začala," vypadlo z ní najednou. Ta ironie v Mellině hlase Alex zarazila. Nevěděla, zda pokračovat, nebo se na všechno vykašlat a vrátit se do hradu. Teď přeci měla i jiné přátele. A kdyby jim to dovolila, mohli by být i těmi nejlepšími přáteli. Jenže Alex pořád v hloubi duše doufala, že se do jejího světa vrátí její dlouholetá kámoška Mell. A o to tady teď bojovala, o svou kamarádku, která byla nezbytnou částí jejího života.
"Tak to vem od začátku, nemyslíš?" zeptala se jí hnědovláska s úsměvem na rtech.
"No, jo. Když ono to neni tak jednoduchý. Ale jak chceš," začala Alex, zjevně ji ten úsměv utvrdil v přesvědčení, že by tu přeci jen měla zůstat a všechno uvést na pravou míru. "Já, chtěla jsem se omluvit," řekla konečně to, co nosila na srdci už pár týdnů. S obavami v hlase se podívala své někdejší kamarádce do očí, aby v nich hledala odpověď, jak zareaguje.
S překvapením pak sledovala, jak k ní Mell přišla a zcela spontánně ji objala. "Moc jsi mi chyběla," zašeptala jí do ucha.
"Promiň, že jsem ti nevěřila a že jsem tě nepodpořila. Víš, tenkrát toho na mě bylo moc. Harry přiběhnul s tím, že tě našel, jak se válíš po Malfoyovi, a mě najednou.. já nevím, prostě jsem se cítila zrazená, mě si to přeci mohla říct. Ze všeho nejvíc mi vadilo, že jsi mi to zatajila a lhala mi, když jsem se tě ptala na kluky," začala Alex s vysvětlováním.
"Já vím. Mě to taky moc mrzí. Až pak, když jsem tě ztratila, mi došlo, jak moc mi na tobě záleží. A o svém vztahu s Dracem jsem ti taky měla říct, jenže jsem se bála, jak to vezmeš," přerušila ji Mell. Obě teď seděly zády opřené o strom, na kterém Mell předtím seděla, a sledovaly cvrkot u jezera.
"Víš, stejně si myslim, že bych na tebe byla naštvaná. Přeci jen je to Malfoy. Díky tomu odloučení jsem si ale uvědomila, že je to tvůj život a já nemám žádné právo ti do toho mluvit. Navíc pokud je k tobě hodný a laskavý, co víc si přát?" zeptala se nakonec Alex. Mrkla na svou znovu získanou kámošku a bylo jí dobře. Konečně jí přestaly trápit výčitky, že se na ni vykašlala zrovna v době, kdy potřebovala její podporu. Teď jsou zase spolu a už je nic nerozdělí.
Mell se na ni vděčně usmála. Pocity ztráty důležitého člověka, které ji denně provázely, začaly mizet a ona se cítila šťastně.
"Jak to bylo s tím Malfoyem," přemohla Alex její zvědavost, "promiň, Dracem?"opravila se, když zahlédla Mellin letmý pohled. "Jak jste se zrovna vy dva mohli dát dohromady, to asi nepochopim."
Mell začala vyprávět stručný příběh svojí lásky. Vynechala jen tu pasáž s poslední hádkou. Přeci jen spolu dlouho nemluvily a ona si nebyla jistá, v jak moc blízkém vztahu je teď Alex s Potterem a jeho kamarády. Nerada by, aby se něco provalilo.
"Jak to máš s Weasleyem? Chodíte spolu nebo ne?" kladla teď otázky zase Mell. Byla zvědavá, jestli si ten zrzek konečně uvědomil, že ho Alex má ráda. Podle záhadného úsměvu na kamarádčině tváři však rychle odhadla odpověď.
"Jo, už to bude skoro měsíc. Vlastně si propásla začátek mojí lovestory," usmála se. Pak začala Mell vyprávět, jak k tomu došlo a co všechno s nimi zažila, když se s ní nebavila.
Když se holky dostatečně vypovídaly, byla už venku zima. Napadlo je, že by nebylo marné zajít k Hagridovi na teplý čaj. Mell měla trošku výčitky, protože u něj dlouho nebyla ze strachu, aby u něj nepotkala Pottera a spol. Obr byl rád, že holky vidí zase pohromadě, a když se pak večer vracely do hradu, doprovodil je, aby z toho neměly žádné problémy.
Mellany už zase pospíchala na lektvary, aby nepřišla pozdě. Alex s ní sice mluví, ale Potterovi se to asi moc nezdá, takže na ni u snídaně nepočkal, jak to dělával dřív, když spolu ještě všichni normálně komunikovali. Asi mu nestačilo ujištění, že Draco Malfoy nemusí být nutně takový parchant.
Hodinu stihla akorát, hned jak doběhla, otevřely se dveře a studenty čekala další dvouhodinovka lektvarů za dozoru všemi milovaného profesora Snapea.
Mell si připravila všechny přísady a začala pracovat na dnešním lektvaru. Tenhle předmět jí vždycky šel, tak nějak intuitivně věděla, co udělat, aby byl lektvar namíchaný správně a zároveň za kratší dobu. Nikdy to nevadilo, protože si jí Snape nevšímal a vzorky odevzdávala až ve stejnou dobu jako její spolužáci.
Když je Snape propustil ze svého sklepení, vydala se Mell směrem k Nebelvírské věži, aby si mohla vzít učebnice na další předmět. Ráno to jaksi nestihla a nerada by přišla pozdě.
V hlubokém zamyšlení procházela chodbou, a tak se pořádně lekla, když ji za paži uchopila něčí ruka a vtáhla ji za závěs. "Co to-" nadechovala se, aby tomu výtržníkovi pěkně vynadala.
"To jsem já," zašeptal neznámý. Tedy teď už neznámý nebyl, protože Mell by tenhle hlas poznala mezi tisíci. Byl to Draco. Ale co tím zamýšlel?
"Počkej, počkej," zarazila ho v okamžiku, když ucítila jeho rty na těch svých. Jemně ho odstrčila.
"Co je, Mell? To byl polibek pro štěstí, víš? To jako, aby si měla hezký den," zareagoval ublíženě její přítel.
"To je sice možný, milý Dráčku, ale nezapomeň. Trošku si náš vztah pokazil, víš? Tak nečekej, že se ti budu při každé příležitosti vrhat okolo krku," zchladila ho Mell. Možná to bylo až moc tvrdé, i ona sama se k takové odpovědi musela donutit. Pořád ale měla v živé paměti hádku a následné usmiřování. Nechtěla, aby si myslel, že jí může lhát, a pak všechno vyžehlit jediným pohledem a párem hezkých slovíček.
"Teď mě omluv, spěchám na hodinu," ukončila rozhovor a vyběhla zpátky na chodbu. Draco zůstal stát jako omráčený a přemýšlel, čím si Mell opět přiklonit na svou stranu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 romais romais | Web | 28. června 2007 v 16:10 | Reagovat

je to mooooooooooc krásný....a Dracovi to patří,neměl jí lhát...

2 III III | 28. června 2007 v 18:26 | Reagovat

Hezký, ale už by mu to mohla odpustit chudákovi

3 Čuky Baby Čuky Baby | 28. června 2007 v 20:02 | Reagovat

Pěkný, teším se na další. Doufám, že tu bude brzy. POřece je jen zítra poslední den naší ,,milované" školy.

4 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 29. června 2007 v 10:03 | Reagovat

zajímavé a moc hezké! těším se na další :D

5 Ifulda Ifulda | Web | 29. června 2007 v 11:13 | Reagovat

Pěkný, pokračuj... :-D

6 Grencle Grencle | Web | 29. června 2007 v 11:36 | Reagovat

no je to fajn, ale nevím, jestli bylo správný, že ho takhle Mell nechává..připadá mi to nebezpečný, DRacovi se v mozku přehodí kolečko, půjde za Smrtijedama a Mell si potom bude sypat popel na hlavu...myslím, že by mu měla rychlejš odpustit nebo se na ní vykašle...těším se, jak se usmířej...

7 Evča Evča | 29. června 2007 v 15:49 | Reagovat

Chi chi chi.. nebude to mít snadný hošánek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.