3.kapitola - Nečekaná návštěva

30. dubna 2007 v 14:23 | moreen |  Známá neznámá
přidávám kapitolu ;o) no snad se taky dočkám nějakejch komentářů, ne?? i když uznávám, že pár dní po založení blogu, chci asi moc..
no tak já si ještě počkám. doufám, že to někdo aspoň jednou bude číst. teda teď nepočítám svou sestřičku, protože ta je tak zvědavá, že to určitě číst bude.. :o)




"Návštěvu? Kdo proboha může přijít na návštěvu den před odjezdem do školy??"
Odpověď se dostavila v zápětí.
"Babi? Dědo? Co vy tady -" zalapala překvapená Mell po dechu. Jenže babička ji ani nenechala domluvit a tak Mellino 'děláte' už nikdo nezaslechl.
"Taky tě zdravím, Melanie. Kde se prosímtě couráš? Zítra jedeš do školy, tak se snad máš připravovat, ne? Vsadím se, že ještě nemáš ani sbaleno," vrhla se na Mell její babička.
"Taky tě ráda vidím. Babičko," dodala ironicky Mell, když jí babi pustila ke slovu. 'Tomu říkám pěkný přivítání, teď fakt nevim, kdy si stihnu zabalit. To abych vstávala už někde v šest ráno.'
"Nech toho, Melanie. Víš, jak nesnáším, když mi tak říkáš," ohradila se téměř šedesáti-letá Eleanor Mayerová, Mellina babička z matčiny strany. Tak nějak si nechtěla připustit, že už je babičkou. Myslela si, že to na ní není vidět a tohle oslovení ji akorát dělá starší.
"Já zapomněla, promiň." Teď už ji radši neoslovovala. Mell se příčilo říkat vlastní babičce křestním jménem, a tak raději jakékoli oslovení spolkla.
"To mi ani nedáš pusu na přivítanou?" měla Eleanor další připomínky k chování své starší vnučky. Naštěstí ji stačil lehký polibek na tvář, tak se Mell nemusela nijak přetvařovat. Pak se ale připomněl její děda a Mell nechtěně protočila oči.
"Ahoj Melanie," a už se na ni vrhal. Bůhví proč bylo v téhle rodině zvykem se při pozdravu líbat. Mell tuhle tradici nesnášela už od mala. Vždycky se pak musela nepozorovaně odvrátit, protože ji po tváři nekontrolovatelně proběhl náznak znechucení.
"Ahoj dědečku," oplatila Mell pozdrav Thomasi Mayerovi. Tomu naštěstí oslovení 'dědo' vůbec nevadilo.
"Tak povíš už nám, co si měla tak neodkladného, že jsi nemohla přivítat své prarodiče spolu s ostatními? Kate nás přivítat mohla, ale ty?" začala Eleanor se svým kázáním.
'Á je, už je to tady. Naše úžasná Kate,' pomyslila si vztekle Mell. Nahlas místo toho řekla: "Moc se omlouvám, ale musela jsem ještě na Příčnou ulici. Mamka mi zapomněla koupit přísady do lektvarů."
"No dobře," uznala babička její příčinu a přitom hodila očkem po své dceři, jestli je to pravda. Ta mlčky přikývla. "Ale to ti to zabralo celé odpoledne?" nenechala se zmást.
"Nezabralo. Ale poněvadž jsem netušila, že nás ráčíte poctít svou návštěvou, sešla jsem se s kamarádkou a strávila odpoledne s ní." Mell už pomalu začínala pěnit. 'Jestli to bude trvat ještě chvíli, tak prchám do pokoje.'
"Ale já ti to přeci říkala. Dneska, než jsi vstoupila do krbu," ozvala se najednou Kate. Tvářila se tak nevinně, že jí na to samozřejmě všichni skočili. Kate si nikdy nenechala ujít možnost, jak Mell před prarodiči shodit. A teď se jí to chystala parádně osladit za to, že s nimi musela odpoledne strávit sama.
"Takhle je to?! No to si vyřídíme později, teď se běž obléci do něčeho slušného, půjdeme na večeři," otočila se babička na Mell.
"Na večeři? A proč?" nechápala Mell. Snad oslava na začátek školního roku? Tu by si klidně nechala ujít. Jenže to asi nepůjde, z tohohle se nevykroutí. Zvlášť ne po tom, co vypustila z úst ta prolhaná Kate.
"Naše milá Kate má přeci za týden narozeniny. A protože už budete ve škole, tak to oslavíme dnes," uzemnila ji Eleanor.
"No samozřejmě," zamumlala si Mell pro sebe. Báječná Kate bude mít narozeniny. To se přeci musí oslavit! Za to když má narozeniny Mell, předpokládá se, že chvilková návštěva s předáním malého dárku bude stačit.
"Říkala si něco?" zeptal se Mell děda. Vypadal, že se mu také nikam nechce, ovšem pánem situace tu byla babička.
"Ale nic, jen že se jdu převléct," rezignovala Mell a odšourala se do svého pokoje.



"Slyšel jsi to Merline? To je ale spravedlnost, viď?" stěžovala si právě Mell svému mazlíčkovi. Ten jakoby soucitně zakňučel, ale bylo jasné, že jí nijak pomoci nemůže.
"No my s tim nic nenaděláme. Ještě že mám aspoň tebe, ty moje malý chlupatý štěstí," a začala Merlina usilovně hladit.
"Melanie? Kde se zas couráš?" zaslechla Mell hlas svojí babičky.
"Už jdu," křikla ze dveří a honem se hodila do gala. Natáhla si jednoduché černé šaty, které ji perfektně padly. Rozčísla svůj černý rozcuch a vyrazila na oslavu.



Když se vrátili domů a Mell se řádně rozloučila s prarodiči, vytratila se k sobě do pokoje. Začala si balit věci do školy a přitom přemýšlela o dnešním večeru a jeho nečekaném průběhu.
Dokonce se s babičkou ani nepohádala. Ukázalo se, že pro Eleanor Mayerovou je důležitější společenské dekórum než 'nevychovanost' vlastní vnučky. Jedinou připomínku měla ještě doma v hale. Opět útočila na to, jak si Mell mohla takhle zničit život - totiž ostříhat vlasy.
"Holka, vždyť tě nikdo nebude chtít. Teď vypadáš jak opelichané kuře. Podívej se na svou sestru, jaké má krásné vlasy. Tys je mohla mít taky, zatímco teď," nesouhlasně vrtěla hlavou.
No prosím, a to si Mell myslela, bůhví jak jí to nesluší. Dokonce si vlasy svázala stříbrnou stuhou, aby jí netrčely jako jindy. 'Jo, jenže já nejsem Kate. Ke mně prostě babi bude mít připomínky vždycky.'
Zbytek večera už proběhl v klidu. Mell seděla slušně u stolu a mlčky jedla objednané menu.
A teď už Mell seděla zpátky ve svém království a balila si věci do Bradavic.
"Člověk by netušil, jak se jeden může do školy těšit, viď Merline?" začala Mell filozofovat, zatímco hledala všechny učebnice. "Kam to jen ta mamka dala?"
Nakonec všechno leželo v kufru tak, jak mělo. Dokonce už měla připravené i krmení pro Merlina. Kdyby měla kočku nebo sovu, tak si s tím nemusí dělat žádné starosti, jenže takhle s sebou musela táhnout granule pro svého miláčka. Na druhou stranu měla Merlina každou volnou chvilku u sebe a to jí tu námahu s jídlem absolutně vynahradilo.



"Melanie, vstávej!" Někdo zuřivě bušil na Melliny dveře a dělal nesnesitelný rámus.
"Co je?" vydala ze sebe Mell otráveně. "Já chci ještě spát!"
"V tom případě nevím, jak se chceš dostat do školy, když vlak odjíždí už za hodinu," dodala Kate za dveřmi škodolibě. No jistě Kate, teď už se Mell dokonale probrala a poznala sestřin afektovaný hlásek.
Mrkla na budík a zhrozila se. "Ty krááso, ono už je deset," začala Mell panikařit a pobíhat po pokoji. Naštěstí si včera všechno připravila, takže se jen umyla, učesala a oblékla a byla hotová.
Rychle seběhla dolů do kuchyně, v rychlosti zhltla něco k snídani a běžela nahoru zpátky pro kufr.
Přesně ve tři čtvrtě na jedenáct stála před domem a strkala svoje obří zavazadlo do kufru rodinného autíčka, které je mělo dopravit na nádraží.
Ještě pískla na Merlina, který okamžitě přiběhl za svou paničkou.
"Já nevím, co bys dělala, kdybychom nebydleli v Londýně," neodpustila si Kate uštěpačnou poznámku.



"Alex!"pokřikovala Mell na nádraží a divoce mávala rukama, když konečně zahlédla svou nejlepší kamarádku. Najednou cítila, že do něčeho praštila.
Chtěla se otočit, aby se mohla omluvit. Ohlédla se a spatřila..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 romais romais | Web | 30. dubna 2007 v 19:25 | Reagovat

Ahoj...máš to tu fakt skvělý a ta povídka je úžasná...Doufám,že ti nebude vadit, že si tě přidám so oblíbených stránek? :-)

2 moreen moreen | 30. dubna 2007 v 20:43 | Reagovat

dík za koment. fakt mi to nevadí, budu moc ráda :o)

3 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 4. května 2007 v 11:10 | Reagovat

opět...skvělá kapitolka, suprová povídka, ještě lepší...ehm....teď mě zrovna nic nenapadá. prostě je to super. hrozně se mi to líbí, ale zase je tu takovej useknutej konec. asi za takovýhle konce začnu vraždit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.