15.kapitola - Hádka

27. května 2007 v 21:08 | moreen |  Známá neznámá
pro všechny, co si toho všimli, potvrzuji: harryho pottera moc nezbožňuju. teda knížky od rowlingový miluju, to jo. ale jinak mi harry připadá až moc milej. prostě mam radši takový rebely, trošku záporný postavy. pokud se to někomu nelíbí, ať mi to klidně napíše, zlobit se nebudu. ale s mym názorem nikdo nehne.
teda nevim, jestli bych to sem měla dát, když mi to romais zavařila a přidala dva komenty.. no ale protože jsem měla kapitolku napsanou, máte ji tu. pro další platí opět limit šesti komentářů. nejsem si jistá, kdy ji zveřejním, protože pojedu na školák..

Když Mell dorazila do společenky, byla stále jako ve snách. Chtěla jít rovnou do ložnice, aby mohla v klídku přemýšlet, ale nebylo jí to dopřáno. Jakmile vešla do společenky, někdo si vyžádal její přítomnost hlastitým: "Melanie!"
Mell se otočila a spatřila, že v prominentních křeslech před krbem seděla bradavická trojka spolu s Mellinou kámoškou Alex. "Potřebovali jste něco? Já jsem už utahaná a chtěla bych si jít lehnout," sdělila jim nekompromisním hlasem.
To, že se s nimi Mell nehodlala bavit, dopálilo Alex ještě víc. Sdělení od Harryho ji vykolejilo, tedy mírně řečeno. Když si vzpomněla, že se jí ráno ptala, jestli někoho má, Mell ji odbyla, jako by se takhle mohl ptát jen cvok. A to si myslela, že jsou kamarádky.
"Nechceš nám něco vysvětlit?" zaútočil zostra Harry.
"Uhodls, nechci. Nejsem povinná vám něco říkat," odsekla. Už toho měla dost. Ti dva jí pořádně vytáčeli. Vmontovali se jí do života, vstoupili mezi ní a Alex, nabourávali se jí do soukromí. A teď ji budou poučovat, jak se chovat?
"A co já? Mě taky nemusíš nic vysvětlovat?" zeptala se napůl smutně, napůl uraženě Alex.
Mell ji měla ráda, koneckonců byla to její jediná opravdová kamarádka, ale v tuhle chvíli na ní neměla náladu. "Možná kdybys byla jako dřív, teď nevím, jestli s tím hned nepoběžíš ke svým novým kamarádíčkům." Podle toho, jak Alex začala rudnout, si uvědomila, že asi přestřelila.
"Takže ty už mi nevěříš? Ty?!" opřela se do toho Alex a nevěřícně koukala na svou kámošku. Začínala zvedat hlas a ke konci už téměř křičela na celou místnost. "To myslíš vážně? Kdo mi celou dobu lhal? Kdo tvrdil, že nikoho nemá a přitom se bratříčkoval s tím.. s tím namyšleným idiotem? Jak si mohla? Vždyť je to magor, zmijozelák, co uráží a šikanuje mladší. Arogantní blb, tenhle Malfoy!"
"Tohle nebudu poslouchat," překřičela ji Mell. "Vy ho vůbec neznáte, navíc se chováte úplně stejně, když ho takhle odsuzujete. A ty, Pottere," otočila se teď k tomu, který tenhle konflikt vyvolal, "ty jsi taky blb. Pokud vim, tak si ryl stejně tak ty do Draca, jako on do tebe. Tak nevim, proč všechno svalujete na něj," začala bránit svého přítele.
"Co si to dovoluješ? Copak já mlátim prváky? Nebo zaklínám studenty, urážim ty z mudlovských rodin?" začal řvát Harry. Tohle už je moc. Nejenže se bratříčkuje s tím parchantem, ona ještě bude tvrdit, že je stejný jako on? To si nenechá líbit.
Jenže Mell už toho měla dost. Věděla, že by se ta hádka mohla protáhnout až do ranních rodin. Všichni by si ublížili navzájem a litovali toho. Mell by byla schopná hájit Draca do krve, a nemuselo by to dopadnout dobře. Už teď jí bylo jasné, že nic nebude jako dřív. Vlastně to čekala.
Kdyby tam Potter tak nevtrhnul.. Mell byla připravená, že to Alex opatrně oznámí, už jí nechtěla svůj vztah tajit. Ale on jí to všechno pokazil. Takhle to bude horší, daleko horší. Teď jasně vyplynula na povrch nenávist, která panuje mezi Nebelvírem a Zmijozelem. Mell věděla, že s ní zítra pravděpodobně nikdo nepromluví.
Otočila se na podpatku a vyrazila směrem k ložnicím. Nevnímala pokřiky, že ještě nedomluvili, ať se kouká vrátit, a pomalu stoupala do věže. Padla do postele, zatáhla kolem sebe závěsy a, protože byla doopravdy vyčerpaná, rychle usnula.
Protože jí ráno nikdo nevzbudil, Mell zaspala. No vlastně neměla co zaspat. Byla neděle, a tak mohla vstát, kdy chtěla. Vzbudila se až před desátou hodinou. A protože neměla na nikoho náladu, hodila si do batůžku skicák, skočila si do kuchyně pro něco malého k jídlu a vyrazila s Merlinem ven.
Sedla si do chládku pod stromy, vytáhla skicák a tužku a pustila Merlina, ať se proběhne. Ani nevěděla proč, ale začala kreslit anděla. Jako by jí ruku vedla nějaká neviditelná síla. Na papíře se začla oběvovat postava s křídli. Anděl. Ale se smutným obličejem, po tváři mu tekla slza.
Mell věděla, jak se musí cítit. Momentálně měla melancholickou náladu a probírala si v hlavě poslední události. Mrzelo ji, jak to včera dopadlo. Hlavně jí bylo líto hádky s Alex. Měla ji doopravdy ráda a teď.. Bylo jí jasné, že jí to jen tak neodpustí. Udělala chybu, toho si byla vědoma. Měla to Alex říct.
Ale oni zase neměli urážet Draca! Vždyť ho neznají. On je tak milý, hodný, dokonce i vtipný. Bezva kluk. Není to sice učebnicový příklad slušného chlapce, ale Mell vždycky přitahovali víc takoví rošťáci. Třeba Fred a George Weasleyovi. To byla jiná káva než jejich mladší bratříček. Byli tak trochu Melliným vzorem, ale nikdy neměla odvahu je napodobovat. A teď, když Mell konečně našla kluka, s kterým si rozumí, jí to nevyjde jen kvůli tomu, že má Draco zlé rodiče a špatnou výchovu. Přitom je to v jádru hodný kluk, akorát to nikdy nenechával vyplynout napovrch.
Na večeři už Mell chtě nechtě jít musela. Cestou do Velké síně ji však něco napadlo. Kde se připravuje večeře a bude tam tudíž jídlo, ale nebude muset potkat žádného člověka? Bingo. V kuchyni. Takže rázem změnila směr a vydala se směrem k obrazu s ovocem.
Protože Mell ráda pekla, rozhodla se, že se tím uklidní i teď. Jenže to nějak nezvládla. Za ochotné pomoci skřítků se za chvíli v kuchyni nedalo ani hnout. Na všech rovných plochách ležely plechy s cukrovím, koláči, dorty, bábovkami.. No kdo má rád sladké, ten by se vyřádil.
"Hm, slečno?" ozvalo se nesmělé vyrušení. Mell se otočila a spatřila Dobbyho. "Víte, není už toho dost? Tedy nechci vám nic říkat, já jen," a jednoznačně ukázal ručkou po celé kuchyni.
Mell se zarazila a následně se jí po tváři rozlil ruměnec. Neztrácela však chladnou hlavu, podívala se na velké hodiny vysící nad krbem a prohlásila: "No tak to připravíme na stůl, ne? Studenti budou mít dneska navíc sladké hody," usmála se nad svým řešením. Ještě bylo brzy a večeře měla přijít na stoly ve Velké síni až za půl hodiny.
Skřítci se vesele chopili práce a v okamžiku stálo na stole sladké pečivo vyrovnané na podnosech a tácech. Za půl hodiny se studenti začali divit, co se děje tak výjimečného, že se pořádá taková hostina. Dokonce i profesoři vypadali překvapeně.
Hlavní ale bylo, že se Mell odreagovala a na chvíli zapomněla na svoje trápení. V kuchyni se najedla, takže neměla potřebu chodit na večeři mezi ostatní. Vrátila se tedy do ložnice v Nebelvírské věži, dala najíst Merlinovi a zalehla do postele.
'Teda to byl víkend,' pomyslela si v Pondělí ráno stále ještě unavená Mell. Proběhnul dlouho očekávaný výlet do Prasinek, kde se Mell konečně dala dohromady se svou láskou ze Zmijozelu. Ovšem návrat do reality byl hodně ošklivý. Doteď se s ní nikdo nebavil, hlavně hádka s Alex ji mrzela.
Mell se vydala na snídani a potom rovnou na dvouhodinovku Obrany proti černé magii. Sedla si sama do zadních lavic. V Nebelvíru byl tento předmět všeobecně oblíbený, takže si sedali povětšinou do blízkosti katedry. Protože chtěla být z jejich dosahu, vybrala si místo na konci učebny. Po chvíli se do učebny začali trousit studenti. Mell dělala, jako že nevidí a neslyší, a oni se naopak nesnažili navazovat kontakt.
Jakmile byli všichni v učebně, jako na povel zazvonilo a vešel profesor Patterson. Mell se jindy na tyto hodiny velice těšila, takže si řekla, že nemá cenu, aby si to nechala něčím překazit. Věděla, že by se dneska měli zkoušet přemisťovat. Plně se soustředila na profesorův výklad, chtěla si být jistá, že se jí přemístění povede.
"Stejně jako minule je v této učebně pro dnešní den zrušena bariéra proti přemisťování. Upozorňuji, že jenom v této místnosti. Takže kdyby se někomu náhodou povedlo se přemístit, nedoporučuji vám, zkoušet to někde po škole. Jedinou příložitost budete mít vždy v pondělí, kdy se budeme přemísťování věnovat," ukončil profesor svůj výklad důrazným napomenutím.
"Teď vám názorně ukáži, co budete dělat." Vyčaroval dvě obruče, každou odlevitoval na opačný konec učebny, a srazil lavice kouzlem ke stěnám. Studenti stáli natěšeně před tabulí a čekali, co bude dál. Patterson se s hlasitým prásk objevil v druhé obruči a přihlížející začali tleskat.
"To si opravdu nezasloužím. Věřte, že toto umění ovládá většina plnoletých čarodějů. Nicméně teď si pomalu zopakujeme, co jsem provedl," přemístil se zpět do první obruče. "Nejtěžší je se plně soustředit na místo, kam se chcete dostat. To je vlastně celé. Pak už jen na sebe klepnete hůlkou a v duchu si pomyslíte, že chcete stát na onom místě. A teď si to vyzkoušíte, jeden po druhém," domluvil a u tabule se najednou zformoval zástup studentů.
Postupně vkračovali do obruče a snažili se dostat do té druhé. V celé dvouhodinovce se povedlo přemístit jen Dracu Malfoyovi, z jeho sebejistého výrazu bylo znát, že se už přemisťoval. Jinak se nejblíž ocitla k překvapení všech zúčastněných Mell. Dalším, kdo se k druhé obruči alespoň trochu přiblížili byli Grangerová s Potterem. Alex se na svou bývalou kámošku obdivně dívala, ale pak jí zřejmě došlo, co dělá, a tak se odvrátila. Ještě pořád jí neodpustila a vypadalo to, že na to ani nepomýšlí. Byla přesvědčená, že ji Mell zradila a že už se jí nedá věřit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | Web | 27. května 2007 v 22:05 | Reagovat

nádhera..=) kráská kapitolka, ikdyž je mi Mell líto..ale souhlasím s tebou, taky mám raději jiné postavy, než je Harry a tak..ten je takovej mooc..nevím, jak bych tio řekla..možná až moc hodnej, milej..no já osobně mám nejraději Siriuse, tím se netajím, ale pak mám taky ráda Draca a kupodivu i Belatrix..=) Divný co?? no ale aspon ti lidi maj nějakej charakter..=D

2 romais romais | Web | 27. května 2007 v 22:06 | Reagovat

Jééééééé....moc se mi to líbí=o)A promiň...když mně se ta povídka strašně moooooc líbí a vždycky se těším na další kapitolku, víš?=o)

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 28. května 2007 v 16:43 | Reagovat

wow, nádherná kapitoka! moooc se ti povedla! upřímně řečeno v tvém podání se mi Harry taky moc nezamlouvá, ale v jiných povídkách ho mám naopak ráda....:D je to skvěléééé. doufám, že brzy přidáš i nějakou novou kapitolku k I love Black, protože by mě docela zajímalo, jak se to bude vyvýjet dál. =o)

4 Evča Evča | 28. května 2007 v 17:07 | Reagovat

Tohle je krásná kapitolka, opravdu. Jak si psala ty a Kaitlin, Harryho nemusím. Příde mi že je až moc středem pozornosti, a že mu všichni až moc přehnaně pomáhaj.... Já mám nejradši Remuse a Siriuse a z těch na tý straně pána Zla Bellu, Toma a Luciuse....

Už se těším na další kapitolu, a ty si to užij na školáku!

5 Dark Dark | Web | 3. června 2007 v 10:58 | Reagovat

tvůj blog jsem objevila nedávno a celkem se mi líbí, určitě si počkám na pokračování=))

6 Wastow Wastow | Web | 3. června 2007 v 19:42 | Reagovat

super kapča...:)

7 mishicka mishicka | 3. června 2007 v 21:28 | Reagovat

uplne supere kapitolka..:))...uz sa tesim na dalsiu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.