13.kapitola - Ach ta láska

16. května 2007 v 20:03 | moreen |  Známá neznámá
Tak jsem si mákla a máte tu další kapitolku. doufám, že mi to aspoň pořádně okomentujete, nebo se rozlobim.. :o)
jo a taky byste mi mohli konečně okomentovat vzhled. sice jsem se ještě jednoznačně neptala, ale moc by mě zajímaly vaše názory!



Kolem lesa se procházela hnědovláska v rozevlátém hábitu a před ní pobíhal její psík. Najednou se obloha zatáhla a začalo pršet. Dívka se schovala pod stromy a přivolala k sobě pejska.
Když tu za sebou zaslechla divné zvuky. Otočila se a v tom se kousek od ní ozvalo hlasité Prásk! Prásk! Děvče poznalo, že někdo se přemístil do lesa a jde do tuhého. Popadla mazlíka do náručí a upalovala směrem k nedalekému hradu. Tráva ale byla vlhká, a tak uklouzla a rozplácla se na zemi.
Trnula strachy, co se bude dít a čekala. Cítila totiž, že nemůže vstát. Asi má vyvrknutý kotník. Ale co bude dělat? Ti lidé si jí už všimli a začali po ní metat kletby. V tom se jí za zády mihnul stín a něco jí chytlo za nohu. Ne moc silně, aby dívku nezranilo, ale tak silně, aby ji po cestě neztratilo.
Děvče už bylo na pokraji zhroucení, ale zpozorovalo, že ji to zvíře (tedy uhádla, že je to zvíře) táhne směrem k nebezpečně vypadajícímu stromu. A pak už neviděla nic. Ocitla se v nějakém tunelu a zvíře ji táhlo pořád dál. Nakonec se zastavili a dívka si poprvé uvědomila, že je čarodějka a vytáhla hůlku. Namířila jí do tváře živočicha a z hůlky vyrazil paprsek světla. Dívala se do žlutých očí černého levharta, kterému z rány na boku vytékal proud krve.
"Draco," vydechla. Uvědomila si jeho smutný pohled a vykřikla. "Nééé!"
Mell se vzbudila a po tvářích jí tekly slzy. Nad její postelí se nakláněla Alex. Mell si to neuvědomovala, ale pravděpodobně to poslední 'Néé!' vykřikla nahlas a probudila tím svou kamarádku, která měla vždycky lehké spaní.
"Mell, co se děje?" optala se jí kamarádka se strachem v hlase. Ta ještě pořád nebyla schopná slova, a tak si jen utírala slzy. Obrátila své zarudlé oči k Alex, a pak je zase sklopila. Měl to být jasný signál, že teď z ní nic nedostane.
"Byl to jen sen, jenom prachobyčejný hloupý sen, nic z toho se nestalo," uklidňovala Mell sama sebe. Alex to zřejmě zaslechla, protože se otočila a vrátila k sobě do postele. Špatné sny se občas zdají každému.
Mell však byla stále otřesená. Ještě nikdy se jí nic podobného nezdálo. Ten sen byl tak skutečný! Kdyby se neprobudila v posteli, pravděpodobně by věřila tomu, že se to doopravdy stalo.
Nakonec se uchlácholila řečmi o tom, že se nic nestalo a ani se nic takového nestane, ale usnout už nemohla. Proto se vydala do koupelny, aby si dala horkou sprchu. Poté se oblékla, vzala si učebnice a šla psát esej pro profesora Snapea do společenské místnosti.
Alex byla ranní ptáče, a tak, když vešla do společenky a objevila tu Mell, byla trochu překvapená. "To jsi tu celou dobu? Už jsi nemohla usnout?"
"Nojo, nějak to nešlo," přiznala Mell. Nechtěla se na to téma bavit, a tak rychle přešla do ofenzívy. "Jaký to včera bylo? Pokecali jste si?" Myslela tím samozřejmě Ronalda Weasleyho.
"Jo, bylo to úplně skvělí. On je fakticky moc milej. A víš, že má taky rád Kudleyský Kanonýry? To bych fakt nečekala. No a pak," rozplývala se Alex nad včerejším večerem. Mell se ani nemusela ptát, kdo že je tou Alexinou spřízněnou duší. Už jí moc neposlouchala a věnovala se dál úkolu. Věděla, že její kámoška je schopná takhle mluvit ještě dloouho.
"- tak co, půjdeš? Mell?" vloudila se Alex do její mysli.
"Co? Kam? Promiň, jsem tě nějak přeslechla," uvedla věci na pravou míru.
"Říkala jsem, že mě Ron pozval do Prasinek na příští víkend. A Harry s Hermionou půjdou taky, tak se ptám, jesli se přidáš," zopakovala to Alex.
"Jo aha, no klidně, ale asi se pak odpojim, mám ještě něco na práci," na půl souhlasila Mell.
"A co je to za práci? Tenhle rok pořád někam mizíš. Odejdeš brzy a vracíš se pozdě na večeři. Že ty za někym chodíš?" zeptala se Alex lišácky.
"Jo, za Malfoyem," přiznala Mell. Jakmile to vypustila z úst, málem by si nafackovala. Jak jen to mohla říct nahlas? Asi to bylo tím, že si znovu přehrávala dnešní sen.
Alex to naštěstí nepochopila a myslela, že je to vtip. "Haha, no tak mi to neříkej a nech si to pro sebe. Já to vědět nemusim," a naoko uraženě se otočila. Před portrétem se ale otočila. "Tak jdeš na tu snídani?" zeptala se s obvyklým úsměvem.
"No jasně, jen si hodim ty úkoly do ložnice," rychle se zvedla a upalovala nahoru.
Dopoledne rychle uteklo a Mell vyrazila s Merlinem na procházku. Vlastně si uvědomila až pozdě, že se s Dracem nedomluvili na žádnou hodinu, a tak vzala pejska a šla se projít. Venku jakoby čas běžel daleko rychleji, a tak se Mell nikdy nenudila.
Když už měla chození dost, přivolala si z hradu knihu o kouzelných tvorech a sedla si zády ke stromu. Merlin poskakoval kolem a honil se za motýlem. Byla to roztomilá podívaná a čas utíkal mnohem rychleji, když jí nad hlavou zpívali ptáci a do tváře svítilo sluníčko.
Mell nevěděla, kolik už uteklo času, ale najednou ucítila na tváři něco teplého. Ve chvíli, kdy relaxovala u knížkdy, nevnímala nic jiného, a tak si nevšimla, že se k ní přikradla černá šelma. Mell se na ní otočila začala ji hladit po zádech. Najednou zcela spontánně políbila levharta na čumák.
V tu ránu stál vedle Mell místo něj Draco Malfoy a překvapeně se na svou kamarádku díval. Ta měla ve tváři úplně stejný výraz. Bylo vidět, že je to překvapilo oba. "Ahoj Merline," přerušil Draco ticho a sehnul se k pejskovi, který ho přišel radostně uvítat.
Mell se stihla vzpamatovat a pozdravila příchozího kamaráda po svém. Ten už se také zdál klidný, a tak si k ní přisedl a zapředl rozhovor na téma uplynulý týden.
Atmosféra se zcela uvolnila a Mell si najednou vzpoměla na svou noční můru. Na tváři se jí usadil smutný výraz a Draco si jejího chování hned všimnul. "Stalo se něco, Mell?" zeptal se starostlivě. Když mu vypověděla, co se jí zdálo, objal ji kolem ramen a začal hladit její vlasy. Přitom ji uklidňoval podobně, jako Mell sama sebe uklidňovala ráno.
Pak se najednou usmál a podíval se na ní s jiskřičkami v očích. "Ty ses o mě bála?" a napjatě čekal na odpověď.
"Jo, bála, abys věděl," odpověděla mu klidně. Tím přiznáním se jí znatelně ulevilo. V jeho obětí se cítila moc dobře a všechny zábrany padaly dolů.
Draca zalila teplá vlna. Tohle mu ještě nikdo nikdy neřekl. Že o něj má strach. Projel v něm pocit vzrušení a najednou si uvědomil, že leží v chládku v obětí krásné holky, kterou má asi rád. Políbil ji do vlasů, a když se na něj překvapeně podívala, odpověděl: "To je za to, že ses bála."
Mell vycítila, že se v něm něco zlomilo a doufala, že tím správným směrem. Teď když u něj ležela tak blízko, zjistila, že ho má doopravdy ráda. Už to není jen náznak citu, teď si tím byla jistá. Jenom jí kazilo vyhlídku do budoucna poznání, že to ani jeden nebude mít lehké.
Ucítila šimrání a zjistila, že ji Draco lechtá pod nosem stéblem trávy. "Tyy, já ti dám," vrhla se na něj a začala ho lechtat. Za chvilku se váleli po trávě s propletenýma rukama i nohama. Merlin okolo pobíhal a nevěděl, co si myslet.
Mell si sedla a nemohla popadnout dech, jak byla ze vzájemného 'souboje' udýchaná. "Ty jeden..," chtěla mu něco říct, ale nemohla přijít na to co.
"Problém, Bryantová?" nadhodil Draco, ale tvářil se pořád stejně přátelsky. Ne jako většinou, když pronášel tuto větu. Tehdy to byl arogantní Malfoy, ale teď se na Mell smál sympatický Draco.
"Jeden by tu byl Malfoy," vrátila mu to Mell. Chvilku ho nechala, aby si lámal tu svou blonďatou hlavičku, a pak to dořekla. "Merlin má hlad, já to poznám," a nevinně se usmála. Ani jeden si to neuvědomil, ale už zase spolu strávili celé odpoledne a najednou už byl večer.
"Teda tobě to myslí," pokýval Draco uznale hlavou, na tváři se mu ale objevil šibalský úsměv.
"Tak se na mě tak necul a vstávej. Hup do levhartího a vracíme se do hradu," vzala Mell věci do vlastních rukou.
"Rozkaz kapitáne," zasalutoval Draco. "Jen ještě jedna otázečka, pěkně prosím," zaškemral a dělal psí oči. Přesně vystihl, co na Mell zabírá, a tak mohl pokračovat. "Příští týden jsou Prasinky-"
"To není žádná novinka, tak nezdržuj, už se fakt musíme vrátit," skočila mu Mell do řeči.
"Nech toho a nepřerušuj," napomenul ji jako nějakého prvňáka. "Prostě mě napadlo, jestli se tam nechceš sejít?" ozval se nesměle.
"To myslíš vážně?" zeptala se Mell překvapeně. "To vypadá jako rande, Malfoyi, uvědomuješ si to?" tvářila se nevěřícně.
"Mohlo by to tak vypadat," přiznal s klidnou tváří. "Tak půjdeš?"
"Musim něco vymyslet, Alex chce, abych šla s ní a Potterem a spol.," dodala Mell.
"A to bys je jako vyměnila za mě?" zeptal se ublíženě Draco.
"No..," napínala ho, "nevyměnila ani za nic." Konečně to bylo venku. Mell se začervenala, vzala Merlina do náruče a utíkala do hradu. Draco tam ještě chvíli stál a přemýšlel nad jejím chováním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 romais romais | Web | 16. května 2007 v 20:44 | Reagovat

Jééééééééééééé....honem mor rychle bych už chtěla další....tyjo...to je úplně super...já se tak těším=o)Je to moc krásný=o)

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 17. května 2007 v 7:01 | Reagovat

supeeeeeeeeeeeeeeer! strašně krásná povídka, už aby tu byla další.

P.S.: ten vzhled je pěknej, líbí se mi. =o)

3 Evča Evča | 17. května 2007 v 20:06 | Reagovat

Ahoj, já sem taková trubka, ani nevíš jak se za sebe stydím. Já sem se sem zapomněla podívat a teď sem zjistila, že tady jsou hned dvě kapitoly. Obě dvě sou moc moc moc moc pěkný.  Vzhled máš taky krásněj. Všechno je tady prostě dokonalý. Fakt se moc omlouvám, je mi z toho úplně trapně.... :+(

Ale už se teda těším na další kapitolku. Budu to tady kontrolovat kdykoli budu na pc......aby se nestalo to co teď.

4 Flammea Flammea | Web | 19. května 2007 v 17:28 | Reagovat

sestři, sestři, ty teda válíš. mno už se těšim, co na ně vymyslíš dál... ne jako já, že zrovna nevim jak navázat =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.