2.kapitola - Příčná ulice

29. dubna 2007 v 22:41 | moreen |  Známá neznámá
hop a je tu lidoop :o) tak ne no, lidoop ne, ale druhá kapitolka povídky Známá neznámá. mam takovej dojem, že sem se zapomněla zmínit, že povídka navazuje na pátý díl Harryho Pottera ( Fénixův řád ). takže Brumbál pořád žije.
nebudu se s tim tajit, ale to že Rowlingová nechala Brumbála umřít, se mi moc nelíbilo. takže sem se rozhodla tenhle díl ignorovat.





"Příčná ulice." V tu ránu se všechno začalo točit.
'Nesnášim svou mámu. Nebýt jí, tak sem si mohla hovět doma s Merlinem a nemusela jsem cestovat tim pitomym letaxem,' zanadávala si v duchu Mell.
"Slečno?! Mohla byste laskavě vystoupit z toho krbu? Nejste jediná, kdo využívá letax," vyrušila Mell postarší paní, za kterou se pomalu začínala tvořit fronta.
"No jo, vždyť už jdu," odsekla a vyrazila směrem k cukrárně.




"Nazdar záškoláku," pozdravila Mell svou nejlepší kámošku a přátelsky ji drbla do zad.
Jenže Alex se zrovna napila capuchina, a tak ji parádně zaskočilo.
"No nazdar," pozdravila, když se vzpamatovala. "Jestli já tě jednou nepřizabiju, tak nevim. Sem se mohla utopit, ty.."
"No povídej, ráda si vyslechnu tvůj názor," pošťuchovala ji Mell.
"Nech toho, radši povídej, jak bylo o prázdninách?"
"Stejně jako každý rok. Jeli jsme na čtrnáct dní k prarodičům. Za ty dva týdny u nich jsem zjistila, co všechno dělám špatně a o kolik je moje milovaná sestřička hodnější než já. Zkrátka nuda. Co ty a dovolená ve Francii?"
"Ále, celkem to šlo. Dokonce mě celý týden obskakoval nějaký Francouz. Co ti budu vykládat, byla sranda."
"Vykládej.. a nebo víš, co? Já si nejdřív dojdu objednat. Za chvilku jsem zpátky." S tím se Mell zvedla z lavičky a šla dovnitř do cukrárny.
Když byla skoro ve dveřích, někdo do ní surově vrazil.
"Au, to nemůžeš dávat pozor, nemehlo?" Ozval se nad ní arogantní hlas.
"Problém je v tom, že ten, kdo do někoho vrazil, si byl ty... Malfoyi?!" dodala překvapená Mell. 'Zrovna na tohohle týpka bych nemusela narazit za celý život a vůbec by mi to nevadilo. A co tady vlastně dělá? Není to náhodou pod jeho úroveň?'
"Bezva, takže já sem podle neměl na práci nic jiného, než vrazit do nějaké holky, kterou vlastně ani neznám? Jak se vlastně jmenuješ?" chtěl zavést konverzaci. Ta dívka se mu líbila, zajímavá tvář, pěkná postava. 'Žádná vychrtlá koza.'
'Co to ten Malfoy vyvádí? Copak ztratil paměť nebo co? No nic, pokud si mě nepamatuje, líp pro mě. Já se mu připomínat nebudu.'
"Ty nevíš? No když nevíš, já ti to neřeknu. Zjisti si to sám, Malfoy," a chtěla odejít. Jenže v ten moment jí za předloktí uchopila silná paže.
"No moment, já jsem ještě nedomluvil. Chodíš aspoň do Bradavic?" nehodlal to vzdát.
"Bingo. Na to, že jsme ve stejným ročníku, to není moc rychlý postřeh," nasadila mu Mell do hlavy brouka. "A teď už mě laskavě pusť, lidi se začínají otáčet."
To byl asi silný argument, protože Malfoy povolil sevření a Mell mohla odejít. Pravděpodobně se mu moc nehodilo, aby ho někdo spatřil v takovém postavení na veřejnosti.
Mell se otočila a vracela se ke stolku za Alex. Nemohla vidět, že mladý Malfoy stojí ve dveřích a ještě dlouho na ní upírá svoje pronikavě šedé oči.




"Kde se flákáš? To sis tu zmrzku sama vyráběla, ne?" uvítala ji zpátky Alex.
"Haló, Země volá Mell, slyšíte mě někdo?" začla jí mávat před obličejem, když nereagovala.
"Promiň, co si říkala?" vzpamatovala se Mell.
"Jo, kde máš tu zmrzlinu, prosimtě?"
"Tak nějak mě přešla chuť."
"Nejsi nemocná?" divila se Alex. Ještě se nestalo, že by Mell odmítla zmrzlinu Floreana Fortescuea.
"Ne, jen jsem potkala Malfoye," odpověděla stále tak trochu nepřítomně Mell.
"No ten tu ještě scházel. A co, dělal problémy? Pokud vim, tak nás celých šest let přehlížel. Teda ne, že by mě to vadilo. Spíš naopak."
"To mě taky. Jenže on mě vůbec nepoznal, víš? To je to divný."
"Chudáčku maličkej, tak on tě Draco nepoznal? A tobě to zlomilo srdíčko, viď?" začala se pitvořit Alex.
"No jo, ty přece víš, že je to moje tajná láska už od první chvíle, co jsem ho uviděla..."
V tu ránu se obě začali nehorázně nahlas smát. Samozřejmě, že Malfoy nebyl žádnou Mellinou láskou. Od začátku jí připadal jako arogantní rozmazlený fracek.
"Ale vypadá dobře, nemyslíš?" ozvala se najednou Alex.
"To myslíš vážně? I když.. nějak mu asi narostly svaly. Když mě chytil, tak měl celkem slušnou sílu," musela chtě nechtě Mell přiznat, že na tom, že Malfoy vyspěl, asi něco bude. "Na druhou stranu se zdá, že mu narostly svalové buňky na úkor těch mozkových." A opět propukl smích, až se začali ostatní hosté této frekventované cukrárny otáčet.




"Co si vlastně chtěla nakupovat?" vzpomněla si najednou Alex.
"No jo, vidíš, málem bych zapomněla. Potřebuju přísady do lektvarů. Mamka mi je jako obvykle nedokoupila."
Vlastně kdyby se to stalo někdy dřív, Mell by to nijak neřešila. Jenže v pátém ročníku došlo v jejím životě i k tomuhle zvratu. Najednou ji začaly bavit lektvary. Asi to bylo tím, že ji čekaly zkoušky NKÚ a ona jim musela věnovat trochu pozornosti. Zjistila, že to není tak špatné. Hlavně proto, že se na lektvary mohla plně soustředit. Nikdo si jí nevšímal, protože profesor Snape věnoval všechnu svojí pozornost nešikovnému Nevillu Longbottomovi a Harrymu Potterovi, kterého ze srdce (pokud nějaké měl) nenáviděl.
Lektvary Mell nikdy nedělaly problémy. Dalo se říct, že jí šly samy od sebe. Ale až v minulém ročníku jí na nich něco upoutalo. Asi to bylo tím, že konečně začali připravovat pořádné lektvary s ohromujícími účinky. Každopádně se na lektvary už těšila, a proto chtěla mít své zásoby zcela v pořádku.
"Pořád jsem ještě nepochopila, co tě na těch lektvarech tak fascinuje," divila se Alex.
"To neřeš. A nezdržuj. Zaplať, ať můžem jít," popoháněla Mell svou nejlepší kámošku. Bylo po páté hodině a ještě před sebou měly pár nákupů.
"No jo pořád. Teda ty si dneska sdílná," odpověděla jí Alex ironicky. Nicméně zaplatila a obě kamarádky se vydaly Příčnou ulicí nakoupit ty 'nutné' přísady do lektvarů.




"Teda ty si kecka. Já už měla být před hodinou doma," postěžovala si Alex.
"Děláš, jako bych tě zdržovala. Doma to nějak vysvětlíš, to bude v pohodě. Horší to bude se mnou. Mám docela reálnou vizi toho, že jsem si ještě nezabalila věci. A to už zítra jedem do školy. Ani nevíš, jak já se tam těšim."
"Ale vim. Vždyť já se taky těšim. No nic Mell, já už fakt musim. Tak se měj a zítra mi drž místo ve vlaku."
To víš, že budu. Pa zítra." Mell se s Alex ještě rychle rozloučila, načež obě vlezly do krbu a 'odletaxovaly' se domů.
"Melanie? No konečně. Kde si tak dlouho byla? To si ty přísady byla hledat, ne?" spustila na Mell mamka hned, jak se objevila v krbu.
"Jsem ti přece říkala, že se tam sejdu s Alex," připomněla jí Mell.
"Říkala, neříkala. To je teď jedno. Hlavní je, že máme návštěvu a ty se vrátíš až takhle pozdě," rychle to zamluvila Jane Bryantová.
"Návštěvu? Kdo proboha může přijít na návštěvu den před odjezdem do školy??"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 4. května 2007 v 11:04 | Reagovat

skvělá kapitolka! moc se mi tahle povídka líbí, je to takové nenucené čtení. supeeer!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.