1.kapitola - Dopis

3. června 2007 v 18:39 | moreen |  I Love Black
první kapitola nové povídky.. nebudu to nijak protahovat, tak co na to říkáte? mám pokračovat?
zatim je to z jinýho prostředí, potřebuju si vytvořit nějaký zázemí ale počítám s tim, že se asi ve čtvrtý, nebo pátý kapitolce přestěhuju do Bradavic.

Elizabeth Smithová se vzbudila brzy ráno a chystala se na snídani. Dnes měla jít s babičkou nakupovat věci do nové školy. Liz se těšila na nové oblečení. Schválně si vybrala školu, ve které jsou stejnokroje černé. Milovala černou barvu a dávala to všem patřičně najevo. Pokoj měla černo-bílý, bílou stěnu a černý nábytek.
Podívala se na psací stolek. "Tak mami, dneska jdu nakupovat," usmála se na fotku svých rodičů. Bylo to to jediné, co ji po rodičích zbylo. Dnes už při pohledu na jejich fotku neprolévala hektolitry slz jako dřív. Stejně však každý den začínal i končil u fotky Liziných rodičů.
"Liz, máš tu snídani," volala na ni babička z kuchyně. "Už jdu, babi," křikla ze dveří a opravdu šla. Předtím se ještě stavila v předsíni a sebrala dnešní poštu. Ani se na ní nepodívala a pokračovala do jídelny. Předala dopisy babičce a noviny dědovi, který seděl u ranní kávy.
Elizabeth (Liz dostala jméno po své babičce) Wallstoneová měla ve zvyku uvažovat nad poštou nahlas. Když zkritizovala všechny dopisy, obvykle se otočila na vnučku a pronesla něco ve smyslu: "Zase jsme se nic nedozvěděli." Dnes však byla potichu a to Liz zarazilo. Otočila se na babičku a zjistila, že upřeně kouká na nějakou obálku. Pak se vzpamatovala a řekla: "Zlato, přišel ti dopis."
Liz vykulila oči a nevěděla, co čekat. Pošta jí moc nechodila, a proto teď byla překvapená. Nejvíc ji ale zajímalo, co se děje, když je babička tak nesvá. Chňapla po dopise a zaujatě si prohlížela obálku.
Ještě nikdy neviděla tak zvláštní dopis. Obálka byla zažloutlá a Liz to odhadla na pergamen. Zarážející však byla i adresa psaná modrým inkoustem. A co potom pečeť na zadní straně?
"Babi, co to má znamenat?" ptala se Elizabeth babičky. Nečekala ale na odpověď a vrhla se na dopis. Rozlomila modrou pečeť a z obálky vyndala dopis. Začala číst nahlas:
"Vážená slečno Smithová,
s potěšením vám oznamujeme, že počítáme se studijním místem pro vás na Francouzské akademii kouzel v Krásnohůlkách.
K dopisu je přiložen seznam učebnic a pomůcek, které budete potřebovat.
Zašlete nám, prosím, sovu s potvrzením co nejrychleji.
No a dál je nějaký jméno, ale to nemůžu přečíst. Co to má znamenat?" ptala se jedenáctiletá Liz svojí babičky. "Jaký kouzla? Babi, já umim čarovat?" Liziny otázky neměly konce.
Babička se podívala po dědovi a ten mlčky přikývnul. "Víš, zlatíčko, asi ti budeme muset něco říct," podívala se na svou vnučku a chystala se na dlouhé vyprávění.
"Víš, jak se ti vždycky nejvíc líbily ty pohádky s vílami, obry a kouzelníky?" Liz pomalu přikývla, pořád nevěděla, kam babička míří. "No tak si představ, že ty bytosti doopravdy existují. Na světě žije mnoho kouzelníků-"
"-Ale-"
"- Nepřerušuj mě, Liz, je to důležité. Takže žije mnoho lidí, kteří umí kouzlit. Používají k tomu hůlky. No a já i tvůj dědeček k těm lidem patříme. Já vím, že sis ničeho nevšimla," odpověděla na nevyřčenou otázku, "my jsme se rozhodli, že přestaneme kouzla používat. Tvoje maminka totiž kouzelnické nadání nezdědila - takovým lidem se říká motáci - proto na kouzla zanevřela. Našla si manžela z mudlovského světa. Rozuměj člověka, který neumí kouzlit a kouzla neovládá ani nikdo z jeho rodiny. Měla tvého tatínka moc ráda a rozhodla se, že tě bude vychovávat mimo dosah kouzel. Bylo to její přání, a proto jsme se s dědečkem rozhodli, že tě nebudeme proti jejímu přesvědčení vychovávat jako čarodějku." Zdálo se, že už se svým vyprávěním skončila.
Liz na ni koukala s vykulenýma očima a otevřenou pusou. Nevěděla, co si myslet. "Takže já umím kouzlit?" potvrzovala si to, co vydedukovala z babiččina vyprávění.
"Ano, Liz, umíš kouzlit. Nebo k tomu máš silné předpoklady. Všechno, co potřebuješ, tě naučí ve škole," odpověděl tentokrát vnučce děda. Už odložil noviny a sledoval dění před sebou.
Ten den se už nikam nešlo. Elizabeth vystavila své prarodiče palbě otázek, které nebraly konce. Ono se také není čemu divit. Ráno se dozvěděla, že je vlastně někdo úplně jiný, než si až dodneška myslela. A babička s dědou museli trpělivě odpovídat na všechny dotazy týkající se kouzel.
Nicméně se domluvili, že se další týden vydají nakupovat do Paříže. "Ale babi, kde seženu v Paříži kotlík nebo kouzelnickou hůlku?" divila se Liz.
"Však uvidíš," odpověděla jí se záhadným úsměvem babička. A Liz věděla, že se má na co těšit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 3. června 2007 v 19:04 | Reagovat

nýdherná kapitolka, rozhodně v téhle povídce pokračuj, je naprosto skvělá!!! :D A jen tak mimochodem; objeví se tam taky Poberti, že jo? (Já teda doufám...:o)) Je to vážně moc pěkné...

2 Wastow Wastow | Web | 3. června 2007 v 19:52 | Reagovat

Pasu:

naprosto s tebou souhlasím :)

3 romais romais | Web | 3. června 2007 v 20:19 | Reagovat

Souhlasím s ostatními=o)moc se těším na pokráčko=o)

4 mishicka mishicka | 3. června 2007 v 21:33 | Reagovat

aj ja uplne suuhlasim....nech je coskoro dalsia..:))

5 Evča Evča | 4. června 2007 v 19:12 | Reagovat

Já taky souhlasím. Je to super...

6 Tinka Tinka | Web | 9. června 2007 v 7:48 | Reagovat

je to dobrý a bude to asi hodně zajímavy a taky upřímě doufám, že tam budou Poberti

7 Grencle Grencle | Web | 9. června 2007 v 13:08 | Reagovat

vypadá to zajmavě, ale proč se to jmenuje I love Black? vždyť Sirius přece studoval v bradavicích, ne?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.