17.kapitola - Zklamání

9. června 2007 v 23:01 | moreen |  Známá neznámá
tak sem zas tady:o) trvalo to trošku dýl, ale asi byste si měli zvyknout. já vim, že sem psala, že postačí šest komentů, jenže to sem nemohla tušit, jak rychle přibudou. ne že bych vás podceňovala, to ne. prostě sem vůbec nestíhala a tenhle týden to bude obdobné. takže nebudu nic slibovat.
abych vás donutila aspoň trošku komentovat, tak zvedám limit na 11. je to sice trochu víc, ale já vám věřim :oD za případné chyby v textu se předem omlouvám..

Ples se pomalu blížil a Mell už se nemohla dočkat. Byla domluvená s jedním chlapcem z Havraspáru, že ji vyzvedne před začátkem, aby nemusela jít do síně sama. Pořád tak nějak netušila, u jakého stolu budou sedět, ale tím si nehodlala lámat hlavu.
Poslední týden už byli všichni jako na jehlách, učitelé vzdávali výuku a místo teorie se věnovali praktické části. Dokonce i jindy tak upnutá profesorka McGonagallová jim dávala celkem pohov, vlastně je seznamovala s kouzly, které by se jim mohly hodit. Holky se naučily vytvářet šaty snů jednoduchým kouzlem a kluci byli rádi, že se nemusí učit.
Čas utíkal jako voda a Mell přestávalo bavit poslouchat řečičky svých spolubydlících. 'Panebože co si vezmu? Jaký mylíš, že to bude? S kým vlastně jdeš?' a tak dále.. V ložnici ani ve společence se nedalo vydržet a pokaždé, když přišla do Velké síně, všimla si vášnivých rozhovorů na téma ples. Zkrátka všichni se těšili. Ples už někteří žáci jednou zažili a věděli, že se mají na co těšit. Zvědavost těch, co na žádném bále ještě nebyli, byla podněcováná vzpomínkami jiných spolužáků.
Mell sama se těšila jako nikdy dřív na žádnou akci. K Dracovi se měla připojit až v sále. Oba věřili, že tam bude plno studentů a nikdo se nebude starat o dva lidičky, kteří by se v průběhu vypařili. Domluvili se na parádním večírku v komnatě největší potřeby, kde si budou moci nerušeně užívat jídla, pití, tance.. všeho podle libosti.
Byla sobota a Mell se potřebovala uklidnit. Za pár hodin měla jít na svůj první ples a byla přiměřeně nervózní. Proto vzala Merlina a vyrazila k lesu. Nohy ji samy zanesly na známé místo, které se pomalu stávalo její oázou klidu. Ticho bylo několikrát příjemně narušeno jistým člověkem, ale jinak se sem chodila odreagovávat. Blahodárné ticho přírody, vůně lesa a jemné zvuky přítomného ptactva. Co si přát víc místo terapie?
Pro Mell nebylo žádným překvapením, když za sebou zaslechla tiché zvuky. Přesně podle předpokladu se z lesa vynořila černá šelma a v klidu přicházela k hnědovlasé dívce. Nejdřív se černý levhart otřel Mell o nohy a pak se šel pozdravit s Merlinem. Z těch dvou se stali přátelé a nutno říci, že ve své zvířecí podobě si rozuměli víc než, když se s pejskem chtěl mazlit šestnáctiletý blonďák.
Mell si sedla do trávy a opřela se zády o kmen stromu. Pozorovala ty dva a bylo jí moc hezky. Uvědomovala si, že má před sebou svoje nejmilejší zlatíčka, které milovala nade všechno na světě. Po nervozitě jako by se zem slehla a ona se uvolněně vyhřívala na sluníčku. Teď, když měla Draca u sebe, byla úplně klidná a nemohla pochopit, jak mohla být takhle nervózní kvůli jednomu plesu.
Za chvilku už byl Draco zřejmě unaven 'kočkováním' s Merlinem, a tak se proměnil do své lidské podoby. Přisedl si ke své dívce a místo pozdravu ji lechce líbnul na tvář. Povídali si o nadcházejícím večeru. Mell už se chtěla zvednout, aby se stihla připravit, ale Draco se jí snažil neustále přemlouvat. . "Co kdybychom tu zůstali?" zkoušel to na Mell Draco, na ples se mu nijak zvlášť nechtělo.
"To nejde, Draco. Za chvíli bude tma a začne ples. Musíme se tam aspoň na chvilku podívat. Navíc jsem slíbila Markovi, že tam s ním půjdu," vymlouvala mu to Mell. Přeci jen se na ten ples začínala těšit. Ve věži na ní čekali úžasné zlatavé šaty s korzetem a nařasenou hedvábnou sukní. "Nemusíš žárlit," usmála se, když si všimla záblesku v jeho šedivých očích. Přeci jenom to byl trochu ješitný kluk.
Draco se usmál a chtěl použít posledního vyděračského pokusu, jak ji přimět, aby tam nemuseli. Začal ji líbat. "Mě nepřemluvíš," říkala mu s úsměvem na rtech. Nicméně mu polibky vášnivě oplácela. Mell se už už chtěla odtrhnout, ale Draco to stihl dřív.
"Au," syknul bolestí. "Co se to- já - budu muset jít, uvidíme se večer," spěšně se rozloučil, líbnul Mell do vlasů a v podobě levharta se vplížil do lesa. Po nějaké chvíli Mell zaslechla tlumené prásk, což značilo, že se Draco právě někam přemístil.
"Merline!" křikla na svého čtyřnohého miláčka a přitom si bručela pod vousy. "Co to mělo znamenat? Kam se musel zrovna teď přemisťovat? A proč tak syknul, já mu přece nic neudělala," hlavou se jí honilo mnoho otázek a ani na jednu nebyla schopná odpovědět.
Mell už byla hotová se všemi přípravami. Po dlouhé sprše si vykouzlila jednoduše elegantní účes. Sice nebylo jednoduché vymyslet něco z jejích kratších vlasů, ale výsledek stál za to, jak se utvrdila po pohledu do zrcadla. Pak si jen oblékla šaty, kouzlem si sešněrovala korzet a nazula si střevíčky. Těsně před tím, než opustila pokoj, použila ještě svůj oblíbený parfém. Hůlku pečlivě schovala pod sukni (měla ji v pouzdru připevněném páskem k lýtku, tak aby nebyla vidět a nebránila ji v pohybu) - pro všechny případy, kdo ví, co se bude dít, a vyrazila dolů.
Před obrazem Buclaté dámy na ni čekal elegantně oblečený mladík. "Ahoj Marku," pozdravila svého 'dočasného' partnera. Sice to nebylo moc hezké chování, ale nějak se to udělat muselo. Navíc Markus chtěl, aby jeho bývalá přítelkyně žárlila a Mell měla být dokonalým nástrojem. Oba se na tom předem dohodli, takže teď si hráli na pár.
"Ahoj Mell, sluší ti to," odpověděl podle etikety havraspárský student.
"Dík, tobě taky," vrátila mu Mell zdvořilou poklonu. Poté vyrazili dolů směrem k Velké síni. Cestou si vyměňovali postřehy ze školy, co jiného taky, vždyť se spolu bavili zatím snad jen dvakrát nebo třikrát. To nebylo na žádné závažné rozhovory.. Mell se utvrdila v tom, že na jednotlivé profesory má téměř celá škola stejné názory.
Vešli do velké síně a Mell se zastavila. Markus ji musel postrčit, aby nestála ve dveřích. No, nakonec by nebyli sami. Většina nově příchozích studentů se pozastavovala nad nádhernou výzdobou Síně. Z pověstného začarovaného stropu padaly zlatavé lístky, vždyť byl podzim. Listy se rozplývali ve chvíli, kdy se ocitly nad hlavami překvapených studentů. Místo kolejních stolů byl sál plný menších kulatých stolků pro šest lidí. Uprostřed každého z nich se vyjímala zajímavá dekorace z dýně, svíček a květin. Přeci jen byl předvečer Svátku všech svatých a profesoři chtěli zachovat ráz těchto oslav.
Už měli za sebou několik písní, když najednou hudba přestala hrát. "Co se děje?" ozývalo se ze všech stran od rozhorčených studentů. Někdo nadhodil, jestli to není jeden z Brumbálových vtípků. Za chvilku si slovo vzala profesorka McGonavallová a vypadalo to, že je čeká menší proslov.
"Milí studenti, mám pro vás nemilou zprávu. Ples bude muset být zrušen," nedořekla proč, protože se všude začali ozývat naštavné pokřiky. "Klid, prosím," zvýšila si hůlkou hlas, aby překřičela dav. "Chtěla bych vám říci pár slov, abyste pochopili nastalou situaci. V Prasinkách došlo před půl hodinou k útoku smrtijedů. Každý z vás ví, co to znamená. Většina profesorů se musela přesunout tam a já je budu za malou chvilku následovat. Jistě chápete, že si nemůžeme dovolit nechat ples pokračovat bez profesorského dozoru. Takže, tímto se vám omlouvám a nyní se prosím odeberte do svých kolejních prostorů," ukončila svou řeč.
"Paní profesorko a nebyl by nějaký náhradní program?" pronesl někdo do ticha. Zřejmě se mu nechtělo honem spát, a tak hledal jiné řešení.
"Musím vás ujistit, že pro tuto chvíli rozhodně ne. Zbytek informací se dozvíte zítra u snídaně od profesora Brumbála," nadobro skončila profesorka. "Prefektové a Primusové odvedou studenty ze svých kolejí do společenských místností. Dobrou noc." S tím se otočila a rázovala směrem z hradu. Zřejmě, aby se mohla, co nejdřív přemístit.
Sice s brebpátním, ale přesto se studenti dali pomalu do pohybu a vraceli se neochotně do kolejních prostorů. Mell se rozloučila s Markem a pokračovala za Nebelvírskými. Když dorazila do společenky, někdo jí zezadu syknul do ucha. "Kde máš svýho přítelíčka, Bryantová?" a s posměšním odfrkutím se mladý Potter šel přidat k přátelům. Zřejmě tím chtěl něco naznačit.
Mell to docvaklo až v posteli. Zatáhla okolo sebe závěsy a přemýšlela o událostech dnešního večera. 'Co to Potter mlel za blbosti? Jak, kde mam Draca, co je mu do toho?' najednou si něco spojila v hlavě. To jeho divné chování odpoledne u lesa. Jak syknul bolestí.. To nemůže být pravda, prostě nemůže. On by se přeci nikdy nestal smrtijedem. Nebo ano? Tohle jí bude muset hošánek ještě vysvětlit.
Najednou jí projela vlna vzteku a následně se dostavilo zklamání. Co když ji celou tu dobu jen tahal za nos a pohrával si s ní? Ale jaký by to mělo význam? Nebyla nijak důležitá ani pro Smrijedy ani pro Voldemorta. A že by s ní chtěl Draco jen spát, to mohla vyloučit. Od začátku Mell k ničemu nenutil. "Ksakru co se teda děje?" vykřikla nahlas. Naštěsí v pokoji nikdo nebyl, protože všechny její spolubydlící pravděpodobně posedávali dole a řešily nějaké moc důležité věci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Flammea Flammea | Web | 10. června 2007 v 15:40 | Reagovat

Chudák Mell. Ale mohlo ji napadnout, že ne vždy jde všechno přesně podle plánu a právě když chceme, aby nám něco úplně vyšlo, tak se to zpravidla zkazí... Ale jinak moc hezká kapitola.

ha ha mam první koment...

2 Evča Evča | 10. června 2007 v 19:06 | Reagovat

Konečně taky ňáký komplikace... je to super!

3 Grencle Grencle | Web | 10. června 2007 v 19:18 | Reagovat

chudák Mel..jenom doufám, že to nakonec dopdne dobře....

4 romais romais | Web | 10. června 2007 v 20:32 | Reagovat

moc by mě zajímalo,jak to bude pokračovat....už se moc těším na pokráčko=o)a moc ti to chválím,je to super=o)

5 Wastow Wastow | Web | 10. června 2007 v 21:41 | Reagovat

hezké...ale až moc napínavé:)

6 Kaitlin Kaitlin | Web | 10. června 2007 v 21:57 | Reagovat

krásná kapitolka..=D jsem zvědavá na pokračování

7 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 12. června 2007 v 15:21 | Reagovat

wow, zajímavé! líbí se mi to! :D

8 kalypsó kalypsó | 14. června 2007 v 19:08 | Reagovat

ahoj...máš to tu fakt super. Moc se mi líbí tvoje povídka, jen někdy mě štve, že se až nepřiměřeně moc navážíš do Harryho....děláš z něj někoho jiného, než ve skutečnosti je. Takhle by se v knížce nikdy nechoval, ale je fakt, že je to tvůj příběh a ty si s ním můžeš dělat co chceš. Taky úplně zbožňuju Draca....je to fakt sladkej hajzlík ;)   tak doufám, že brzy bude další kapitolka :)

9 Clare Black Clare Black | Web | 17. června 2007 v 11:54 | Reagovat

tvoje povídka je moc pěkná... dobře se čte... vždycky na konci kapitolky jsem napnutá co se stane v té další.. takže snad brzo přidáš další :))

10 Martinka Martinka | 17. června 2007 v 22:11 | Reagovat

Pěkná kapitola. Jo a kdy bude další pokračování povídky I love Black???? Ta povídka se mi strašně moc líbí, protože já Pobeti a další podobné postavy prostě miluju.

11 Čuky Baby Čuky Baby | 18. června 2007 v 21:04 | Reagovat

Hezká povídka, doufám, že sem dáš co nejdřív další kapitolu, protože ted tu máš očekávaný 11 koment.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.