8.kapitola - Levhart v lese

4. května 2007 v 20:48 | moreen |  Známá neznámá
ajaj, víkend, huraa. víte, že pátek odpoledne je moje nejoblíbenější doba? a těšim se na to celý týden ;o)
no nic, slíbila sem, že budu psát, tak píšu.. snad se to bude dát číst, nějak nejsem schopná to číst znova, takže se omlouvám za případné chyby. za komenty budu vděčná.. :o)

Chodila tudy s Merlinem už šestým rokem a znala téměř každý kámen. Dokonce si na kraji lesa našla malou mýtinku, kam chodila pozorovat jeleny a srnky. Měla tam namířeno i tentokrát, když v tom se náhle zastavila. Něco tu nehrálo..
Mell něco napovědělo, že všechno není v pořádku. Byla to její intuice, která nikdy nezklamala. "Merline, pojď sem," zavolala svého psíka pro jistotu k sobě a začala se opatrně rozhlížet s hůlkou v ruce.
"No tak.. Vylez, ať vím, kdo jsi," mumlala si Mell sama pro sebe. Přeci jen je těžší čelit neznámé hrozbě, než když víte, co máte před sebou. Mell začínala být nervózní. Cítila na sobě něčí pohled. Ke všemu začal Merlin vrčet.
Mell se k němu sehnula. "Co se děje, zlatíčko?" zeptala se, i když nečekala žádnou odpověď. Vlastně mluvila jen proto, aby se uklidnila.
Najednou nedaleko pod něčí vahou praskla větvička. 'Takže tu přeci jen někdo je,' přiznala si přítomnost další osoby. Kdo nemá na práci nic jiného než špehovat ostatní studenty?
Ohlédla se do míst, odkud vyšel ten zvuk, a upřeně tam koukala, připravená bránit sebe i svého psího kamaráda. V těchle místech les houstnul už pár metrů od vnějšího okraje. Zírala na to samé místo, když najednou postřehla pohyb. Ano, nebylo pochyb ve stínu se někdo pohyboval. Ale na člověka to nevypadalo...
Uvědomila si, že se na ni upírají dvě žluté oči se svislými zorničkami. 'To vypadá na nějakou kočkovitou šelmu,' začala Mell odhadovat nečekaného hosta. Vždycky měla ráda zvířata, a proto chodily s Alex o letních prázdninách pravidelně do Londýnské ZOO. Za těch pár let už měla docela slušný přehled, takže teď čekala, až se šelma dostane ze stínu, aby věděl, co ji čeká.
"Kde se tady bereš?" zeptala se šelmy překvapeným hlasem, když ji spatřila v celé své kráse. Byl to levhart s krásnou sametovou srstí černé barvy. Nikdy se šelem nebála, spíš v ní budily respekt, ale v tuhle chvíli přebylo všechny pocity absolutní překvapení.
'Tak levharta bych v Bradavicích rozhodně nečekala,' pomyslela si, 'že by měl Hagrid dalšího mazlíka?' Jenže tomu nemohla uvěřit. Bylo to sice krásné silné zvíře, ale nevynikalo žádnými kouzelnými vlastnosmi.
"Hm? Ale ty mi asi neodpovíš, viď?" koukala fascinovaně na levharta a ani ji nenapadlo se jít schovat. Až Merlinovo vrčení ji vrátilo do reality. Všimla si, že šelma po Merlinovi pokukuje a zdálo se, že na něj taky vrčí. Dokonce to vypadalo, že se na něj chce vrhnout.
'Tak to teda ne. Na Merlina ani nesáhneš,' rychle se vzpamatovala a nahlas řekla: "Promiň," přičemž na levharta vyslala kouzlo. "Mdloby na tebe!" Protože to nebylo kouzelné zvíře, nebylo na kouzla přizpůsobené, a tak se svalilo na zem.
Mell se na něj s lítostí v očích podívala a nakonec vyčarovala okolo něj dostatečně velkou klec, aby se zvíře necítilo v nebezpečí. Pak na něj vyslala probouzecí kouzlo.
Jaké bylo její překvapení, když se z 'oživlé' šelmy začal formovat člověk. "Takže zvěromág?" zeptala se nahlas a čekala, kdo se z toho ušlechtilého zvířete vyklube..
Uprostřed klece najednou stál Draco Malfoy. Tak to by vážně nečekala. Myslela si, že jeho hlavními zálibami bylo šikanování a ponižování ostatních. Ale že by se Malfoy procházel sám po lese? Navíc jako černý levhart? Zvěromágem se musel stát relativně nedávno, protože na něm bylo vidět, že ho přeměna stále ještě bolí.
Když si všiml Mellina pohledu, okamžitě si přestal masírovat ztuhlé svaly a upřel na ni své šedivé oči.
"Malfoyi?" ujistila se stále nevěřícně Mell.
"Bryantová?" oplatil ji to Draco.
"Co tu děláš?" vyhrkli oba najednou. Jak začali, tak se také oba najednou zastavili.
Draco se vzpamatoval jako první a uvědomil si, že pořád stojí uprostřed velké klece. Vytáhnul hůlku a nechal ji zmizet. Pak se obrátil k Mell.
"To se dělá, věznit divoké zvíře?" vyjel na ni naoko pohoršeně. Ve skutečnosti ji zcela chápal. Vlastně se divil, že nezačala panikařit nebo ho neomráčila hned. Všimnul si jejího fascinovaného pohledu, a proto přistoupil blíž. To se mu stalo osudným, jak v zápětí zjistil. To všechno už bylo pryč a on tu stál před okouzlující Nebelvířankou.
Poprvé si uvědomil její výjimečnost na Příčné ulici v té cukrárně. Nikdy dřív nikoho takového nepotkal a její chování ho naprosto odzbrojilo. Celý den pak musel myslet na jejich srážku. Vlatně to bylo už před týdnem a on se stále nemohl zbavit myšlenky na Mell Bryantovou. Nebezpečně ho přitahovala a on chtěl za každou cenu zjistit čím.
"To nevím, ale divoké šelmy jsou nebezpečné. Nebo alespoň ty opravdové," usídlil se Mell na tváři posměšný úsměv.
"Co tím myslíš, Bryantová?" zase ho dostala. A ten její úsměv.. co měl znamenat? Mell ale nestihla odpovědět, protože Merlin, její pes, se rozběhl k Dracovi a potěšeně vrtěl ocáskem, jako by potkal dlouho postrádaného přítele.
"Merline? Ty zrádče," tvářila se ublíženě. Její vztek na Malfoy se tím jen zvětšil. Merlin se otočil po své paničce a nevěděl, kam koukat dřív. Ten blonďák mu byl sympatický, i když nevěděl proč. Prostě psí instinkt nebo co..
"Takže Merlin? Pěkné jméno pro pěkného psíka. Maltézský pinč, viď? Já vím," sehnul se k němu Draco a povídal si s Merlinem jako se svým domácím mazlíkem.
Mell na něj fascinovaně koukala. Tohle nebyl ten Draco Malfoy, kterého znala. Malfoy, který vždycky jen urážel, pošťuchoval a škodil, jako by se vypařil a místo něj se krčil vedle Merlina úplně jiný Malfoy. Tenhle byl hodný, přívětivý a milý. A očividně si rozumněl s jejím pejskem.
Najednou Mell něco došlo. "Ty se vyznáš ve psech?" Čekala by spíš, že se bude orientovat v dracích nebo v něčem podobně nebezpečném, ale hlavně čistě kouzelnickém. Malfoyovi se vždy chlubili svou nenávistí k mudlům a mudlovským věcem. A že by se jejich syn zajímal o nejlepší přátele mudlů?
"Něco proti? Jsou to skvělí přátelé a hlavně," Mell čekala, co z něj vypadne, "nemluví a nevcují ti svůj názor. Doma mám irského vlkodava," dodal, jako by se nechumelilo. Teda ono nesněžilo, ale to se tak říká..
"Jak se jmenuje?" zajímala se Mell.
"Robin. Vlastně jsem si ho chtěl vzít s sebou do Bradavic, ale Brumbál mi to zatrhnul. Ani se nedivím, je moc velkej a spousta lidí by se ho mohla bát," odpověděl jí Draco.
Kdyby měl situaci posoudit nestranný divák, řekl by, že je svědkem přátelského rozhovoru dvou dlouholetých kamarádů. Nikdy byste nehádali, že před vámi stojí (tedy sedí, protože před chvilkou si oba sedli do stínu stromů) dva studenti, kteří se po celé studium na škole okázale ignorovali.
Zabrali se do hovoru a ani si neuvědomili, že je pomalu čas jít k večeři. Merlin byl dokonale vyvenčený, celou dobu okolo nich pobíhal. Vždycky se u nich na chvilku posadil, Draco nebo Mell ho podrbali za uchem a zase odběhl. Pak se najednou vrátil a začal Mell olizovat ruku.
"Copak, zlatíčko?" podivila se Mell.
"Nebude mít hlad?" napadnul Draca pádný důvod pro Merlinovo chování.
"No jo, si na to kápnul. Ty máš hlad, viď, Merline," otočila se k mazlíkovi. Merlin v odpověď zavrtěl ocáskem a Mell to brala jako souhlas. Najednou ji zakručelo v břiše.
"A jeho panička má hlad taky," usmíval se Draco. "Asi bychom se měli vrátit, Bryantová," podíval se na Mell. Oslovením Bryantová se vrátil k obvyklému vyjadřování a Mell ho pochopila. Nikdo se nesmí dozvědět, jaký umí Draco Malfoy být.
"Trefa, Malfoy," utvrdila ho Mell v tom, že pochopila jeho hru. "Jdu první. Laskavě se někde zdrž, nechci, aby nás spolu viděli," zahrála si na tvrdou.
"Okey. Tak zas někdy," rozloučil se a dodal: "Byl to fajn pokec, Bryantová." Mell se na něj usmála a odešla do hradu, následovaná hladovým Merlinem.
Jakmile si sedla k nebelvírskému stolu, sesypalo se na ni několik lidí. V první řadě nej kámoška Alex, kterou samozřejmě zajímalo, kde se celé odpoledne flákala.
"Šla jsem se projít, Merlin musel ven," odpověděla Mell s nevinným kukučem. Rozhodně nemínila porušit nevyslovenou dohodu s Dracem.
"Tos tam byla celé odpoledne? Kde jsi vůbec byla?.." Další otázky se sypaly z úst Rona a Harryho, kteří sedí na proti Alex.
Mell jim neodpověděla a věnovala se pouze večeři. Stihla uloupit pár lahůdek pro Merlina, který seděl trpělivě pod lavicí. Po jídle se sebrala a šla spát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 romais romais | Web | 5. května 2007 v 14:30 | Reagovat

Moc by mě zajímalo, jaký bude pokráčko....Už se moc těším :-)

2 Evča Evča | 6. května 2007 v 14:20 | Reagovat

Tohle je fakt úžasná povídka...... Taky se už moc těším na pokráčko...

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 6. května 2007 v 17:44 | Reagovat

nádhera! je to super, ostatně jako vždycky =) moc se těším na pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.