18.kapitola - Tajemství

19. června 2007 v 20:16 | moreen |  Známá neznámá
tak to tu máte, očekávaná kapitolka je zveřejněna :o) napsaná byla už dřív, takže teď sem ji mohla přidat hned, jak vaše komentáře dosáhly limitu 11 kusů. osvědčilo se to, takže prosím k téhle taky aspoň 11..

Hnědovlasá dívka utíkala podél temného lesa a neustále se otáčela. V jejích očích se zobrazoval strach. Strach z nejistoty, co se bude dít dál. Stále blíž slyšela kroky a dech svého pronásledovatele. Úměrně s tím se zvyšoval tep jejího srdce a intenzita dechu. Nevěděla, jak dlouho ještě vydrží takhle běžet. Náhle se před ní mihnul stín.
Co teď? Zdálo se, že je v pasti. Konečně ji dostihli. Jak se ale mohli dostat před ní? Byla si jistá, že ji nemohl nikdo nadběhnout. A tady se přeci přemisťovat nedá! Napínala zrak, aby věděla, co na ni vepředu čeká. Záblesk žlutých očí.. že by nějaké zvíře? Najednou se tajemný tvor prohnal okolo ní a skočil dívčině pronásledovateli na hruď, čímž ho povalil na zem.
Hnědovláska se otočila. Konečně se vzpamatovala a vzpoměla si, že je čarodějka. "Lumos," křikla a z její hůlky vytrysknul paprsek světla. Dopadl na soupeřící dvojici. To zvíře poznala - její černý levhart! Co ten tu dělá?
Místo šelmy soupeřil s postavou v kápi blonďatý chlapec. Ostatní tajemní zatím jen přihlíželi, ale jakmile se dvojice zvedla a vytáhla hůlky, zapojili se do 'hry'. V okamžiku létaly různými směry barevné paprsky od kledeb. "Mell, uteč!" křikl blonďák směrem k dívce.
Najednou se od skupinky oddělila jedna vyšší postava. "Nech toho, Draco, za to ti nestojí," když ale blonďák nejevil zájem přestat bojovat, jeho hlas nabral chladného tónu. "Za tohle zaplatíš, zrádče," a s novou vervou začal útočit. Blonďák se držel, ale přeci jen sám proti třem neměl moc velkou šanci.
Hnědovláska pozorovala souboj. Okamžik zaváhání stačil, aby se její láska kácela k zemi.
"Draco, nééé!" Mell se probudila se slzami v očích. Zmateně se rozhlížele kolem sebe. Uf, byl to jen sen. Kdyby neležela ve svojí posteli v nebelvírské věži, mohla by přísahat na to, že to jen sen nebyl. Všechno se zdálo tak reálné... Nechala volně doznít svůj smutek a slzy, které jí tekly po tvářích dopadali na rudý polštář.
Možná to byl jen sen a nic víc, ale Mell si uvědomila, že svého přítele doopravdy miluje a důvěřuje mu. Jak se mohla nechat jen tak zvyklat? Věděla přeci, co k Dracovi cítí. A dala by za něj ruku do ohně. Jedna nepříjemnost a jízlivé poznámky Pottera z ní udělaly na chvíli podezíravou přítelkyni, ale to už naštěstí bylo pryč. Zase to byla stará známá Mell.
Každopádně něco tu nesedělo a Mell byla rozhodnutá se na to Draca zeptat. Tohle jí bude muset vysvětlit.
V sobotu se Melanii nepovedlo Draca sehnat. Tedy respektive ho nikde nezahlédla. Nehodlala si hrát na stíhačku a vyhledávat ho ve všech prostorách školy. Sice byla zvědavá, co jí Draco řekne, ale tak moc po tom netoužila. Příležitost se naskytla až v pondělí. Byla škola, takže se Mell rohodla, že pošle Dracovi sovu před obědem, aby se dočkala rychlé odpovědi.
"Máš odpoledne čas? Musim s tebou mluvit. Odepiš, co nejrychleji. M."
K Dracovi se právě snesla školní sova. Jakmile si dopis přečetl, sám se zapálil a shořel na popel. Mell byla zvyklá po sobě zametat stopy, takže jí to už nepřišlo nijak divné. Zato Draco koukal vyjeveně před sebe na hromádku popela. Jeho sousedi se očividně také divili a vyptávali se, co to má znamenat. Draco se vzpamatoval a hůlkou nechal popel zmizet. Pak vyndal kousek pergamenu a odepsal.
"Dneska večer v půl sedmé u lesa. D."
Mell koukala k zmijozelskému stolu a musela se usmát, když spatřila Dracův překvapený výraz. Věděla, že odpoví, takže čekala na svou odpověď. Když před ní přistála sova, přečetla si vzkaz a spálila ho. Pak se zvedla a šla na odpolední vyučování.
"Ahoj Mell," pozdravil hnědovlásku její blonďatý přítel. Ta seděla opřená o strom a hleděla zamyšleně k hradu. Protože byl začátek listopadu, začínalo se už ochlazovat a pomalu stmívat. Sluníčko se na obloze posunulo níž a jeho paprsky šimraly Melanii po tváři. Pomalu otočila hlavu a odpověděla Dracovi na pozdrav.
"Tak co jsi potřebovala?" nechtěl to Draco prodlužovat. Oba věděli, o co půjde. Akorát Draco měl trochu strach, jak to nakonec dopadne.
"Co to mělo v sobotu znamenat?" řekla na rovinu. "Nejdřív sebou škubneš bolestí, jako když Smrtijeda začne pálit Znamení zla, a pak musíš odejít. No a večer se dozvíme, že v Prasinkách došlo k útoku Smrtijedů. No co mi k tomu řekneš?" vysypala to ze sebe a moc se jí ulevilo. Už to v sobě nemusela dusit.
'Uf, a je to za mnou. To sem zvědavá, co z tebe vyleze, chlapečku.'
"Tak to asi nemá cenu ti lhát, viď?" když Mell zavrtěla hlavou, Draco pokračoval. "Jo bylo to kvůli Pánovi Zla."
"Ty jeden parchante! Přes měsíc mě taháš za nos a namlouváš mi sladký řečičky a - a - děláš ze mě naprostýho pitomce. A já blbá jsem se kvůli tobě rozhádala se svou nejlepší kámoškou," začala Mell nadávat.
Draco se nijak nebránil, protože věděl, že si to zaslouží. Čekal, až se trochu vyřve, aby jí to mohl všechno vysvětlit. Nebylo to přesně tak, jak si to Mell myslela. On by jí nikdy neublížil. Dokonce nechal Mell, aby mu vrazila facku, a to se nestává každý den.
Zdálo se, že se Mell už uklidnila, a tak začal mluvit zase on. "Můžeš si sednout? Teď bych ti zas něco řekl já. Řekl jsem, že to mělo něco společnýho s Pánem zla. Ale tím to taky končí. Asi začnu od začátku," dodal, když si všimnul, že se Mell nadechuje k dalšímu proslovu. "O prázdninách mě otec dovlekl k Voldemortovi jako vhodného adepta na Smrtijeda. Víš, jak se loni dorozumívali lidi z toho Potterova spolku?"
"No jasně, párkrát jsem tam byla. Měli mince, který se rozpálili, když oznamovali čas konání schůze. Ale jak to s tím souvisí?" zeptala se Mell zmateně. Najednou zapoměla i na tu jednostrannou hádku.
"No, Voldemort podobným způsobem začaroval stříbrný řetízky na ruku. Takový ty náramky, co nosej kluci i holky."
"Tak proč si to nesundáš?"
"To si myslíš, že jsem to nezkusil? Ono to nejde. Začaroval to tak, aby to mohl sundat jen on sám. A taky se to rozpálí, když nás volá. Stejně jako Znamení zla u pravých Smrtijedů. Proto jsem se tenkrát choval tak divně. Ještě jsem si na to nezvyknul."
"Takže jsi Smrtijed? A teď mě zase jen uklidňuješ," vydedukovala Mellina zmatená hlavička další závěr.
"Ne, ještě nejsem. A neuklidňuju tě, je to pravda. Teprve se jím mám stát v den svých sedmnáctin. Ale moc se mi do toho nechce, to je taky pravda. Nemám chuť mučit, když mi to někdo přikáže. Nechci být něčím poskokem," uzavřel svůj příběh Draco. Teď čekal, jak bude Mell reagovat.
Dívka nevěděla, co si myslet. Proč jí to neřekl dřív? Proč až teď, když vůči němu pojala podezření? Mohla mu věřit, ale teď váhala. A pořád tu byla jedna nezodpovězená otázka. "Co se stalo v pátek? Kam jsi tenkrát šel? Do Prasinek?"
"Ne Mell, do takových akcí nás ještě nepouštějí. Ještě nebyl dokončený výcvik pro budoucí Smrtijedy. Zní to pěkně praštěně, viď? Výcvik pro Smrtijedy," snažil se Draco odlehčit situaci. "Matka se mnou chtěla mluvit, a tak poprosila svého Pána, aby mě zkontaktoval. A to je všechno. Jak to vidíš? Odpustíš mi, že jsem ti to neřekl?"
Mell ale nevěděla. Smutný pohled krásných ocelových očí, které tolik milovala, jí napovídal, že všechno, co jí právě řekl je pravda. Srdce jí říkalo to samé, jen mozek ji zrazoval a nabádal k opatrnosti. Už se nechtěla spálit, žádné smutné sny, žádné dny plné nejistoty.
"Můžu ti věřit?"
"Slibuju, že ti nikdy nebudu lhát."
"Ale už to nebude jako dřív. Nemůžeš čekat, že ti odpustím a hned na všechno zapomenu. Musíš mi dát čas, než znovu získáš mou důvěru," skončila Mell. Tohle bude ještě dlouho rozdýchávat.
"S tím počítám. A ještě něco," řekl Draco. "Občas se budu ztrácet a ty budeš vědět kam, ale nesmíš to nikomu říct. Nikomu, ani svým přátelům."
To bolelo. Mell už žádné přátele, kterým by to mohla říct, neměla. "Myslím, že už půjdu. Jsem unavená," rozloučila se Mell a chtěla jít zpátky. Draco učinil pokus o polibek na dobrou noc, ale Mell se mu obratně vyhnula. Hodila po něm výmluvným pohledem a vydala se přes louku k hradu.
Draco ještě hodnou chvíli stál na stejném místě a přemýšlel, co bude dál. Věděl, co by se stalo, kdyby Pán zla zjistil, s kým se stýká. Nejdřív její rodina, aby pořádně trpěla, a pak ona sama, aby trpěl Draco. To nemohl dopustit. Bude muset něco vymyslet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evča Evča | 20. června 2007 v 9:55 | Reagovat

Takže první koment je na cestě.... je do super...

2 Evča Evča | 20. června 2007 v 9:55 | Reagovat

Draco si to zasloužil...

3 III III | 20. června 2007 v 13:35 | Reagovat

Je mi Mell docela líto. (pěkná kapča)

4 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 20. června 2007 v 16:34 | Reagovat

hezký, moc hezký...:D

5 Čuky Baby Čuky Baby | 20. června 2007 v 16:40 | Reagovat

Hezká kapitolka.

6 romais romais | Web | 20. června 2007 v 21:12 | Reagovat

je to fakt  moooooooc krásný...po pravdě řečeno,něco se mi na tom nezdá,ale nevím co...ale jinak se mi to moc líbí a už se moc těším na pokráčko =o)))

7 krytonka krytonka | Web | 23. června 2007 v 17:18 | Reagovat

hm... supéér =)

8 Martinka Martinka | 23. června 2007 v 19:23 | Reagovat

Super doufým, že se brzy zase spřátelí s Alex. A, že bude další kapča brzičko.

9 Selátko Selátko | 27. června 2007 v 14:00 | Reagovat

Pěkná kapča. Kdy bude další????

10 Selča Selča | 27. června 2007 v 18:11 | Reagovat

Dej sem prosím tě další kapču!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

11 Selča Selča | 27. června 2007 v 18:12 | Reagovat

Prosím dej ji sem, jinak to nepřežiju.

12 Čuky Baby Čuky Baby | 27. června 2007 v 22:17 | Reagovat

Kdy teda bude další kapitolka?????

13 moreen moreen | 28. června 2007 v 12:43 | Reagovat

jejda, vim, ze uz by tu mela byt, ale myslim, ze bych ji dneska mohla dodelat a do vecera ji sem hodit. mejte prosim trosku trpelivosti :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.