11.kapitola - Famfrpálový konkurz

11. května 2007 v 20:38 | moreen |  Známá neznámá
další kapitolka pro věrné čtenáře. věnování je pro romais, pasu-hanku a evču. jsou to moje věrný čtenářky a já jsem jim moc vděčná. díky za vaši podporu, holky! :o)
jinak, nevim, jak to bude dál. možná, že o víkendu ještě něco stihnu, ale nic neslibuju. taky se chystám rozjet novou povídku, tak se nechte překvapit ;o)




Po výtečném obědě vyrazili k Hagridově hájence. Čekala je první hodina Péče o kouzelné tvory v letošním roce. Holky se moc těšily, protože věděly, co bude na programu dne..
Hagrid už je čekal před srubem. Protože se většina studentů šestého ročníku rozhadla v Péči o kouzelné tvory nepokračovat, byly všechny koleje spojené. I tak jich dohromady bylo jen asi patnáct. Vlastně to byla škoda, Mell by přála všem vidět Pegase v jeho vznešené kráse.
Hagrid se tvářil pyšně, když je dovedl k ohradě a ze všech stran se ozívaly vzdechy plné úžasu. "No, tak jak všici vidíte, připravil sem si pro vás opravdovou lahůdku. Pegasové sou dovopravdy vzácný tvorové. A tenhle je vopravdu moc milej a hodnej, takže pokud si ho chce někdo pohladit, tak poďte blíž a já vám votevřu vohradu."
Všichni se hrnuli dovnitř. "Hagride, ta ohrada tu je stejně jen tak, viď? Kdyby Pegas chtěl, tak klidně může uletět a nikdo ho nezadrží," potvrzovala si Mell svou domněnku.
"To víš, že jo. Jenže von je fakt strašně hodnej a asi mě má rád. Jinak už by byl dávno fuč. Jenom studenti se tak cítěj bezpečnějc. I když von neni nebezpečnej," začal se Hagrid rozplývat nad svým mazlíkem. Mell s ním momentálně souhlasila, Pegas doopravdy nebezpečný není. I když ve většině případů se Hagridovi věřit nedalo. Ne že by nějak lhal. Jen považoval za bezpečná všechna zvířata i ta, která zbytku světa přišla jako méně i více nebezpečná.
Mell si jeho hodinu neskonale užívala. Hagrid je k Pegasovi pustil hodně blízko. Dokonce se na něm Mell mohla i proletět. Hagrid jí dokonale důvěřoval a Mell zase důvěřovala jemu. Navíc oba věřili Pegasovi a jeho dobré povaze.
Pro Mell to byl neuvěřitelný pocit. Pevně se usadila na jeho hřbet a Pegas vzlétl, jakmile na to Mell jen pomyslela. Za chvilku už se vznášeli nad jezerem a prolétli se i okolo hradu. Pak Pegas přistál na stejném místě. Třída už na ně čekala a bylo vidět, že spousta studentů Mell závidí. Ta ale věděla, že je to jen pocit. Kdyby šlo do tuhého, většina by ztratila odvahu a vystrašeně couvla.
Mell se vrátila k Alex a spolu šly do hradu. Alex se jí celou cestu vyptávala na její pocity a bylo vidět, že ona byla z těch, co záviděla. Mell však věděla, že by si na Pegase nikdy nesedla. Alex chtěla všechno, ale málo z toho dotáhla až do konce.



Byl konec týdne a Alex byla čím dál nervóznější. Blížil se famfrpálový konkurz a Mell měla, co dělat, aby svou kámošku uklidnila aspoň tak, aby byla schopná vnímat vyučování. A že to bylo potřeba.
V sobotu se Mell vzbudila celkem brzy. Chtěla vzbudit i Alex, ale ta už ve své posteli nebyla. Mell se upravila a vyrazila do společenky. Alex však nebyla ani tady, a tak šla rovnou na snídani. Tam už svou kámošku objevila. Seděla u stolu a koukala 'do blba', podle jejího rozpoložení Mell uhodla, že do sebe ještě nedostala ani sousto.
"Haló, Země volá Alex," říkala, když mávala svojí kámarádce rukou před obličejem, aby se probrala. Jenže Alex vůbec nereagovala. Mell přistoupila k plánu B a začala do ní dloubat loktem.
"Au, co blbneš?" najednou se Alex probrala. No, koho by to neprobralo. Mnula si paži a pohoršeně se na Mell podívala. "Já snad budu mít modřinu. Teď nebudu moct střílet, myslíš taky trochu na mě?" teď už Alex reagovala jako normálně. Tu poslední větu nemyslela vážně a Mell to poznala, přesto ji začala uklidňovat.
"Však ty to zvládneš, neboj. Hlavně musíš něco jít, nebo až foukne vítr, tak tě odnese i s koštětem." Mell myslela realisticky, a tak věděla, že pokud se Alex nenají, bude jí hodně špatně od žaludku. Stačí, když je nervózní, nemusí být ještě hladová.



"Vítám vás na famfrpálovém konkurzu," zahájil svou úvodní řeč Harry Potter, nový nebelvírský kapitán. Přestože mu Umbridgeová loni hrát zakázala, Brumbál uznal za vhodné, že Harry bude na tuhle roli ideální, protože ve famfrpálu mu všichni z Nebelvíru důvěřovali.
Mell naposledy poplácala kamarádku po rameni na znamení, že to zvládne, a šla si sednout k ostatním divákům na tribuny. Na proti zahlédla Draca a jeho zmijozelskou partu. Zmijozelští pravidelně chodili na konkurzy a schazovali Nebelvírské kandidáty. Mell se nevědomky usmála a stočila svůj pohled k zemi.
Harry vedl k uchazečům povzbudivé řeči a vysvětloval jim pravidla konkurzu. Za chvilku otevřel bednu s míči a vypustil jeden potlouk. Mell pochopila, že nejdřív se budou vybírat odrážeči. Umbridgeová se loni postarala i o to, že dva nebelvírští odrážeči z týmu odešli. Fred a George Weasleyovi opustili předčasně Bradavickou školu a vypadalo to, že se nemíní vrátit.
Mell sledovala dění na hřišti a očima sklouzávala ke své čím dál nervóznější kamarádce Alex. Moc jí nezáviděla, ona sama v centru dění být nemusela a přitom věděla, jak se asi musí cítit. Mell věděla, že na to Alex má a plně ji věřila.
Z protější tribuny se neustále ozývaly posměšné narážky a pískání. Uchazečům to moc nepřidávalo, a tak byli ještě nervóznější. Mell měla chuť je vyrazit, jenže na to neměla žádné pravomoce. Hřiště bylo naprosto veřejným prostranstvím.
Potter vybral dva nejlepší a ostatní poslal na tribuny. Mell pozorovala jejich smutné tváře a tak jako nikdy si přála, aby Alex uspěla. Nechtěla, aby prožila takové zklamání a ona ji musela utěšovat.
Teď přišli na řadu střelci. Mell držela kamarádce pěsti takovým způsobem, že je už za pár minut měla úplně modré. Ale to vůbec nevnímala. Pociťovala tím větší nervozitu, čím dřív měla Alex přijít na řadu. Když konečně nasedla na koště, vylétla do výšky trubin a našla Mell. Ta se na ní zářivě usmála a ukázala zdvyžené palce.
Alex se na ní zděšeně koukla a Mell ihned reagovala. "Co se děje, Alex?"
"Mell, tvoje ruce.. vypadaj jak bez života. Proboha holka, ty to prožíváš víc než já. Tak povol, já už to nějak zvládnu," uklidňovala teď Alex pro změnu Mell. Alex už byla na koni, jakmile sedla na koště, všechna nervozita z ní opadla a ona se cítila báječně.
Mell se na ni místo odpovědi zakřenila a poslala jí zpátky dolů. "Jseš na konkurzu a místo s kapitánem tady krafáš se mnou." Alex ji okamžitě uposlechla a slétla zase na zem.
Měla za úkol vhodit co nejvíc branek brankáři, tedy Ronovi. Alex se nejdřív trochu rozklepala, vždycky před mladým Weasleyem byla nervózní. Pak se ale oklepala, chytla ve vzduchu Camrál a vyřítila se vstříc svému osudu.



"Já tomu pořád ještě nevěřim," kroutila Alex hlavou a málem si rozlila máslový ležák. Mell totiž zaskočila do kuchyně a dovalila nějaké to občerstvení na jejich malou soukromou oslavičku.
Alex svůj boj vyhrála a ode dneška byla oficiálně členkou nebelvírského famfrpálového týmu na postu střelce. Nikdo nevěděl jak, ale dokázala Ronovi vstřelit 9 branek z 10 pokusů. A teď seděl celý jejich tým ve společence a spolu s pár spolužáky oslavovali dnešní úspěchy.
"A to já tomu věřim docela doře," prohlásila Mell hrdě, "vždycky jsi byla dobrá a já ti to opakuju celej tejden. Já nevim, kdo měl takový nervy, že kdybych ho nenutila k pohybu, tak se pořád klepe v posteli jak ratlík," dodala, ale přitom se smála. Moc to své kamarádce přála.
Tou horší zprávou dne bylo, že na post druhého střelce se probojovala Mellina mladší sestra, Kate. To zas doma bude. Kate je úžasná. Koukni se na ni, Melanie. Proč nejsi jak tvoje sestra?
Ale Mell si tyhle otázky rychle zatrhla, nechtěla si večer nechat nikým kazit. Byl to její a Alexin triumfální večer a to, že Kate seděla ve vedlejším křesle, jí nemohlo náladu pokazit ani v nejmenším. Stejně se za chvíli zvedla a se slovy "Ještě mě něco čeká." odešla ze společenky. Mell přesně věděla, co na ni čeká. Její dokonalá sestra šla pravděpodobně trápit srdce nějakého naivního mladíka, nebo mu ho už jde zlomit. V tom byla Kate dobrá, vždycky někoho pobláznila, a pak ho razantně odmítla způsobem Už mě nezajímáš. Mell ty kluky vždycky litovala, ale co s tím mohla udělat? Stejně by jí nikdy neposlechli.
Mell se natáhla pro novou láhev máslového ležáku a uvolněně se shroutila do křesla. Pozorovala svou šťastnou kamarádku uprostřed družstva a byla na ni pyšná. Věděla, co to pro ni znamená. Navíc tu byla ještě jedna maličkost.. Mell tušila, že se Ron Alex líbil, a teď byla vhodná příležitost to zaonačit tak, aby si i Weasley všimnul Alex.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 romais romais | Web | 11. května 2007 v 22:33 | Reagovat

Mooooc krásný:-)Já vím,že se opakuju,ale už se moc těším na pokračování:-) A taky ti mocinky moc děkuju za věnování=o)

2 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 12. května 2007 v 13:44 | Reagovat

kráááááásný! je to skvělá kapittolka, moc se těším na pokračování! jo a děkuji za věnování =) je to vážně supeeeeeeer!!!

3 Evča Evča | 12. května 2007 v 15:52 | Reagovat

Taky moc děkuju za věnování. Tohle je super kapitolka, fakt. Úplně sem tu nervozitu cítila za Alex.....

4 effren effren | Web | 13. května 2007 v 20:12 | Reagovat

mooc hezká kapitolka, na tvůj blog jsem dneska narazila zcela náhodou a musím uznat že je to moooc pěkný počteníčko((:

Super kapča!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.