9.kapitola - První víkend

7. května 2007 v 22:43 | moreen |  Známá neznámá
no omlouvám se, ale fakt to dřív nešlo. nevim jak, ale ten čas tak letí.. no jinak se mi do toho psaní moc nechtělo, tak si týhle kapitolky važte.
zítra možná přibude další, nevim to jistě. jinak předem dík za všechny komenty. pa a užívejte volna :o)




Mell jim neodpověděla a věnovala se pouze večeři. Stihla uloupit pár lahůdek pro Merlina, který seděl trpělivě pod lavicí. Po jídle se sebrala a šla spát.
Tedy chtěla spát, jenže.. Před očima neustále měla Dracovu tvář. Ať chtěla nebo ne, musela si přiznat, že jí tenhle 'nový' Draco Malfoy učaroval. Nikdy by si nepomyslela, že to může být normální, dokonce i docela sympatický, klučina, který se musí skrývat za arogantní maskou.
Pravda byla, že Draco byl normální. Jenže kvůli poměrům ve své rodině se musel přetvařovat. Dodnes nezapomněl, jak mu otec vynadal a následně jej mučil kvůli tomu, že nechtěl zabít, podle otce neposlušného, domácího skřítka. Uvědomil si, že s laskavostí by to daleko nedotáhl, a tak raději poslušně nasadil zlou masku a choval se tak, jak se choval.
Ale nic z toho Mell nevěděla. Mohla si jen domýšlet, co způsobilo jeho náhlou změnu chování k ní. Po pravdě řečeno si teď, když znala jeho lepší polovičku, musela přiznat, že je Draco mladým okouzlujícím mužem. Ve svých šestnácti vypadal opravdu dobře, kdo ví, jak to bude dál?
Mell se přistihla, že o něm nějak moc přemýšlí, a hned si to také zatrhla. 'Proboha, Bryantová, vždyť je to Malfoy. To, že se k tobě jednou choval slušně, neznamená, že není arogantní frajer.' Mohla si to namlouvat, jak chtěla, ale svoje myšlenky najednou nemohla stočit jiným směrem.
Když už byla venku naprostá tma, zaslechla Mell na chodbě kroky. Zachumlala se do peřiny a otočila se tak, aby nikoho nenapadlo ji rušit.
"Mell, spíš?" poznala hlas svojí kámošky Alex. Dokonale se zapřela a dělala, že spí. Podle zvuků se zdálo, že se Alex zase otočila a vrátila dolů do společenky. Mell za chvilku opravdu usnula.



Ráno se probudila a cítila se jako šípková Růženka. Tak opočinutá a svěží. Jen ten princ nějak scházel. Nikdy na kluky nemyslela jinak než jako na spolužáky, ale teď.. Připadala si nějak sama. Sice měla svého Merlina..-
"Merline!" vykřikla Mell najednou. 'Vždyť já na něj včera úplně zapomněla,' zhrozila se. "Zlatíčko moje, kdepak jsi?" to už běžela dolů ze schodů do společenky. Tam si mohla oddechnout, mazlík spal spokojeně na podložce před krbem. Mell se v klidu otočila a šla se do pokoje převléknout.
Vzbudila Alex, a pak šly společně na snídani. Naštěstí byla sobota, takže nemusely nikam spěchat. Tenhle týden utekl jako voda. Prvního září bylo ve středu, takže škola byla jen dva dny. Holkám by vůbec nevadilo, kdyby to takhle pokračovalo i dál. A komu by taky vadilo, že? Ovšem jedna taková osůbka se v Bradavicích našla.
"Ahoj Hermiono," pozdravila Mell na snídani onu bytost. Hermiona Grangerová by se pravděpodobně zhroutila, kdyby se nemohla učit každý den. Mell tohle nechápala (já taky ne =)). Žijem jen jednou, ne?



"Ahoj holky," uslyšely nad sebou dívky další hlas.
"Zdravim Harry," odbyla ranní pozdrav Mell. Nějak ji tohle přátelství přestávalo bavit. Když byly s Alex samy, tak jí to vyhovovalo daleko víc. Rozhlédla se, protože nikde neviděla svého dalšího 'kamaráda', Ronalda Weasleyho.
Ron právě vcházel do dveří. Když se kouknul ke stolu a spatřil Mell, jak se rozhlíží, usmál se na ni. Ještě víc mu zvedlo náladu, že se hned odvrátila, jako by ji při něčem přistihl. Přisednul se vedle Mell a pozdravil všechny okolo.
"Tak co máte dneska v plánu?" ozval se po snídani Ron. Samozřejmě tím myslel Mell s Alex. Mell ho chtěla nějak odbýt, ale kamarádka ji předběhla.
"No vlastně nic, viď?" řekla Alex a otočila se k Mell. Ta na ni právě vražedně koukala, takže se raději otočila zpět ke klukům. "Co vy?"
"No asi zajdem za Hagridem, co říkáš, Hermi?" nadhodil plán na dnešní den Harry. Hermiona kývnutím souhlasila. Ron se chopil příležitosti - "Nepůjdete s námi? Když za ním taky chodíte.. Můžem jít všichni dohromady," přednesl nadšeně svůj návrh.
Na Alex bylo vidět maximální nadšení, a tak Mell souhlasila. Vezme s sebou Merlina a přinejhorším se vypaří do lesa.



Dopoledne si všichni ve společence napsali úkoly a po obědě vyrazili do hájenky za Hagridem. Ten byl očividně rád, že je viděl a navíc všechny dohromady. Každá návštěva ho potěšila a takhle velká. Vždyť za ním přišlo pět jeho nejoblíbenějších studentů.
"Ahoj Hagride! Někoho jsme ti přivedli," chlubil se Ron. Očividně byl rád, že se k nim holky přidaly.
"Dyť já je znám, vite holky. Voni za mnou choděj taky," hodil po nich poloobr milým pohledem.
Mell mu úsměv oplatila. Měla ho ráda, byl v každém případě svůj. Kdyby sem šly samy, jenom ona a Alex, zářila by jak sluníčko. Ale teď.. když za sebou měla ty tři, jí nějak úsměv zmrznul na rtech. Zvlášť když cítila, jak na ni zas někdo zírá. Nechtěla se otáčet a potvrdit si svou domněnku. Raději se sehnula k Merlinovi a drbala ho za ouškem.
Po hodince už byla totálně znuděná. 'Já snad padnu,' zoufala si v duchu. "Asi se budem muset vypařit Merline," pošeptala svému mazlíkovi. Právě stáli u Pegasovi ohrady, a tak měla vhodnou příležitost zmizet. Alex ji stejně nevnímala a ji už přestalo bavit zírat na Pegase. Moc se jí líbil, to ano, ale déle než půl hodiny se to nedalo vydržet.
Pomalu se propracovala vedle ohrady až k lesu. Naposledy mrkla ke skupince, a když zjistila, že si jí nikdo nevšímá, rychle se vrhla do stínu stromů. Na Merlina pískla svým signálem a čekala až k ní přiběhne. Mell už odmalička měla ráda ptáčky a postupem času se naučila dokonale jejich zvuky napodobit, takže k ní často přilétli i živí ptáčci a divili se, že na ně píská jen nějaká holka. Nicméně Merlin si na to od počátku zvyknul, a tak teď přiběhnul a nikdo si signálu ani nevšiml.
Až po chvíli se na ní otočil Ron a zjistil, že už nestojí na svém místě. Jenže Mell už byla daleko. Vlastně kráčela okrajem lesa na svoje oblíbené místo úplně nevědomky. Myslí byla úplně mimo a když se probrala, zjistila, že stojí na mýtince, kde se minule setkala s Malfoyem. Lehla si do stínu a hladila Merlina tak dlouho, až usnula.



Mell se zdál krásný sen. Vlastně nevěděla, co na něm bylo tak báječného, protože si nic nepamatovala. Ale když se vzbudila, cítila se náramně svěží a měla takový dobrý pocit. Na obličeji jí šimraly sluneční paprsky, a tak pomalu otevřela oči.
"Áááá," vykřikla leknutím, když nad sebou spatřila dvě žlutohnědé oči. Posadila se pomalu se uklidňovala. Merlin, který až doteď v klidu spal vedle své paničky, se najednou vzbudil a začal vrčet na černého levharta, jenž se nakláněl nad Mell.
"Ty jeden," vrhla se na šelmu Mell. Správně poznala, o koho doopravdy jde. Kolik se taky po Zapovězeném lese prochází levhartů, že?
Najednou už se nekočkovala s levhartem, ale s Dracem Malfoyem. Teď už to nevypadalo tak nevinně. Najednou jakoby se Mell probrala, přestala a šla se raději pomazlit s Merlinem.
"Copak Bryantová, došel ti dech?" vysvětlil si její chování Draco po svém.
"No tak jsem si ještě nezvykla, no. Ještě před pár dny bych poslala člověka, který by mi tvrdil, že tady teď budu sedět s Malfoyem, ke Sv. Mungovi. A tebe bych při sebemenším pokusu o přátelský rozhovor urychleně poslala na ošetřovnu," usmála se na svého kamaráda.
"Jej, to jsi o mě asi neměla ty nejlepší představy, že? Žádný Draco Malfoy, urozený a milý šlechtic, jako zrozený pro záchranu nějaké Popelky?" potutelně se usmíval. I on by dřív reagoval stejně. Vlastně dřív neměl ani tušení o existenci nějaké Melanie Bryantové, navíc z Nebelvíru. A dotyčného jedince, který by mu tvrdil, že se bude bavit s Nebelvířankou, by strestal kouzlem za nejapný žert.
"Uhádls, vždycky jsi pro mě byl vzorem," usmála se mile a dávala Dracovi naději. Ten zvedl překvapeně oči, ale Mell ho následně zase usadila: "Vzorem nesnesitelně arogantního frajírka, kterej neumí nic jiného než šikanovat a urážet ostatní."
Draco se rychle vzpamatoval a hodil po Mell nejbližší předmět, co našel. Mell se šišce obratně vyhnula a hledala jinou, kterou by mu ránu vrátila. Už zase to byli dva kamarádi, kteří se jen tak, pro legraci, pošťuchují a vyplňují tak svůj volný čas.
"Už toho nech," smála se Mell na celé kolo. "Tak to je mnohem lepší než odpoledne ve společnosti Weasleyho a Pottera," ujelo jí najednou.
Draco se okamžitě stáhl a koukal na všechno možné, jen ne na Mell. Všimla si jeho zaraženého postoje a dotazovala se po jeho náhlé změně. "No, právě si mi připomněla, že se kamarádíš s Potterem. HOlka, tohle není zrovna nejlepší nápad. Víš, jak ho nesnáším."
"Draco, ty snad žárlíš?! Hochu, fakt pro to nemáš nejmenší nápad. Myslíš si snad, že je to můj nejlepší kámoš, nebo co? Vždyť já ho taky nesnášim. Copak můžu za to, že se na mě nalepil Weasley a Potter je všude s ním? Já se ho neprosila," rozjela se Mell. Konečně ze sebe dostala ten vztek, který ji užíral už od začátku školního roku.
Draco se na ní zaraženě podíval. "Dobrý, Mell, to už stačí. Já ti věřím," chtěl ji uklidnit. Když se dostala do takového stavu, skoro z ní šel strach. Tedy on se nebál, je přeci Malfoy.
Zdálo se, že svou kamarádku uklidnil a teď už jen potřeboval ujednat jedno pravidlo jejich vztahu. "Prosimtě, jen mi slib, že už přede mnou nebudeš vyslovovat Potterovo jméno ani jméno nějakého jeho přítelíčka, okey?" potřeboval se ujistit. Mell v klidu přikývla a lehla si k Merlinovi.
Za chvilku vedle sebe cítila pohyb a zjistila, že místo Draca vedle ní sedí ten milý černý levhart. Mell se k němu přitulila a odpočívala. Potřebovala si všechno srovnat v hlavě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 romais romais | Web | 7. května 2007 v 23:00 | Reagovat

jůůůůůůůůůů....řekni mi,že spolu něco budou mít...prosím :-)Já se nemůžu dočkat pokračování :-)

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 8. května 2007 v 16:28 | Reagovat

nádhera! je to suprový! těším se na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.